Předpis §u 396 ex. ř. nelze vztahovati na exekuční vynucení zatímního opatření podle §u 382 č. 8 ex. ř.
Z důvodů nejvyššího soudu:
Dovolatel je na omylu, když míní, že odpůrkyně nemůže výživné, jež jí bylo zatímním opatřením podle §u 382 č. 8 ex. ř. povoleno, vymáhati, protože nežádala o povolení exekuce k jeho vydobytí do měsíce ode dne, kterého jí usnesení o povolení zatímního opatření bylo doručeno, a po této době se výkon povoleného opatření podle §u 396 ex. ř. již nedopouští. Zatímní opatření podle §u 382 č. 8 ex. ř. záleží toliko v určení výživy, kterou manžel zatím má dávati své manželce, pokud se tkne, v povolení odděleného bydliště nebo v nařízení zatímného přijetí do společné domácnosti, tedy záleží v udělení příkazu odpůrci ohrožené strany — manželi —, jak se má na dále zachovati, a je proto vykonáno, jakmile navržený příkaz byl udělen, t. j. jakmile usnesení, jímž se příkaz uděluje, totiž usnesení o povolení zatímního opatření, byl odpůrci (manželi) doručen. Do ručením tohoto usnesení je příkaz dán a zatímné opatření, jež právě záleží v tom, že se povinnému jistá povinnost ukládá, vykonáno.
Jestliže povinný příkazu nevyhoví a zavdá příčinu, by byl donucen podle příkazu se zachovati, nejde již o pouhý výkon prozatímního opatření vykonaného již tím, že byl dán příkaz, nýbrž jde o vynucení toho, co zatímní opatření uložilo, tudíž o exekuci k vydobytí. Ta byla v projednávaném případě sice podle usnesení o povolení zatímního opatření, tvořícího podle §u 1. č. 1 ex. ř. a 67 ex. ř. exekuční titul, povolena až po měsíci ode dne povolení zatímního opatření, pro ni však
časové obmezení § 396 ex. ř. již neplatí.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 21.
dubna 1926 čj. Rv I 543/26.
Dr. Grešl.