Předmětem poznámek podle §u 36 instrukce pro uschovací úřad civilních soudů v Praze ze dne 15. 11. 1849 č. 7219 mohou býti jen práva co do existence a objemu nesporná.

V pozůstalostní věci V. R. složil advokát dr. A. T. v soudní uschování vkladní knížku a hotovost a žádal zároveň, aby bylo při této složené hotovosti poznamenáno, že na ní vázne zákonné zástavní právo pro pohledávku jeho z právního zastupování V. R. ve výši Kč 21180— s 5procentními úroky od 18. února 1925. Pohledávku tuto uznal jeden z dědiců, kdežto druzí dědicové ji neuznali. Pohledávku tuto dr. A. T. přihlašuje k pozůstalosti a vyhrazuje si podle §u 19 advok. řádu zákonné zástavní právo pro tuto pohledávku na hořejší hotovosti k soudu skládané.
Soud prvé stolice zamítl žádost za poznámku proto, že poznámky práv sporných co do objemu neurčitých nelze připustiti.
Ke stížnosti dra. A. T. změnil soud II. stolice toto usnesení a žádanou poznámku povolil v úvaze, že nešlo zde o poznámku sporného práva, nýbrž o poznámku zákonného práva zástavního advokátskeho po rozumu §u 19 advok. řádu. Kdyby pohledávka palmární byla všemi dědici uznána, pak podle §u 19, odst. 1 advok. ř. mohl stěžovatel částku 21180 Kč prostě zadržeti a svoji pohledávku krýti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu stolice prvé z těchto důvodů:
Jak již v rozhodnutí čís. 4214 sb. n. s. podrobně uvedeno, mohou býti předmětem poznámek podle §u 36 instrukce pro uschovací řad civilních soudů v Praze ze dne 15. listopadu 1849 č. 7119 jen práva co do existence a objemu nesporná, jak tomu bývá při poznámkách a záznamech, jichž podkladem jsou listiny o zcizení, zastavení nebo cesi, dále rozsudky, rozhodnutí správních úřadů atd.
Zde však již skladatel Dr. T. sám uvádí, že dva z přihlášených dědiců jeho palmární účet neuznali. Není tedy palmární pohledávka Dra T. a tím i ani zákonné právo zástavní, které si tento podle §u 19 advok. řádu osobuje, co do existence i co do objemu nesporným a nemůže býti předmětem poznámky nebo záznamu podle citované instrukce.
O sporných právech, jichž existence jest prejudiciálním podkladem pro opatření, jež učiniti jest v řízení nesporném, nemůže podle §u 2 čís. 7 nesp. pat. pozůstalostní soudce rozhodovati ani tehdy, jeví-li se mu popírání práva zcela neb aspoň neodůvodněným.
Rozhodnutí nejvyšší ho soudu ze dne 3. listopadu 1925 R I 887/25. Dr. Grešl.

Citace:

Předmětem poznámek podle §36 instrukce. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 1, s. 38-39.