Z francouzského soudního humoru.

Minulého roku byl v Paříži projednáván složitý porotní případ. Soud vyslýchal svědka, jenž vypovídal jinak než při dřívějším výslechu. Obžaloba ho sváděla na nepravou cestu. »Buďte klidný.« pravil předseda k obhájci. »Člověk se snadno zmýlí. Byl bych dnes ráno přísahal, že jsem vzal hodinky s sebou, ale právě nyní jsem zpozoroval, že zůstaly v koupelně.« Jednání pokračovalo a skončilo. Večer přišel předseda domů. Hospodyně ho přivítala se smíchem. »Co to pána napadlo poslati pět nebo šest osob pro hodinky?« »Jakže?« zvolal předseda zděšeně. »Ovšem. Jedna osoba by byla stačila. Dala jsem je prvnímu, jenž řekl : »Pán mne posílá pro hodinky, které nechal v koupelně. Hodinky tam skutečně byly . . .« Předseda již nikdy hodinek nespatřil. (Revue de droit pénal et de criminologie 1925.)

Citace:

Z francouzského soudního humoru. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 7, s. 264-264.