I. Magistrátní úředník může zastupovati obec u okresních soudů, kde sídlí více než jeden advokát, i ve sporech, jejichž hodnota je vyšší než 2000 Kč. Ostatně takové vedení sporu může býti dodatečně obcí schváleno. II. K prodloužení nájemního poměru proti obcí jakožto pronajímatelce nestačí pouhý projev starostův, nýbrž je k jeho platnosti zapotřebí usnesení městské rady.
Město Brno vedlo na základě soudního smíru na svého nájemce A. exekuci vyklízením najaté místnosti obchodní.
A. podal na město Brno oposíční žalobu tvrdě, že po vzniku exekučního titulu přislíbil mu starosta města Brna, že může najaté místnosti dále používati.
Tato žaloba, kdež u okresního soudu zastupoval žalované město Brno jeho úředník, magistrátní rada dr. Č., byla ve všech třech instancích zamítnuta.
Z důvodů nejvyššího soudu: Zmatečnost (č. 5 § 477 a čís. 1 § 503 c. ř. s.) spatřuje dovolatel v tom, že žalovaná obec, která byla zastupována v řízení před prvou stolicí svým úředníkem magistrátním radou drem Č., jenž však není oprávněn k zastupování městské obce, a ačkoliv šlo v rozepři této o předmět vyšší hodnoty než 2000 Kč a v místě sídlí více než jeden advokát, nebyla zastupována advokátem (§ 29 c. ř. s.).
Tím není uplatněný důvod dovolací opodstatněn, neboť magistrátní rada dr. Č. nezastupoval žalovanou obec jako její zmocněnec, proto nemá místa předpis § 29 c. ř. s. o nuceném zastupování advokátem, nýbrž jako mocí svého úřadu k tomu oprávněný zástupce žalované obce, nehledíc k tomu, že vedení sporu, jak ze spisů patrno, bylo obcí schváleno.
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatel v odvolacím rozsudku z té příčiny, poněvadž odvolací soud usoudil, že i v případě tvrzeného slibu starostova nebyla by žalovaná obec vázána takovým slibem, protože podle §§ 74, 81, 62b) zákona ze dne 25. května 1905 čís. 56 mor. zem. zákona a §§ 1 a 7 zákona ze dne 7. února 1919 čís. 76 Sb. z. a n. takovéto opatření vyžadovalo by k své platnosti usnesení městské rady. Dovolatel tvrdí, že taková věc není případem citovaných předpisů a že proto řečeného usnesení není zapotřebí.
Není tím podle č. 4 § 503 c. ř. s. uplatněný důvod do volací opodstatněn, neboť napadený závěr právní je správný, při čemž ovšem dlužno si povšimnouti, že ve skutečnosti nešlo o pouhé poshovění s výkonem exekuce nuceným vyklizením, nýbrž šlo v druhé řadě o pokračování v nájemním poměru, tedy o počin, k němuž nestačí pouhý projev starostův, nýbrž je k jeho platnosti zapotřebí usnesení městské rady.
Rozhodnutí nejvyššího soudu z 8. června 1926 Rv II 314/26.
Dr. Vladimír Jeřábek.