Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 65 (1926). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
Lhůta pro plnění musí býti podle § 7 exek. řádu v exekučním titulu výslovně stanovena. Nestačí, že si ji lze snad z obsahu smíru domysliti.
Soudním smírem zavázal se dlužník zažalovanou pohledávku žalobci zaplatiti zavázav se také, že zaplatí úroky zažalované a útraty, jak soudem budou upraveny. Více ve smíru není napsáno.
Žádosti exekuční podle tohoto soudního smíru soud prvé stolice vyhověl. Rekursní soud stížnosti dlužníkově vyhověl a žádost exekuční zamítl v úvaze, že nezavázal se žalovaný zažalované účty zalplatiti pod sankcí exekuce, jednak pak i proto, že není ve smíru stanovena doba, do které splnění závazků tam převztých má se státi (§ 7 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele,
Důvody: Podle § 7 odst. 1. ex. ř. smí exekuce býti povolena jen tehdy, lze-li seznati z exekučního titulu kromě ostatních náležitostí tam vytčených i čas dlužného plnění, a v odstavci druhém tohoto paragrafu je zdůrazněno, že před uplynutím lhůty pro plnění určené v rozsudku nebo v jiném exekučním titulu exekuce nemůže býti povolena. Z toho plyne, že lhůta pro plnění musí býti podle § 7 exek. řádu v exekučním titulu výslovně stanovena a že soudní smír, v němž není stanovena doba dlužného plnění, není exekučním titulem (sb. n. s. 4808). Nestačí, že si ji lze snad z obsahu smíru domysliti. k vývodům dovolacího rekursu se podotýká, že ustanovením smíru, že žalovaný zaplatí i útraty sporu, jak budou soudem přisouzeny, pokud se týče upraveny, nebyl určen čas dlužného plnění, jak mylně míní stěžovatel, nýbrž jeho objem, pokud totiž šlo o útraty v době smírného ujednání co do výše ještě neznámé. Nebyla-li však doba dlužného plnění smírem ustanovena vůbec, nelze ani způsobem v § 7 odst. 2. ex. ř. prokázati, že lhůta tato uplynula.
Nedůvodnému dovolacímu rekursu nebylo proto vyhověno, aniž bylo třeba řešiti další otázku, zda ku vykonatelnosti soudního smíru jest zapotřebí, aby v něm zvláště bylo uvedeno, že plnění přejímá se pod následky exekuce.
Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 22. září 1926 R I 764/26.
Dr. Grešl.
Citace:
Lhůta pro plnění musí býti. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 20, s. 662-663.