Anglické firmě, která ve sporu zvítězila, nelze přisouditi procesních útrat ani s dodatkem, že jsou splatny teprve 14 dnů po zrušení zákazu platů do Anglie.

Žaloba podaná na londýnskou firmu byla z důvodu meritálných zamítnuta a žalobce odsouzen nahraditi žalované firmě útraty sporu do 14 dnů po zrušení nynějšího zákazu platů do Velké Britanie a Irska.
Proti zamítavému rozsudku odvolal se žalobce a žádal pro případ jeho potvrzení, aby alespoň výrok o útratách sporu byl změněn a aby tyto žalované anglické firmě přisuzovány nebyly. Odvolací soud potvrdil sice prvý rozsudek ve věci hlavní, vyhověl však odvolání, pokud směřovalo proti výroku o útratách, a zamítl nárok žalované na náhradu útrat procesních.
Revisnímu rekursu žalované firmy nejvyšší soud nevyhověl a přidržel se názoru odvolací stolice i ohledně útrat řízení dovolacího, ačkoliv také dovolání žalobcovo ve věci samé bezvýsledným zůstalo.
Z důvodů druhé instance:
Žalobce žádá (pro případ, že by rozsudek prvé stolice ve věci samé byl potvrzen) změnu výroku o útratách v ten smysl, že se nárok žalované na náhradu procesních útrat zamítá.
V tomto směru jest odvolání odůvodněno.
Žalovaná jest totiž — jak z předložené plné moci se podává — společností v Londýně zapsanou, tedy společností anglickou.
Platy Angličanům jsou však občanům rakouským vedle §u 1. min. nařízení z 22. října 1914 č. 291 ř. z. zakázány, pročež nemůže ani soud nařizovati platů takových. Na tom ničeho nemění ani slova »až nadále«, obsažená v cit. §u 1., a to proto, že neobsahují poukazu na soudy, nýbrž na zákonodárce, a pak, že soud podle §u 406. c. ř. s. (nehledě k výjimkám sem nenáležitým) může uložiti jenom plnění, která jsou již splatná: a právě splatnost vylučuje cit. § 1.
Bylo proto uznati, jak v sentenci uvedeno.
Vyložený právní názor jest směrodatným i pro útraty řízení odvolacího. Ani těchto nelze žalované přiřknouti, ač zvítězila ve věci hlavní. Naopak bylo nutno uložiti jí dle §§. 43. a 50. c. ř. s., aby nahradila žalobci obnos 40 K jako část jeho útrat odvolacích, kteráž připadá na úspěšné potírání výroku prvého soudu ohledně útrat sporu, a nešlo ani, aby připuštěna byla — aspoň do výše uvedeného obnosu — kompensace s jejím nárokem na náhradu útrat procesních, neboť i to odporovalo by právnímu důvodu §u 1. citovaného nařízení.
(Rozsudek c. k. v. z. s. ve Vídni z 9. 9. 1915, č. j. Bc II 188/15.)
Z důvodů nejvyššího soudu:
Rekurs žalované směřuje proti výroku odvolacího soudu o útratách prvé i druhé stolice.
Rekurs tento jest dle §. 528. c. ř. s. (ve znění novely o úlevách pro soudy) nepřípustný. Pokouší-li se však žalovaná odvoditi oprávnění k rekursu z okolnosti, že nejedná se v daném případě o čistě procesní rozhodnutí o útratách, nýbrž o rozhodnutí učiněné z důvodů materiálně-právních, tož nemůže tím — an zákon nerozeznává — dosaženo býti jiného posuzování v otázce o přípustnosti rekursu. Pokud týče se útrat řízení dovolacího, nemohly ani tyto žalované, třeba ve sporu byla zvítězila, přiřčeny býti následkem ustanovení §u 1. min. nařízení z 22. října 1914 č. 291 ř. z., dle něhož jsou platy příslušníkům Velké Britanie a Irska nadále zakázány.
Žalovaná žádá arciť zaplacení teprve 14 dnů po zrušení uvedeného nařízení: avšak ani tímto způsobem nelze jí platu přiřknouti, poněvadž zatím jest jisto pouze, že po dobu platnosti uvedeného nařízení placeno býti nesmí, není však jisto, jak se utváří právní stav po zrušení tohoto nařízení (§ 23. o. z. o.).
Míní-li žalovaná, že nařízení zakazuje pouze placení a ne vznik obligací, tož nevystihuje daného případu, ježto rozsudečným přísudkem útrat nařizuje se právě zaplacení obligace.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1915, č. j. Rv I 573/15, ö. Pbl. 1916, 10.)
Dr. Dominik.

Citace:

Anglické firmě, která ve sporu zvítězila, nelze přisouditi procesních útrat.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 7, s. 344-346.