O zákonné vázanosti a volném uvážení v osnově trestního zákona uvažuje profesor pražské něm. university Köhler v jubilejním čísle »Prager Tagblattu« z 6. prosince 1925. Rozeznává volnou úvahu, pokud se týče zákonných znaků trestného činu a volnost při výměře trestu. Kárá moderní zákonodárné návrhy, které určují znaky trestných činů pojmy příliš pružnými a otevírají tak možnost nejednotnosti v praxi. Přimlouvá se za širokou zákonnou sazbu, ale nesouhlasí s mimořádnými sazbami obsaženými v československé osnově, která připouští doplnění trestu zabezpečovacím opatřením proti zpětným, obecně nebezpečným zločincům (přechovatelnu), stanoví mimořádnou sazbu pro zločince zmenšeně příčetné a konečně podmínečné odsouzení při lehčích trestných činech, nebrání-li důležité zájmy veřejné. Tento výpočet třeba doplniti, neboť prof. Köhler nedopatřením, jež v jeho kritikách osnovy není nikterak výjimečné, přehlédl patrně ustanovení §u 68 o zvýšení trestní sazby při zpětnosti. A přece právě srovnáním, tohoto ustanovení s předpisem o přechovatelně zpětných, obecně nebezpečných zločinců byl by ještě nejspíše opodstatněn autorův úsudek, že osnova poskytuje tu »dobrého příliš«. Köhler navrhuje, aby instituce přechovatelny byla vypuštěna a podmínečné odsouzení vázáno podmínkami, které by zaručovaly jednotné jeho užívání. Škoda, že neřekl, jakým způsobem. Zapomíná ovšem, že jednotnost rozhodování byla by možná draze vykoupena, neboť čím užší pole bude míti volná úvaha, tím větší bude též jistota podmínečného odsouzení a faktické beztrestnosti při některých trestných činech. Je jasno, že by tu pak byla povážlivě oslabena generálně-preventivní síla trestní hrozby.