Vzrůst zločinnosti a trest smrti.

V poslední době mnoho se u nás psalo o několika sensačních vraždách, provedených velmi brutálně, a usuzovalo se z nich na vzrůst zločinnosti. Záchrana byla spatřována jako obvykle v tom, aby se uložené tresty smrti vykonávaly. Nebylo tu bohužel vždy vědomí, že problém pohybu zločinnosti a prostředky, jak čeliti vzrůstu těžké kriminality, jsou obtížné otázky odborné, kterých nelze řešiti bez dobré znalosti domácích i cizích zkušeností. Proto také výsledky a konkrétní návrhy, založené na nesprávných předpokladech, nemohly býti přesvědčivé. Klesání a stoupání kriminality nelze měřiti podle míry sensace, kterou výjimečné zločiny vyvolávají. Ať sledujeme kriminálně statistická data poválečná sebe opatrněji, nemůžeme popříti, že zločinnosti u nás pomalu, ale stále ubývá, i když se, jako společenský život vůbec, stává složitější. Je velmi pochybno, že by se právě výkonem trestu smrti zabránilo cynickým vraždám, jichž několik v poslední době zaměstnávalo veřejnost. Víra v účinnost trestu smrti proti podobným brutálním činům jest pověra, k níž se společnost vrací přes opětná zklamání. Je nebezpečno činiti závěry ze zkušeností cizího prostředí, proti víře v absolutní účinnost trestu smrti však mluví, že kruté tresty na životě a na těle ve středověku nezabránily zločinnosti ani v té míře, jako naše tresty na svobodě, že zrušení trestu smrti v různých státech nemělo obávaných následků, že na př. ve Švýcarsku nelze pozorovati rozdílu mezi kantony, kde je trest smrti odstraněn a ostatními. Že by dvě popravy r. 1923 v Čechách byly přispěly k zmenšení počtu vražd, sotva bude možno tvrditi. Zločinec, který necítí odporu proti činům tak brutálním, jako byly nedávné vraždy, vsadí i vlastní život, tím spíše, doufá-li, že nebude vypátrán. Nemá-li trest smrti valné odstrašující síly, byla by možná diskuse toliko o tom, je-li vhodnější vyloučiti zločince ze společnosti doživotním uvězněním či popravou. Možnost justiční vraždy trestem smrti a citové i mravní momenty proti tomuto způsobu trestu uplatňované vedou spíše k řešení prvnímu, kterým možno dosáhnouti účelu (eliminace) stejně dokonale, byť i za cenu doživotního živoření vězně a nákladů na jeho uvěznění.

Citace:

Vzrůst zločinnosti a trest smrti. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, s. 358-359.