Kdo koupí zásoby úředně zabavené a si je odveze, nestává se spoluvinníkem dle § 5. tr. z. a § 32. č. 2 cís. nař. ze dne 21. února 1915, č. ř. z. 41, byť i dal podnět k jich prodeji.

Proti výroku o vině dle §. 5. tr. z. a §. 32. č. 2. a 4. cís. nař. ze dne 21. února 1915 č. ř. z. 41. uplatňuje stěžovatel důvody zmatečnosti č. 4., 8., 9. a), 10. §u 281. tr. ř. Přečin dle zmíněných míst zákona spáchal obžalovaný dle výroku o vině tím, že — koupiv od S. J. kukuřici, ačkoli věděl, že jest zabavena, a dovez ji vlastním trakačem k sobě — přispěl vědomě k tomu, že se S. J. dopustil přečinu dle §u 32. č. 2. a 4. uvedeného císařského nařízení. K převezení koupené kukuřice obžaloba nepřihlížela. Prováděje důvod zmatečnosti č. 9. a) tvrdí stěžovatel, že se kupec neoprávněně prodané zabavené zásoby nestává spoluvinným na příslušném trestním jednání. S tímto náhledem jest souhlasiti. O tom, že nákup zabavených zásob sám o sobě nespadá pod ustanovení §. 32. č. 2. cís. nař. ze dne 21. února 1915 č. ř. z. 41., nelze pochybovati, poněvadž císařské nařízení, kdyby to bylo bývalo zamýšleno, bylo by ve svém výpočtu zakázaných jednání pojmu zcizení postavilo po bok pojem nabývání neb na se převedení. To se ale nestalo ani v §. 2., ani v §. 32. č. 2. cís. nař., kterážto ustanovení navzájem souvisí. Jest zde případ tak zvané nutné účasti, při němž zákonodárce pouze jednomu z jednajících hrozí trestem. Ustanovení §. 32. č. 2. nevylučuje samo o sobě spoluviny. Možnost spoluviny na jednáních proti tomuto ustanovení jest
25* všeobecně dána. Jiné osoby, jež u vědomí, že běží o zabavené zásoby, dají úmyslně podnět neb přispějí způsobem v §. 5. tr. z. označeným k činu dle §. 32. č. 2. cís. nař. trestnému, mohou býti nepochybně pohnány k zodpovědnosti jako spoluvinníci dle §. 5. tr. z. To však neplatí o kupiteli, a to i tehdy, vyšel-li návrh ku prodeji od něho. V trestním zákoně, jakož i ve vedlejších zákonech trestněprávního oboru jsou četné skutkové podstaty, jež předpokládají součinnost více osob při podniknutí trestného jednání, tak zvláště tehdy, když činnosti dvou osob zasahují do sebe tak, že se vzájemně doplňují k jednomu jednotnému právnímu jednání. V případech této nutné účasti jest trest stanoven buď na činnost obou osob, neb jen na činnost jedné z obou účastněných. Trestní ustanovení prvého druhu vyskytují se na př. v čl. 6. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. ř. z. 8. z roku 1863, zrušeném §em 19. zák. z 26. ledna 1907 č. ř. z. 18.: »kdo... volební hlasy kupuje neb prodává«, v §. 9. č. 1. a 2. zák. k ochraně svobody voleb a shromáždění: »kdo volební právo jiného s jeho souhlasem vykonává« neb »výkon volebního práva někým jiným zařídí neb připustí«, v §. 17. zák. ze dne 4. ledna 1903 č. ř. z. 10., »kdo po živnostensku uzavírá obchod dle §. 12. zakázaný«. Naproti tomu jest v §§. 471., 474., 477. tr. z. trest stanoven pouze na činnost kupitele, v §§. 354. a 361. a násl. a jiných místech zákona pouze na činnost prodatele a v §. 1. zák. o lichvě jest pohroženo trestem toliko osobě úvěr poskytující a nikoli též tomu, kdo používá lichvářského úvěru. V případech druhého způsobu nutno vycházeti z toho, že spoluúčinkování osoby, jejíž účast jest nutna, nelze trestati, poněvadž jest jeho trestnost zněním zákona nepřímo vyloučena, při čemž se nesmí rozlišovati, zda k jednání zavdaly podnět aneb se jeho k podnětu pachatele súčastnily. Není tedy ani převezení prodané zabavené zásoby kupcem trestné. Převezení jest toliko převzetím koupeného zboží, dějícím se u plnění koupě. Jednostranně pominuté stanovení trestu vystupuje zvláště ostře v §§. 14. a 15. cís. nař. ze dne 7. srpna 1915, kde se tresce jednak jen prodatel (který žádá), jednak jen kupec (který přeplácí). Důvod zmatku, ve zmíněném směru dle č. 9. a) uplatňovaný, jest tedy ospravedlněn.
(Rozhodnutí kasačního soudu ze dne 6. dubna 1916, č. j. Kr IX 5/16|4.)
—x.

Citace:

Kdo koupí zásoby úředně zabavené a si je odveze, nestává se spoluvinníkem.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 8, s. 397-398.