Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 65 (1926). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
Hans Kelsen: Problém parlamentarismu. Přel. Hanuš Sýkora. Politela, sv. 1. Praha, 1926. — Dnes nejaktuelnější problém ústavního práva de lege ferenda jest nesporně problém parlamentu a parlamentarismu. Známý vídeňský profesor podává tu přehled jednotlivých otázek, na které se problém parlamentarismu rozpadá. Podstatu parlamentarismu definuje jako »tvoření směrodatné státní vůle kolegiátním orgánem, voleným lidem na základě všeobecného a rovného práva hlasovacího, tedy demokraticky, podle principu většiny.« S touto definicí nelze souhlasiti pro příliš neurčitý pojem »směrodatné státní vůle«. Jest na př. kontrola vlády také tvořením směrodatné státní vůle? Parlamentarism sám velmi trefně definuje »jako kompromis mezi demokratickým požadavkem svobody a zásadou diferencující dělby práce jakožto zásady, která podmiňuje všechen sociálně-technický pokrok«. Z tohoto výměru se rozvinují myšlenky o reformě. Jest to především hlasování lidu a iniciativa lidu, o kterých plným právem praví, že jsou schopny dalšího rozvoje a slučitelný se zásadním zachováním parlamentarismu a vůbec vhodné v moderním státu. Závislost poslance na politické straně považuje za důsledek poměrného zastoupení a dokonce by si přál, aby strany mohly delegovati k určitým otázkám specielní odborníky místo pevně zvolených poslanců — názor zřejmě nepromyšlený. Zmiňuje se o možnosti hospodářského parlamentu jako tělesa poradního, vyslovuje se však proti dvoukomorové soustavě i proti nahražení parlamentu stavovským zastupitelstvem. Přechází k otázce většiny a menšiny. »Princip absolutní většiny znamená relativně největší přiblížení k idei svobody.« Zároveň však »právo většiny předpokládá existenční oprávnění menšiny.« Proto většina nesmí integrálně uplatňovati své panství, ale nutno se přidržeti kompromisu mezi oběma směry. S toho hlediska považuje za vítané poměrné zastoupení a z toho plynoucí koalici stran. Na konec se vyslovuje proti diktatuře, která může trvati jen tak dlouho, pokud jest víra v její metafysicko-náboženské základy, jinak však musí ustoupiti neodolatelnému pudu ke svobodě a demokracii. — Knížka, jejíž myšlenkový postup tu byl stručně nastíněn, přichází jistě vhod v dnešní pohnuté době, kdy u nás se teprve zvolna a bolestně tvoří tradice parlamentarismu. Překlad jest plynný.
Zpa.
Citace:
Hans Kelsen: Problém parlamentarismu. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 20, s. 675-676.