Přípravné osnovy trestního zákona o zločinech a přečinech a zákona přestupkového byly v těchto dnech nákladem ministerstva spravedlnosti vytištěny a rozeslány. Máme tedy před sebou po ústavní listině první návrh zákona, jímž rozsáhlý obor právní má býti zcela nově upraven. Osnovy byly vydány komisí pro reformu československého trestního zákona, zřízenou při ministerstvu spravedlnosti a justiční správa chce podle slov předmluvy z osnov a posudků, jež o nich dojdou, získati teprve materiál pro vládní osnovy, které by, hovíce vědeckým požadavkům a praktické potřebě, plně hleděly i na zvláštní poměry našeho státu i jeho finanční sílu. Všeobecná část zákona o zločinech a přečinech je v podstatě totožná se zatímným návrhem obecné části trest. zák. z r. 1921, jenž vyšel tehdy též tiskem a vzbudil i v cizině zasloužený ohlas. Osnova přihlížela k námětům, které byly k zatímnému návrhu učiněny jednotlivci i korporacemi. Vytkneme některé významnější odchylky. Trestný čin, na který je stanoven výběrem žalář a jiný trest, trestá se jako zločin žalářem, byl-li spáchán z nízkého smýšlení (§ 14; dříve byla dělítkem pohnutka). Vypuštěno bylo ustanovení, podle něhož zpětnost odůvodňuje doživotní žalář (§ 68). Osnova nezná trestu smrti ani pro doživotní trestance za čin trestný doživotní ztrátu svobody. Takový čin se trestá odnětím naděje na podmínečné propuštění a samovazbou, jež může býti zostřena (§ 70). Nově byl zaveden podmínečný odklad zabezpečovacího opatření (odkázání do robotárny a do ústavu pro choré vězně § 91, ztráta živnosti a zákaz povolání § 92). V kapitole o výkonu trestů a zabezpečovacích opatření byly vypuštěny některé jednotlivosti a úprava těchto otázek více přizpůsobena zařízením, která tu jsou, ač mnohé z navrhovaných opatření bylo by naší vězeňské správě jistě tvrdým oříškem. Část zvláštní (hlava V—XIX) jest pro širší veřejnost úplnou novinkou. V 207 paragrafech je tu seskupena látka, upravená dosud trestním zákonem a nepřehlednou řadou zvláštních zákonů. Trestné činy jsou rozděleny do 15 hlav: trestné činy proti republice, proti národní obraně, proti vůli lidu, proti moci veřejné a jejím orgánům, proti obecnému míru a pořádku, na penězích, veřejných listinách, známkách a značkách, proti řádu hospodářskému, proti rodině, proti mravnosti, proti životu a tělu, trestné činy obecně nebezpečné, proti cti, proti osobní svobodě, proti majetku a trestné činy porušující soukromé tajemství. Z nejspornějších otázek bude tu jistě otázka trestnosti vyhnání, či v terminologii osnovy 285) usmrcení plodu. Osnova připouští v souhlase s usnesením brněnského právnického sjezdu pro beztrestnost usmrcení plodu nejen t. zv. indikaci lékařskou a eugenickou, ale i indikaci sociální, »má-li těhotná již tři vlastní děti, o něž je jí se starati, nebo jestliže již aspoň pětkráte porodila a nelze v obou případech, hledíc na její poměry na ní slušně žádati, aby plod donosila«. Konečné formulace tohoto ustanovení jistě nebude dosaženo bez prudkých bojů. Zákon přestupkový o 67 paragrafech skládá se rovněž z části obecné, která stanoví odchylky od obecných ustanovení zákona o zločinech a přečinech, a z části zvláštní. Jest si přáti, aby především praktičtí právníci uposlechli výzvy ministerstva spravedlnosti a přispěli svými podněty ke konečné formulaci zákonodárné práce tak významné.