Opomenul-li soud pojati do ediktu o zahájení kadučního řízení některé ze starých deposit, jemu seznamem berního úřadu oznámených, a vydal-li pak vzhledem k tomu, že finanční prokuratura nahlédnuvši do spisů nenamítala ničeho proti opomenutí v ediktu, depositum to pozůstalostnímu soudu někdejšího majitele věci, a odevzdáno-li pak tímto soudem depositum přihlásivšímu se dědici, jsou tato zařízení obou soudů zmatečná a dlužno depositum za účelem zahájení kadučního řízení z moci úřední žádati zpět od dědice.

Dle dvorského dekretu ze dne 30. října 1802, sb. s. z. č. 582, a dle oběžného nařízení ze dne 13. září 1820, sb. s. z. č. 1701, sluší po uplynutí 32, případně 30 let (dvorský dekret ze dne 6. ledna 1842, sb. z. s. č. 587) vyzvati neznámé vlastníky starých deposit řádně vyhlášenými edikty, s určením lhůty jednoho roku, šesti týdnů a tří dnů, k dodání jejich legitimací. Dle nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 25. února 1908 č. věst. min. spravedl. 3. (viz též nař. min. spravedl. ze dne 1. února 1913 věst. min. sprav. č. 6, a ze dne 2. února 1913 věst. min. spravedl. č. 5), mají finanční úřady výkazy sestavené o starých finančních depositech po přezkoumání doručiti prostřednictvím finanční prokuratury příslušným soudům za účelem zahájení ediktálního řízení, by se dosáhlo prohlášení o propadlosti. Z toho plyne, že ediktální a kaduční řízení má býti zahájeno soudy z moci úřední; že by soud měl v tomto ohledu vyčkávati případných návrhů finanční prokuratury a teprve se snad dle nich říditi, nejde na jevo z platných předpisů. Jestliže tedy příslušnému soudu — v tomto případě okresnímu soudu v B. — náleželo dle stávajících předpisů zahájiti z moci úřední ediktální řízení ohledně starých deposit, uvedených v seznamu berního úřadu v B., nebyl tento soud této své povinnosti ohledně deposita ve zmíněném výkazu uvedeného sproštěn tím, že finanční prokuratura, ačkoli u příležitosti nahlédnutí do spisů musila zpozorovati, že do ediktu vydaného okresním soudem v B. ohledně deposit předložených uvedeným výkazem berního úřadu nebyla příslušná vkladní knížka pojata, vrátila spisy okresnímu soudu v B. bez jakékoli poznámky.
Ježto pouhé opomenutí zápisu vkladní knížky do zmíněného ediktu nemohlo se zajisté pokládati za takové odepření zahájení ediktálního řízení ohledně tohoto deposita, jež by bylo stávajícími okolnostmi snad ospravedlněno a jako takové též poznatelno, neměla důsledně i finanční prokuratura žádné příčiny, aby nemohla míti za to, že soud také ohledně tohoto deposita vyhoví dodatečně své povinnosti, která jest mu dle platných předpisů uložena z moci úřední. Kaduční řízení jest řízením zvláštním a samostatným, při němž z veřejnoprávních zájmů dlužno chrániti nároků státního pokladu na propadnutí starých deposit, takže nemůže býti těmto nárokům prejudikováno právy založenými pro A. K. dodatečným odevzdáním pozůstalosti po Al. K. na zmatečném podkladě. Vzhledem k tomu nelze ani ve shora líčeném postupu finanční prokuratury při vrácení spisů spatřovati nápravu již stávající vady a schválení pozdějšího řízení, soudem prvé stolice ohledně příslušného deposita za úplného pominutí rozhodných zde předpisů zahájeného a vydáním tohoto deposita A. Kovi skončeného. Pokud tedy depositum ono bylo bez zahájení ediktálního řízení, soudům z moci úřední uloženého, tudíž s porušením platných předpisů vydáno A. K-ovi a zmateční stížnosti v tomto směru finanční prokuraturou vznesené nebylo rekursním soudem vyhověno, jest celé řízení týkající se vydání deposita zmatečné, a bylo proto dovolací stížnosti vyhověti, naříkané usnesení rekursního soudu i s řízením jemu u okresního soudu v B. předcházejícím a vydání vkladní knížky pozůstalosti po Al. K. se týkajícím, jakož i usnesení okresního soudu v H. N., nařizující vydání vkladní knížky A. K-ovi, zrušiti.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 1916, č. j. R II 30/16|1.)
—i—

Citace:

Opomenul-li soud pojati do ediktu o zahájení kadučního řízení některé ze starých deposit.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 7, s. 339-340.