Na dlužníkův spoluvlastnický podíl na hmotné věci movité lze vésti exekuci podle §§ 249 a násl. ex. ř. jen, je-li věc ve výlučné moci dlužníkově. Nepřípustnost exekuce proto, že dlužník neměl předmět zabavený ve své moci, nelze uplatniti sporem, nýbrž rekursem, bylo-li to zřejmo ze samého návrhu exekučního nebo stížnosti podle § 68 ex. ř., vyšlo-li to na jevo při výkonu exekuce. Právo spoluvlastnické není takovým právem, které by vylučovalo a činilo nepřípustnou exekuci na podíl druhého spoluvlastníka.
Při exekuci vedené proti F. V. zabaveny byly pod pol. 3 a 4 zájemního protokolu, umývadlo a pokojská kredenc. Manželka dlužníka A. V. podala na vymáhající stranu žalobu vylučovací podle § 37 ex. ř. tvrdíc, že jest vlastnicí věcí těch.
V řízení ve stolici prvé bylo zjištěno, že zabavené ony předměty objednali oba manželé F. a A. V. společně a také společně nábytek přijali, ale platila jej A. V. sama.
Soud prvé stolice žalobě vyhověl prohlásiv exekuci za nepřípustnou proto, že pokládal právo spoluvlastnické za takové, které činí exekuci vůbec nepřípustnou (§ 361 obč. zák.).
Odvolací soud odvolání žalovaného potud vyhověl, že zamítl žalobu na nepřípustnost exekuce vedené proti F. V. ohledně polovice zabaveného umývadla a kredence, vycházeje ze zjištění prvé stolice, že oba manželé objednali společně nábytek a společně jej přijali a že také účet zní na oba. Poněvadž žalobkyně netvrdí v odvolacím sdělení, že ona sama koupila nábytek ten pro sebe a svědek F. V. vypověděl, že si jej objednali vzhledem k nastávajícímu sňatku společně, stali se oba manželé spoluvlastníky každý polovicí (§ 839 obč. zák.). Je-li tedy F. V. spoluvlastníkem zabavených věcí, byl oprávněn tuto polovinu prodati, zastaviti (§ 829 obč. zák.) a ta mohla býti proti němu i exekučně zabavena. Kdyby byly bývaly ony dva předměty v držení žalobkyně, nemusila táž připustiti jich zabavení (§ 262 ex. ř.), bylo-li však toto provedeno, nabyl žalovaný jako věřitel na podílu, patřícím F. V. exekučního zástavního práva (plenární rozhodnutí ze dne 24. 6. 1924 Pres. 15/24 Sb. n. s. 4002 a otištěno v Právníku z roku 1924 na str. 380).
Spoluvlastnictví žalobkyně nepřekáží této exekuci ani pokračování v ní (rozh. n. s. z 1. 5. 1901 č. 14 918), ovšem exekuce může se vésti toliko na podíl spoluvlastníka, nikoli na věc celou (Neumann Koment. k § 37. str. 156, II. vyd.), ale spoluvlastnictví jest právem, jež činí exekuci nepřípustnou ohledně podílu, patřícího osobě, proti níž se exekuce nevede (§ 37 ex. řádu). Nelze proto souhlasiti s názorem soudu prvé stolice, že spoluvlastnictví činí exekuci na věc jsoucí ve spoluvlastnictví vůbec nepřípustnou. Jest tudíž žalobkyně spoluvlastnicí zabavených svršků co do poloviny a ohledně té jest exekuce vedená nepřípustnou; v tom směru jest rozsudek prvé stolice správný. Nesprávným jest rozsudek ten, pokud byla exekuce prohlášena nepřípustnou i ohledně poloviny F. V. a bylo proto v tomto směru odvolání vyhověti.
Nejvyšší soud potvrdil toto rozhodnutí připojiv se stránky právnické tyto důvody:
Buduje-li dovolatelka (žalobkyně) nepřípustnost exekuce na tom, že byla v držení zabavených věcí a exekuce nepřipustila, jsou tyto okolnosti jednak novotami, k nimž nelze přihlédnouti, jednak by tyto okolnosti musila uplatniti stížností do výkonu exekuce dle § 68 ex. ř. a nikoli žalobou dle § 37 ex. ř.
Konečně nelze přisvědčiti názoru dovolatelčinu, že její spoluvlastnictví vylučuje exekuci na spoluvlastnický podíl jejího manžela, na nějž odvolací soud svým rozsudkem exekuci omezil. Právo jednoho spoluvlastníka neobmezuje nijak druhého spoluvlastníka v nakládání s jeho vlastním podílem. Práva nabytá na spoluvlastnictví jednoho, zejména zabavením spoluvlastnického podílu, nedotýkají se práv druhého spoluvlastníka a proto není právo spoluvlastnické takovým právem, které by vylučovalo a činilo nepřípustnou exekuci na podíl druhého spoluvlastníka. Otázku dříve spornou, zda lze vésti na spoluvlastnický podíl exekuci podle § 331 ex. ř. zabavením nároků, plynoucích ze spoluvlastnictví pro případ zrušení nebo podle § 249 a násl. ex. řádu, rozhodl tento nejvyšší soud v plenárním rozhodnutí uveřejněném pod čís. 4002 Sb. n. s. v ten rozum, že exekuce mobilární je přípustná, má-li povinný věci ve výlučné své moci. Že povinný neměl v tomto případě zabavené předměty ve své moci, nebylo ami tvrzeno, naopak z dopisu ze dne 10. dubna 1924 příl. C) plyne, že věci byly zabaveny v bytě povinného, že tedy v jeho moci byly. Právem tedy odvolací soud ohledně polovice zabavených věcí exkuci za nepřípustnou neuznal a ji nezrušil. Ostatně nepřípustnost exekuce proto, že dlužník neměl předmět zabavený ve své moci, nelze uplatniti sporem, nýbrž rekursem, bylo-li to zřejmo ze samého návrhu exekučního nebo stížností podle § 68 ex. ř., vyšlo-li to na jevo při výkonu exekuce. Právo spoluvlastnické není takovým právem,, které by vylučovalo a činilo nepřípustnou exekuci na podíl druhého spoluvlastníka.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 16. září 1926 Rv I 1059/26.
Dr. Grešl.