Právo státu na poplatek vzniká již dobou, kdy sjednáno bylo poplatně právní jednání, takže tou dobou vzniká již také poplatková povinnost pro osoby, jež onoho právního jednání byly účastny. Výše nároku a povinnosti poplatkové zjišťuje se pak vyměřením poplatku platebním rozkazem, tedy formálním aktem, jenž tuto poplatkovou povinnost jen určuje, avšak ji teprve netvoří ani nezakládá. Vyměřený poplatek jest splatným již doručením platebního rozkazu. Doba, kdy nastala splatnost poplatku, nesmí se zaměňovati s dobou vykonatelnosti nebo pravoplatnosti. Osoba, která věcně ručí za poplatek z převodu nemovitosti, vstupuje zaplacením jeho v nárok eráru. Vstup plátce v práva věřitelova nepředpokládá, aby ručitel zaplatil dluh již splatný; otázka splatnosti má jen význam pro otázku uplatňování postižního nároku. Stačí k uplatňování postižního nároku proti více dlužníkům solidárně za poplatek zavázaným, раk-li aspoň vůči některému z nich poplatek jest již splatným. Příspěvek k §§ 1, 60, 68, 72 a 78 poplatkového zákona a § 1358 obč. zákona.

Spoluvlastnice domu čp. 461 na S. B. F. a J. L. prodaly kupní smlouvou ze dne 19. květná 1924 dům tento pí. B. N., která smluvně se zavázala zaplatiti převodní poplatek vyměřený pak berní správou na S. penízem 17500 Kč.
Kupní smlouvou ze dne 11. července 1924 přešel pak dům ten na sestry M. a T. W—ovy.
Poněvadž převodní poplatek ze smlouvy první nebyl nikým zaplacen, zaplatily žalobkyně a nynější vlastnice domu tohoto po předchozí vyhrůžce berním úřadem na S. onen poplatek, za který podle § 72 popl. zák. věcné ručí, dne 15. listopadu 1924 u berního úřadů na Š.
Platební rozkaz berního úřadu na S. na zmíněný převodní poplatek byl doručen B. N. dne 22. srpna 1924 nebo snad již 22. července 1924, původním vlastnicím pak B. F. a J. L. teprve 10. ledna 1925 a 12. ledna 1925.
Nynější vlastnice M. a T. W. podaly dne 22. listopadu 1924 žalobů na původní vlastnice B. F. a J. L. a další nástupkyni B. N. na solidární zaplacení peníze 17500 Kč s přísl.
Proti B. N. byl vydán rozsudek kontumační.
Další dvě žalované jednaly sporně a po skončeném řízení soud prvé stolice rozsudkem ze dne 24. ledna 1925 žalobu, zamítl pro tentokráte v úvaze, že žalované podle § 60 popl. zák. nebyly ani v době vydání rozsudku povinny zaplatiti převodní poplatek, poněvadž povinnost jejich k placení nastala až dne 10. ledna 1925 resp. 12. ledna 1925 se lhůtou 30 dnů, která dosud neuplynula.
Odvolací soud rozsudek ten potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalobkyně a žalované B. F. a J. L. odsoudil k zaplacení peníze 17500 Kč s přísl. společně a nedílně s třetí žalovanou B. N. Důvody: Napadeným rozsudkem nebylo vyhověno odvolání žalující strany v podstatě z těchto důvodů:
1. že žalobkyně zapravily převodní poplatek v době, kdy oběma prvním žalovaným nebyl ještě předepsán a nebylo jisto, zda vůbec jim bude uložen,
2. že v době vynesení rozsudku soudu prvé stolice nenastala pro ně ještě splatnost poplatku,
3. že ani doposud nenastala pravoplatnost předpisu jim doručeného.
Uplatňujíce důvod podle č. 4 § 503 c. ř. s., právem potírají dovolatelky správnost těchto názorů.
