Není zákonného předpisu, jenž by bránil zapsaným pokladnám pomocným, aby pojaly do svých stanov ustanovení obdobné čl. VI. zák. z 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z. Ustanovení tohoto článku VI. cit. zák. je posuzovati jako ustanovení výjimečné, zavedené ve prospěch okresních nemoc. pokladen, a to jako výjimku z pravidla, obsaženého v § 13 n. z., dle něhož vystoupení z okresní pokladny nemocenské jest možno kdykoliv na průkaz pojištěni u některé jiné pokladny, uvedené v § 11 n. z. Aby okresním pokladnám nemocenským usnadněno bylo vnitřní úřadování, dal jim zákonodárce citovaným předpisem čl. VI. na vůli zavázati členstvo, aby z pokladny vystupovalo jen koncem kalendářního půlletí, bylo-li vystoupení ohlášeno nejpozději měsíc před tímto dnem. Z toho, že zákon tímto předpisem pro okresní pokladny nemocenské stanovil výjimku z pravidla, obsaženého v § 13, členy její omezující, avšak pro pokladnu znamenající prospěch, nelze ještě vyvozovati, že by takový výjimečný předpis nemohl býti pojat do stanov zapsané pokladny pomocné, kterouž je stěžující si pokladna. Jak vysvítá z § 7 zákona ze dne 16. července 1892, č. 202 ř. z., a z § 60 n. z. z r. 1888, věnovalo zákonodárství o nemocenském pojišťování těmto útvarům spolkovým svoji péči pouze potud, aby stanovy zapsaných pokladen pomocných, provádějících nemocenské pojišťování s účinkem cit. § 7, odst. 3., vyhovovaly předpisům § 60 nem. zákona, t. j. co do pojistných dávek a materielních nároků pojištěnců vůči pokladnám, aby tito nebyli v horší situaci nežli členové okresních pokladen nemocenských. V jiných směrech zákon o nemocenském pojištění se disposlční volnosti zapsaných pokladen pomocných, upravené zákonem z 16. července 1892, č. 202 ř. z., nedotýkal a ponechával jí zejména možnost stanoviti v rámci tohoto zákona autonomně podmínky nabývání a pozbývání členství, tudíž i podmínky pro vystoupení z pokladny. Tento právní stav nebyl v žádném směru dotčen ani novelami k zákonu o nemoc. pojištění z 15. května 1919,
68 č. 268 Sb. z. а n., a z 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n. (Nález nejv. správ. soudu ze dne 14. října 1924, č. 17605-24.)