Sankce vytčená posledním odstavcem § 285 ex. ř. vztahuje se jen na zrušení řízení prodejového k návrhu vymáhajícího věřitele. Prvý soudce nepřikázal vymáhajícímu věřiteli z rozvrhu dražebního výtěžku za svršky pohledávku jeho proto, že nepřihlásil jí vůbec, ač následkem podané žaloby oposiční i excisní bylo řízení exekuční a tedy i prodejové až do pravoplatného rozhodnutí těchto sporů zastaveno (§ 285 pal. odst. exkučního řádu). Soud rekursní změnil toto usnesení a přikázal dotčenému vymáhajícímu věřiteli pohledávku jeho podle spisů. Nejvyšší soud potvrdil toto rozhodnutí, připojiv tyto důvody: Třeba zdůrazniti, že prodejové řízení nebylo vůbec zrušeno (zastaveno), jak dovolatelka uvádí, nýbrž toliko odloženo v důsledcích žaloby podané na vymáhající věřitelku, kterýžto spor je v klidu. Odložení prodejového řízení až do pravoplatného zakončení tohoto sporu nenastalo tedy k návrhu dotyčného vymáhajícího věřitele. Na této okolnosti však záleží, neboť po rozumu výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 2. června 1914 č. 43 m. v. k § 285 ex. ř. vyjadřuje se § 285 odst. 3. ex. ř., že k nárokům vymáhajících věřitelů, kteří prodejové řízení zrušili, se hleděti má při rozvrhu nejvyššího podání jen tehdy, byly-li přihlášeny. Úsudek opaku nasvědčuje tedy tomu, že jest z moci úřední zřetel vzíti k nárokům oněch vymáhajících věřitelů, kteří nezrušili řízení prodejové. Rozhodnutí nejvyš. soudu z 23. února 1926 č. j. R I 108/26. Dr. Grešl.