První sjezd Mezinárodní společnosti pro trestní právo

konal se v Bruselu ve dnech 26.–30. července pod čestným předsednictvím prvního ministra Jaspara a ministrů Hymanse a Vandervelda. Po prvé tu předstoupila před širší veřejnost organisace, která vznikla r. 1924 v Paříži, aby se ujala úkolů dřívějšího Mezinárodního kriminalistického sdružení. V tradicích této předválečné jednoty položila Mezinárodní společnost na program jednání časové otázky, vybrané se vzácnou znalostí problémů současného trestního zákonodárství i justiční správy. Úvodní zpráva o současném stavu zákonodárství v jednotlivých státech se zvláštním zřetelem k myšlénce společenské ochrany v něm uplatněné byla vhodným rámcem vlastního jednání sjezdu. Následoval referát seniora kriminalistů Ferriho o otázce, má-li zabezpečovací opatření nahraditi trest či jej pouze doplniti. Resoluce jím navržená podle usnesení italské skupiny společnosti vyloučila teoretickou diskusi o podstatě obou opatření a doporučila jako zásadu, aby soudce mohl voliti buď trest nebo zabezpečovací opatření neb obojí zároveň podle okolností činu a povahy zločince. Diskuse, v níž byl zastáván jednak názor, že trest nesmí býti nahrazován zabezpečovacím opatřením, jednak mínění, že zabezpečovací opatření, je-li vysloveno, má vždy trest nahraditi, nepřinesla v podstatě nových hledisek. Ferriho resoluce byla v podstatě beze změny většinou hlasů přijata. Další jednání bylo věnováno otázce, doporučuje-li se zříditi mezinárodní trestní soudnictví a v případě kladné odpovědi, jak by mělo býti upraveno. Sjezd doporučil, aby mezinárodní soudnictví při Stálém dvoru mezinárodní spravedlnosti bylo zřízeno, když v předcházející debatě bylo zdůrazněno, že jde spíše o přání uskutečnitelná snad v daleké budoucnosti. Posledním bodem jednání byla otázka, sluší-li doporučiti venkovskou práci vězňů a jestliže ano, jak ji organisovati. V debatě se ukázalo, že italská škola hledí na venkovskou práci jednak jako prostředek svobodné kolonisace některých území málo zalidněných (Sardinie), jednak jako opatření proti nepolepšitelným zločincům (nebezpečné práce kolonisační); naproti tomu jiní pokládali venkovskou práci spíše za odměnu dobrého chování, za přechodní stadium, v němž se trestanec těší větší volnosti. V zásadě nebylo však různosti mínění co do prospěšnosti venkovské práce, jejíž podrobnější organisace byla svěřena jednotlivým státům.
Sjezd, jemuž jedinečný bruselský Palais de justice poskytoval důstojný stánek, byl ukončen prohlídkou nejzajímavějších trestních ústavů belgických. Tak byl dokumentován výrok Ferriho z počátku zasedání, že Belgie kráčela vždy v čele praktického uskutečňování reformních požadavků. Účastníci prohlédli si historicky památnou ústřední trestnici v Gandu z r. 1778, jež svou stavbou umožňuje dnes dokonalé třídění trestanců, hovíc tak přes své stáří nejmodernějším požadavkům, dále navštívili ústřední anthropologickou laboratoř ve věznici v Bruselu-Forest a trestní ústav pro mladistvé provinilce, tuberkulosní trestance, epileptiky, syfilitiky, tuláky a žebráky v Merxplasu, obojí to instituce uvedené z větší části v život t. zv. Vanderveldovou vězeňskou reformou r. 1921. Návštěva některé vychovatelny pro zanedbanou mládež (établisement ďéducation de l’État) byla by doplnila významným způsobem obraz znamenitých belgických zařízení; ale i tak přesvědčili se účastníci sjezdu o reformátorské odvaze státu, jenž uplatňuje nové myšlenky v oboru trestního práva ne tak změnami platných zákonů, jako spíše výběrem osob a reformou věcných zařízení.

Citace:

První sjezd Mezinárodní společnosti pro trestní právo. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 15, s. 519-520.