Je-li i naturální (ne knihovní) vlastník pozemku legitimován k žalobě negatorní?

Z důvodů
odvolacího soudu uvádíme:
V daném případě domáhají se žalobci jako prý neobmezení vlastníci domu č. 18 ve Stř. proto, že žalovaná dne 15. března 1916 dala přes zákaz dvorem tohoto jejich domu voziti mrvu, výroku, že nepřísluší žalované právo služebnosti jezditi dvorem tohoto domu.
Žalovaná bránila se proti žalobě námitkou, že žalobci nejsou k žalobě legitimováni, neboť byť i, jak připouští, žalobci před podáním žaloby dům č. 18 koupili a držení jeho se ujali, tož přece, jak z pozemkové knihy zřejmo, podali žádost o knihovní připsání tohoto domu do svého vlastnictví až dne 7. dubna 1916, a byli teprve 18. dubna 1916 za vlastníky zapsáni, takže v době podání žaloby, t. j. 6. dubna 1916, nebyli knihovními vlastníky, žaloba však negatorní přísluší jen pravému vlastníku a tím při realitách v knihách pozemkových zapsaných jest jen vlastník knihovní.
Prvý soudce tuto námitku důvodnou neshledal a zjistiv, že žalovaná si právo jízdy dvorem žalobců neoprávněně osobovala, žalobě vyhověl.
Žalovaná vytýká proto rozsudku prvního soudce nesprávné právní posouzení věci.
Než výtka tato není oprávněna.
I když se stranou ponechá, že v době rozsudku, t. j. 10. května 1916, žalobci již jako knihovní vlastníci domu č. 18 ve Stř. zapsáni byli a že tedy v ten dle §. 406. civ. ř. s. rozhodný moment onen vytýkaný
21* nedostatek knihovního vlastnictví na straně žalobců již nebyl (rozh. z 29. prosince 1911, Rv V 2101/11), nelze žalobcům odepříti oprávnění k nároku od nich uplatňovanému.
Stanovisko žalované, že jen knihovní vlastník má právo vznésti žalobu negatorní, správným není.
Takový výklad §u 523. obč. zák., jakoby jen pravý vlastník věci, tedy u nemovitostí v poz. knize zapsaných vzhledem ku §u 431. obč. zák. jen ten, kdo za vlastníka v knihách je zapsán, byl oprávněn žalobou negatorní nastupovati, byl by příliš těsný. Zákon totiž nechrání jen pravého vlastníka věci, nýbrž chrání také dle obdoby §u 372. obč. zák. bezelstného a pořádného držitele, t. zv. domnělého vlastníka (Randa: Vlastnictví, 4. vyd., str. 229, Krainz: 4. vyd. §. 264., str. 710, Stubenrauch ad § 523., str. 728, Gl. U. 602 N. F.).
Žalobci, kteří ani jinaké právní postavení k domu č. 18 netvrdili, jsou pak — jak prokázáno a v odpor bráno není — takovými poctivými držiteli od žalované jezděním ohrožované reality; vždyť v držení jejím se v době žaloby již nalézali a k držbě té i správný titul, trhovou smlouvu, měli. Správně tedy první soudce žalobcům legitimaci ke sporu přiznal.
(Rozhodnutí c. k. krajsk. soudu v Uh. Hradišti ze dne 27./6. 1916, Bc I 28/16|8.)
Šimeček.

Citace:

Je-li i naturální (ne knihovní) vlastník pozemku legitimován k žalobě negatorní?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 7, s. 333-334.