Hypnosa a zločin.

V poslední době jest hypnosa v cizině stále častěji předmětem soudního rozhodování. Tak zabýval se italský kasační soud nedávno otázkou, pokud možno hypnosou spáchati zločin omezení osobní svobody a vyslovil, že hypnosou, jíž je medium zbavováno duševní svobody, je zbavováno též svobody fysické a že tu je proto skutkový děj čl. 146 tr. z. (rozhodnutí z 28. května 1925). Zajímavý případ z domácí praxe uveřejňuje prof. Berka v »Časopise lékařů českých« a připojuje úvahy, jež byly základem vyžádaného fakultního posudku. Případ dobře ilustruje, o jak obtížné a pochybné otázky tu jde. 17letý číšník, jenž býval hledaným mediem hypnotických produkcí, odcizil z uzamčeného (oknem snadno přístupného) pokoje vkladní knížku svého spoluzaměstnance na 3500 Kč, tuto částku vybral, z nich si podržel 1500 Kč a zbytek uložil s knížkou na původním místě. Příštího dne dostal poškozený anonymní dopis, v němž mu neznámý pisatel sděloval, že uspal 17letého číšníka a použil ho k vyzvednutí peněz. Na základě posudku hypnotického odborníka, jenž s obžalovaným číšníkem provedl pokus v soudní budově a proti posudku znalců-lékářů, kteří zastávali, že nejde o hypnosu, byl obžalovaný obžaloby zproštěn. Vzhledem k úspěšné zmateční stížnosti veřejného žalobce byl případ znovu projednáván a slyšeni noví znalci-lékaři, kteří připustili, že krádež mohla býti spáchána v posthypnotické suggesci. Fakultní posudek, jenž byl vyžádán, končil závěrem, že o nepříčetnost tu nešlo. Neboť nepodaří se hypnosou pohnouti ke skutkům, které by se úplně příčily mravním zásadám hypnotisované osoby, či jen jejím ethickým zvyklostem nebo jejímu prospěchu. Nepodaří se ani pohnouti vězně, aby se přiznal k popíranému činu, je-li mu doznání na škodu. V praxi dosud nebyl prokázán případ, kde pachatel trestného činu byl k němu přiveden hypnosou. Je proto na místě vždy skepse a poněvadž podle okolností nelze předpokládati, že číšník byl hypnotisován osobou jinou, možno připustiti jen autohypnosu, že se totiž číšník ukolébal do hypnosy sám působností vlastní a že tedy jeho stav závisel na jeho vůli vlastní. Skutky vykonané v autohypnose nejsou však výronem nepříčetnosti, ale dlužno nejvýše míti za to, že byly spáchány ve stavu mdlého rozumu (§ 46a tr. z.). — Obžalovaný byl potom odsouzen pro krádež a trest přijal.

Citace:

Hypnosa a zločin. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 1, s. 61-62.