Zkouška krve jako důkaz ve sporu o otcovství (viz letošní Právník str. 175) vyskytla se již v rakouské soudní praxi. Svědčí o tom rozhodnutí nejvyššího soudu vídeňského z 12. května 1926, Ob III 343/26. Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších stolic a vrátil věc prvnímu soudu, poněvadž universitní klinika byla na návrh žalované strany dotázána toliko, je-li možno prokázati bezpečně původ zkouškou krve na domnělém otci a dítěti — kterážto otázka byla ovšem zodpověděná záporně —, ač správně měla otázka již vzhledem k thematu probandi zníti, možno-li otcovství na základě zkoušky krve vyloučiti. Bude-li odpověď na tuto otázku kladná, bude soudu rozhodnouti, má-li důkaz zkouškou krve připustiti. Nejvyšší soud podotýká, že důkaz takový by byl významný, neboť domněnka § 163 o. z. může býti vyvrácena, bude-li dokázáno, že muž, s nímž matka v kritické době obcovala, dítě nezplodil.