Žaloba byla opřena o postižní nárok ve smyslu § 1358 obč. z. Žalobkyně, jež ukoupeným domem věcně ručily za poplatek z prvého převodu (§ 72 popl. zák.), vstoupily zaplativše jej právem zákonného předpisu (subrogace), jako nový věřitel v nárok eráru k účelu uplatnění postihu vůči těmto dvěma žalovaným, jež jako smluvní strana poplatného právního jednání byly s druhou smluvní, stranou (třetí žalovanou B. N.) k zapravení poplatku solidárně povinny (§ 68 odst. 3 popl. z.) Vstup plátce v práva věřitelova nepředpokládá nutně, aby ručitel zaplatil dluh již splatný. Otázka ta měla by jen ten význam, kdy nový věřitel smí nastoupiti proti posavadnímu dlužníkovi s nárokem na náhradu toho, co za něho zaplatil.
V daném případě jsou však dány již podmínky pro žalobní nárok nejen proti třetí žalované B. N., která již rozsudkem pro Zmeškání bylo odsouzena, nýbrž i proti oběma prvním žalovaným. Právo státu na poplatek vzniká již dobou, kdy sjednáno bylo poplatné právní jednání, takže na druhé straně již tou dobou vzniká poplatková povinnost pro osoby, jež onoho právního jednání byly účastny. Výše nároku a povinnosti poplatkové zjišťují se pak vyměřením poplatku platebním rozkazem, tedy formálním aktem, jenž tuto poplatkovou povinnost jen určuje, avšak ji teprv netvoří ani nezakládá. Раk-li ovšem teprve vyměřením se určuje objem poplatkového závazku zásadně již pozůstávajícího, nesmí býti v tomto případě přehlédnuto, že B. N. byl platební příkaz o vyměřeni poplatku, jak nesporno, doručen již dne 22. července neb 22. srpna 1924, tedy dávno před tím, než žalobkyně tento poplatek zaplatily. Poněvadž však obě žalované jsou solidárně s B. N. povinny k zapravení poplatku takto již vyměřeného, vešly žalobkyně, zaplativše jej, z důvodu věcného ručení, v právo eráru i vůči oběma žalovaným, poněvadž též za ně zapravily povinnost platebním příkazem již určenou. Neboť jako jest vůči eráru bez významu, že podle smlouvy mezi účastníky poplatního právního jednání měla poplatek zaplatiti B. N., tak nezáleží ani na tom, zdali a kdy byl žalovaným poplatek platebním rozkazem oznámen. Vyměřený poplatek, tedy číselně určený, jest podle toho, co výše řečeno o vzniku nároku poplatkového a ve smyslu výslovného předpisu splatný již doručením platebního rozkazu (§ 60 popl. zák.), tudíž v daném případě, jakmile předpis byl doručen B. N. jako jedné ze solidárně ručících osob.
Zaplatila tedy žalující strana nejen vyměřený, ale i splatný, poplatek eráru nejen za B. N., nýbrž i za obě žalované, které podle zákona s ní osobně spolu ručí a nabyla proto žalující. Strana výplatou pohledávky eráru veškerých jeho práv se všemi vedlejšími oprávněními nejen proti B. N., nýbrž i proti nim.
Doba, kdy nastala splatnost poplatku, nesmí se zaměňovati s dobou vykonatelnosti neb právoplatnosti. Lhůta 30 dnů k zapravení, poplatku (§ 60 odst. 3 popl. z.) jest dána ke splnění, předepsané povinnosti a po jejím uplynutí se čítají úroky z prodlení a může, úřad, nebyla-li podána stížnost, zakročiti o nucené vymáhání poplatku. Ale splatnost, t. j. povinnost k zaplacení poplatku nastává, jak uvedeno, již dříve a stížnost nemá odkladného účinku (§ 78 popl. zák.).
Vzhledem k tomu, co výše řečeno, jest bez významu okolnost, že žalovaným byly platební příkazy doručeny až dne 10. ledna a 12. ledna 1925, že v době vydání prvého rozsudku ještě neuplynula 30denní lhůta k zaplacení a že žalované podaly včas odvolání.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 1925 Rv I 1326/25. R. v. z. s. Dr. Grešl.

Citace:

Právo státu na poplatek vzniká. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 6, s. 210-213.