Byla-li prodaná věc před odevzdáním kupiteli za značně vyšší než-li umluvenou prodejní cenu u prodatele rekvirována resp. vyvlastněna erárem, jest prodatel, nemůže-li dáti jinou věc zastupitelnou, povinen kupiteli k náhradě škody dle § 878. posl. v. a 1447. obč. zák., jestliže kupitel — prodav věc další osobě — musil této následkem nesplnění smlouvy dáti náhradu, a tedy utrpěl škodu.

Soud odvolací vychází z toho právního náhledu, že žalující firmou uplatňovaný nárok na náhradu škody pro nesplnění smlouvy stranou žalovanou trvá co do důvodu v plné míře po právu a že je tedy k přisouzení obnosu náhrady jen ještě třeba, aby stolice prvá dodatečně zjistila jisté okolnosti, směrodatné pro vyměření výše utrpěné škody. Tímto svým rozhodnutím přistupuje soud odvolací k právnímu stanovisku firmou žalující v prvé řadě zastávanému, dle něhož strana žalovaná proto je povinna nahraditi škodu, že neprokázala (§ 1298. ob. z. obč.), že jí bez její viny bylo zabráněno splniti svou smluvní povinnost, zvláště když prý jest zjištěno, že dne 2. srpna 1904 arendováno bylo pro garnisonu v X. pouze 700 q ovsa uložených ve dvorech M., N., žalované však že zbylo ještě alespoň dalších 7 vagonů vlastního ovsa, nehledě ani k tomu, že sama žalovaná ani netvrdila nemožnost, opatřiti si za účelem splnění smlouvy oves jinde.
... je zjištěno a nebylo bráno v odpor, že žalované zbylo pouze 466 q ovsa, kteréžto množství sotva postačovalo pro její vlastní potřebu. ... Tím padá však celá argumentace soudu odvolacího, který jinak sám po stránce skutkové předpokládá, že předmětem smlouvy prodejní byl jen oves vlastní sklizně, pokud ho žalovaná nepotřebovala pro vlastní své hospodářství. Ze zjištění tohoto plyne zároveň vyvrácení názoru firmy žalující, že by byla žalovaná dle čl. 338. obch. zák. bývala povinna opatřiti si jinde prodané zboží pro žalobkyni. Za tohoto právního stavu je úplně zbytečno vyšetřovati výši škody, kterou žalobkyni bylo by nahraditi, pročež bylo za účelem tímto provedené zrušení rozsudku stolice prvé a vrácení věci do stolice té odstraniti. Je nyní na soudu odvolacím, aby se podjal věcného vyřízení obou odvolání. ... Odvolání žalobkyně nemůže vésti k úspěchu, neboť nedá se proraziti jediným směrem, kudy žalobkyně hleděla dospěti ke konstrukci zavinění svého spolusmluvníka jakožto předpokladu každéhokoli nároku na náhradu škody (§§ 1295., 1298. obč. z.). Oves byl, jak zjištěno, v době rekvisice ještě vlastnictvím žalované, v její osobě a v jejím jmění přihodila se náhoda zabavení, již ovšem nelze vzhledem k povaze zabavení jakožto jednotlivého opatření úředního klásti na roveň vynětí věci z právního obchodu, takže není nutno pokládati smlouvu jako smlouvu za neuzavřenu (§ 880. obč. z.); žalované bylo ve spojení s tou skutečností, že prodala pouze oves vlastní sklizně, že pouze takový oves měla dodati a že neměla již dostatečného množství takového ovsa, aby mohla smlouvu splniti ještě jednou, takže není vinna nesplněním smlouvy, znemožněno náhodou splniti svůj závazek, dodati totiž 700 q ovsa na nádraží, čímž dle §. 1447. obč. z. zrušuje se veškerý závazek, i závazek nahraditi škodu (jakožto minus oproti náhradě hodnoty uvedené v §u 1447. obč. z.).
