Advokáti ustanovení za obhájce neb zástupce jsou oprávněni dáti se zastupovati v řízení přestupkovém i před soudem sborovým jako soudem odvolacím kandidáty advokacie, zapsanými v seznamu kandidátů advokacie, ve smyslu § 447 tr. ř. ve znění zákona ze dne 17. dubna 1902 č. 79 ř. z. Není třeba, aby tito kandidáti advokacie měli zvýšenou kvalifikaci podle § 6 zák. č. 40/22 Sb. z. a n.

Z důvodů rozhodnutí nejvyššího jako zrušovacího soudu v Brně:
V trestních věcech 1) T 107/24 okresního soudu ve V. M. a příslušného, spisu odvolacího krajského soudu v N. J. То VII 242/24 a 2) T 273/25 okresního soudu ve V. M. a příslušného, odvolacího spisu, krajského soudu v N. J. То VII 208/25 nepřipustil jmenovaný odvolací soud kandidáty advokacie a sice v prvním případě usnesením ze dne 1. července 1924 dra J. K. koncipienta dra F. V., advokáta ve V. M. a v druhém případě usnesením ze dne 30 června 1925 dra V. Š., koncipienta dra J. D., advokáta ve V. М. k hájení obviněných a to z toho důvodu, že podle sdělení obou kandidátů advokacie neměli dosud dvouleté praxe poněvadž prý podle § 6 odst. 2 věta 2. zákona ze dne 31. ledna 1922 č. 40 Sb. z. a n. advokát může se dáti před sborovými soudy zastupovati kandidátem advokacie, který má nejen hodnost doktora práv, ale i nejméně dva roky praxe a advokáta, kteréžto podmínky dvouleté praxe u obou koncipientů není. Trestní řízení odvolací — uvádí odvolací soud — není řízením přestupkovým, nýbrž platí o něm předpisy podle § 472, 473 a 474 tr. ř., tytéž předpisy, jako před sborovým soudem první instance, a odvolací soud rozhoduje ve věci samé podle toho, co jest nařízeno o vynášení rozsudku sborových soudů první stolice, pokud není nic jiného výslovně ustanoveno.
Uvedený názor odvolacího soudu se nesrovnává se zákonem. Oprávněn k hájení vůbec, tedy, jak před soudy přestupkovými, tak i před sborovými soudy, před soudy porotními a nejvyšším jako zrušovacím soudem je ve smyslu § 39 tr. ř. každý, kdo zapsán je v seznamu obhájců některé země a citovaný § uvádí, kdo do tohoto seznamu zapsati se má. Kandidátů advokacie, kterým se nedostává vlastností zákonem předepsaných, tam zapsati nelze.
Podle §§ 6 odst. 2 zákona ze dne 31. ledna 1922 č. 40 Sb. z. a n. bylo ustanoveno, že, pokud ve věcech trestních před sborovými soudy k hájení oprávněn je jen obhájce, zapsaný v seznamu obhájců, může se dáti advokát zastoupiti takovým kandidátem advokacie, který má hodnost doktora práv a nejméně 2 roky praxe u advokáta, vyjímaje hájení před porotou a nejvyšším soudem. Z doslovu zákona toho plyne, že zastoupení takovým kandidátem advokacie přípustno jest pouze tehdy, když obhajováním pověřen byl advokát, nikoliv obhájce jiný.
Věci trestní, náležející před sborový soud, jsou zločiny a přečiny. § 6 cit. zák. týká se jen obhajování pro zločiny a přečiny před soudy sborovými jako soudy nalézacími; předpisy o obhajování před soudy porotními, nejvyšším soudem a v řízení o přestupcích zákonem tím vůbec dotčeny nebyly. Řízení o přestupcích upravuje hlava 26 (§§ 447—482) tr. ř. a sice jak před okresními soudy, tak i před soudy odvolacími.
Podle § 447 I. odst. tr. ř. smí se použili předpisů, které platí při zločinech a přečinech, jen když není tu v hlavě 26. nic zvláštního uvedeno.
V odstavci II. ustanovuje pak ihned § 447 tr. ř. ve znění zákona ze dne 17. dubna 1902 č. 79 ř. z., že jsou v řízení o přestupcích oprávněni advokáti ustanovení za obhájce neb zástupce dáti se zastupovati kandidáty advokacie zapsanými v seznamu kandidátů advokacie; tedy i kandidáty advokacie, kteří nemusí míti ani zvýšenou kvalifikaci podle § 6 zákona č. 40/22 Sb. z. a nař.
Ze shora uvedeného plyne, že jsou takoví kandidáti advokacie oprávněni zastupovati advokáty, obhajováním pověřené i před soudy sborovými, jakožto soudy odvolacími.
Ustanovení trestního řádu, jichž se krajský soud v N. J. jako soud odvolací dovolává a podle nichž mají se říditi soudy odvolací v přestupkovém řízení předpisy, které platí při zločinech a přečinech, týkají se docela jiných okolností a sice § 472 tr. ř. veřejnosti líčení podle §§ 228—231 tr. ř., § 475 tr. ř. postupu při výslechu svědků, znalců a obžalovaných a § 474 tr. ř. vynesení rozsudku., Bylo proto ve smyslu §§ 33 a 479 tr. ř., podle § 292 tr. ř. uznáno, že shora uvedenými usneseními krajského jako odvolacího soudu v N. J. ze dne 1. července 1924 a ze dne 30. června 1925 porušen byl zákon v ustanovení § 447 tr. ř.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 1925, č. j. Zm II 509/25 a Zm II 510/25. Dr. F—k.

Citace:

Advokáti ustanovení za obhájce neb zástupce. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 7, s. 249-251.