Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 65 (1926). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:

Statistika odčinění odsouzení, udělení milosti a podmíněného propuštění v r. 1925 a odvolání podmíněného odsouzení a propuštění

osob, jimž zkušební doba počala r. 1919 a 1920, je obsaženo v 73. čísle »Zpráv státního úřadu statistického«. Odčinění odsouzení bylo povoleno 695 osobám pro 1 488 trestných činů, z toho rozhodnutím soudním 3 osobám z moci úřední a 564 na žádost, 124 osobám rozhodnutím presidenta republiky a 4 rozhodnutím presidenta republiky i rozhodnutím soudním. V tom směru není valného rozdílu od předcházejících let (1923 — 733, 1924 — 640, r. 1925 — 695); ani počet podmíněných propuštění, 666 osob odsouzených soudy občanskými a 94 osob odsouzených soudy vojenskými, nevybočuje valně z průměru posledních let (541 a 127 v roce 1923, 657 a 128 v roce 1924). Za to poklesl počet milostí, jež se omezily v roce 1925 na 601 osob (v r. 1924 — 918). Podmíněných milostí bylo 361. Novinkou jsou data o odvolání podmíněného odsouzení a propuštění (v letech 1919 až 1925) osob, kterým zkušební doba počala r. 1919 a 1920. Stalo se tak v 684 případech z 6 303 případů, kdy zkušební doba počala r. 1919 a v 6 301 případech z 56 149, kdy zkušební doba počala r. 1920, u osob odsouzených soudy vojenskými v 224 případech z 2 415. V daleko největším počtu případů (5 972) byl výkon trestů nařízen z důvodu § 6 odst. 4. a § 18 odst. 2. Pro podmíněné propuštění budou výsledky úplné až roku 1930, neboř zkušební doba tu může činiti až 10 let. Podle výsledků dosud sdělených, které se omezují na země historické, bylo ze 446 osob, odsouzených soudy občanskými a v letech 1919 a 1920 podmíněně propuštěných, 77 osobám podmíněné propuštění v létech 1919—1925 odvoláno a nařízen výkon zbytku trestu; ve 2 případech jde o doživotní žalář. Ve všech případech byl výkon trestu nařízen pro nové odsouzení. Z 85 osob odsouzených soudy vojenskými se neosvědčilo 13. Srovnáme-li analogické výsledky z ciziny a uvážíme-li, že podmíněné odsouzení a propuštění nemělo u nás tradice a že není dobudována ani organisace ochranného dozoru ani péče o propuštěné trestance, dlužno uznati, že se obě instituce velmi dobře osvědčily.
Citace:
Statistika odčinění odsouzení, udělení milosti a podmíněného propuštění v r. 1925. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 18, s. 614-615.