Pokus přečinu podle §u 24 tisk. zák. je trestný. Zásada, na níž rozsudek poukazuje, že pokus je vyloučen, platí jen při trestných činech čistě kulposních. Judikatura proto vším právem shledává, že při přečinu podle §u 24 tisk. zák. trestný pokus je možným, a to zejména i, jde-li o druhou skutkovou podstatu tohoto přečinu, na niž zní obžaloba (že ... v úmyslu, aby ....), kde se předpokládá vědomé rozšiřování zabaveného spisu neb uveřejňování jeho obsahu tiskem, tedy jednání dolosní, při čemž zákonný znak »vědomosti« vztahuje se jen na okolnost, že tiskopis byl zabaven, kdežto rozšiřování nebo uveřejňování obsahu tiskem státi se může i jen kulposně — ale také v prvním případě §u 24 tisk. zák., záležejícím prostě v nedbalém rozšiřování spisu, tištěného proti zápovědi, vyřknuté nálezem soudcovským a náležitě vyhlášené, poněvadž také zde může přistoupiti znak dolosní, pokud byla positivní, třeba nedbalostí umožněná činnost nesena alespoň úmyslem, uskutečniti rozšíření neb uveřejnění. Redaktor se může proto, jak v prvním, tak i v druhém případě §u 24 tisk. zák. dopustiti tím, že předloží povinné výtisky zakázaného spisu úřadům, trestného pokusu přečinu, při čemž se ovšem předpokládá, že toto předložení jest činností ke skutečnému vykonání trestného činu vedoucí. Proto bylo vždy, i kdyby pro zjištění, že obžalovaný nezaviněně nevěděl o zabavení nebo soudně vyhlášeném zákazu, přicházel vzhledem na předpis §u 262 tr. ř., v úvahu pouze první případ §u 24 tisk. zák., třeba vyšetřiti nejen, že závadný tiskopis byl proti zápovědi řádně vyhlášené soudním nálezem znovu otištěn, nýbrž i zkoumati, jakou činnost při tom obžalovaný vyvinul a v jakém úmyslu, zda inkriminované číslo časopisu úřadům sám předložil nebo předložiti dal, či zda za předložení tiskopisu nemůže vůbec býti činěn odpovědným, poněvadž snad ani při náležité opatrnosti nemohl tomu zabrániti, aby nebyl předložen se závadným obsahem.Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. září 1925 č. j. Zm I 478/25-4.