Tím méně je ovšem třeba vyšetřovati okolnosti shora dotčené k rozhodnutí o odvolání žalované. Tato potírá právní stanovisko soudu procesního, pokud soud ten uložil žalované nahraditi žalobkyni rozdíl mezi ujednanou kupní cenou a mezi cenou, za kterou oves erárem byl vyvlastněn. Předeslati sluší dalšímu obírání se tímto právním stanoviskem, že žalobkyně hned ve své žalobě opírala své žádání podpůrně též o právní důvod bezprávného obohacení se žalované a že tento právní důvod spatřovala právě v tom, v čem dále uznává se opodstatněným, jakož i že žalobkyně při tomto pojetí věci setrvává i ještě v řízení opravném. Dále budiž položen důraz na to, že námitky žalované, dle nichž §§. 878. a 1447. obč. z. nedá se použíti, poněvadž žalovaná ovšem nabyla výhody, ale nikoli ze škody žalobkyně, od žalobkyně ničeho neobdržela a tedy nemá, co by vracela neb nahrazovala, spočívají na příliš úzkém výkladu příslušných ustanovení zákonných, z nichž již prvé stačí, aby nárok žalobkynin objevil se ospravedlněným, pokud jím uznán byl stolicí prvou. Především je jisto, že žalobkyně utrpěla škodu, a to vyšší, nežli je shora zmíněná diference mezi obojí kupní cenou, tím, že následkem nesplnění smlouvy se žalovanou uzavřené sama nemohla dodati svému zadákovi a musila mu dáti náhradu. Než na straně žalované je tu též výhoda (prospěch, užitek). Výhoda ta je dokonce dvojí: především žalovaná nemusila splniti prodejní smlouvu se žalobkyní uzavřenou, aniž musila nahraditi škodu pro nesplnění; výhoda ta spočívala však dále též ve vyšší vyvlastňovací ceně erárem za oves povolené. Pravda je, že mezi vznik škody na straně žalobkyně a mezi vznik výdělku na straně žalované nevsouvá se zavinění žalované, nýbrž zvláštní opatření vrchnostenské, tudíž okolnost, na kterou hleděti slušno jako na náhodu. Než tím zbaveno je jednání žalované pouze povahy věrolomnosti; právě proto byla žalovaná sproštěna povinnosti nahradili daleko větší škodu, jak na ní bylo žádáno; naproti tomu nemůže zmíněná okolnost vyloučiti použitelnost posl. věty §u 878. obč. z. Neboť výhoda žalované pošla rozhodně z právě téže skutkové události, jež nepřímo byla zdrojem a příčinou škody žalobkyniny. Jest tudíž mezi škodou žalobkyninou a užitkem žalované příčinná souvislost tak těsná, že ona bez tohoto ani není myslitelna. V tomto smyslu smí se zajisté říci, že žalovaná vzala užitek ze škody žalobkyniny, i je tím naléhavějším uznati oprávněnost dotyčného žalobního nároku, uváží-li se, že, jak shora již řečeno, užitek žalované byl dvojí, resp. že cena přiznaná jí erárem značně přesahovala občanský prospěch, jehož žalovaná dosáhla smlouvou uzavřenou se žalobcem ve volné soutěži a dobrovolně. Bylo by tedy neslušno a příčilo by se dobrým mravům, pojmu o poctivosti a důvěře v právním styku, kdyby žalovaná měla býti oprávněna téže okolností — totiž úplatného rekvirování ovsa úřadem vojenským — která jí ponechává užitek, jehož sama předem se domáhala, jež sprošťuje ji vzájemného plnění za prospěch ten, jež zbavuje ji povinnosti nahraditi škodu (jejíž objektivní předpoklady přece byly nastaly) — využitkovati nad to ještě k podržení si dalšího nemírného prospěchu a to přes to, že právě tytéž skutkové okolnosti vedly u žalobkyně ke škodě její a to dokonce v míře značně vyšší. Tu pak ustanovení §§. 878. a 1447. obč. z. poskytují vhodný a nezávadný prostředek dopomoci k vítězství požadavkům právního citu, plynoucím ze zmíněného hlediska, a to jak co do právního důvodu nároku žalobkynina, tak i co do míry »zodpovědnosti«, jež záleží právě ve vydání toho, oč žalovaná bezdůvodně je obohacena, byť i pojem tento nebylo bráti v technickém slova smyslu §u 1431. a násl. obč. z.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 1916, č. j. R II 826/15|1.)
—t—

Citace:

Byla-li prodaná věc před odevzdáním kupiteli za značně vyšší než-li umluvenou prodejní cenu u prodatele rekvirována.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 7, s. 324-326.