Skutečná mzda dělníků u nás a v cizině.

Mezinárodní úřad práce svolal již dvě Mezinárodní konference statistiků práce, z nichž prvá se sešla v říjnu roku 1923 a druhá v dubnu letošního roku. 1 Úkolem těchto porad bylo, aby methody sociální statistiky v jednotlivých státech byly pokud možno jednotné a dovolovaly mezinárodní srovnání, která publikuje Mezinárodní úřad práce měsíčně ve své »Revue International du Travail«. Je to mezinárodní srovnávací statistika nezaměstnanosti, statistika cen ve velkém i v malém v jednotlivých státech, týkající se především přehledu o indexových číslech velkoobchodu a maloobchodu, pokud se týče potravin, obleku, otopu a osvětlení, a dále bytu, konečně přehledy mezinárodní o vystěhovalectví a přistěhovalectví.
Již na prvé Mezinárodní konferenci statistiků práce v roce 1923 podal zástupce vlády anglické návrh, aby Mezinárodní úřad práce pokračoval, rozšířil a zdokonalil, o co se již anglický Board of Trade před válkou v omezeném rozměru pokoušel, aby uskutečnil totiž srovnání skutečných mezd v jednotlivých význačných průmyslových městech různých států. V důsledku usnesení těchto mezinárodních konferencí statistiků práce Mezinárodní úřad práce v Ženevě mezi jiným měsíčně publikuje vyplacené nominální mzdy ve význačných průmyslových střediscích a ceny nejnezbytnějších potravin, každého čtvrt roku pak uvádí srovnávací přehled z toho vykalkulovaných indexů skutečných mezd. 2 Mezinárodní úřad práce při tomto šetření a srovnávání skutečných dělnických mezd postupuje takto:
I. Srovnávací materiál čerpá z následujících evropských a zámořských měst: Amsterodamu, Berlína, Bruselu, Filadelfie, Kodaně, Lisabonu, Lodže, Londýna, Madridu, Milana, Osla, Ottawy (Kanada), Paříže, Prahy, Říma, Štokholmu, Sidneye, Varšavy a Vídně.
V těchto městech zjišťuje měsíčně jmenovitou mzdu vyplacenou za 48hodinovou práci (na základě mzdy časové neb úkolové dělníků) z oborů průmyslu stavebního, strojnického,
353 truhlářského a tiskařského. Z kvalifikovaných dělníků zjišťuje u průmyslu stavebního mzdy zedníků, tesařů, truhlářů, klempířů a malířů; v průmyslu strojnickém mzdy montérů, slévačů železa, vzorkařů, soustružníků; v truhlářství mzdy truhlářů; v tiskařském průmyslu mzdy sazečů ručních, sazečů strojních, tiskařů strojem a knihařů. Ve všech uvedených čtyřech odborech zjišťuje a béře v úvahu též mzdy nekvalifikovaných dělníků. Tyto přehledy o nominelních mzdách jsou publikovány v měnách příslušných států.
II. V dělnickém rozpočtu nejvíce na váhu padají ceny potravin. Z různých statistik domácích účtů rodin dělnických bylo zjištěno, že potraviny vyžadovaly z celkových výdajů dělnické rodiny:
Země: Doba šetření: %
Rakousko (Vídeň) po válce (přibližné číslo) 65,—
Belgie . . r. 1921 64,9
Italie (Milán) . . . . r. 1913 62,09
Anglie . . . r. 1904 a 1912 60,—
Francie (Paříž) . . . . r. 1914 60,—
Nizozemí (Amsterodam) . . . . . . r. 1923 51,2
Polsko (Varšava) .... . ... po válce (přibližné číslo) 50,5
Norsko . . . r. 1912—1913 47,9
Švédsko . . . r. 1913—1914 43,—
Australie . . . . r. 1913 41,16
Dánsko . . . . r. 1922 41,8
Spojené státy . . . r. 1918—1919 38,2
U nás podle podkladu k váženému indexu je určena kvota připadající na potraviny z celkových výdajů spotřební jednotky na 60,89%.
Proto Mezinárodní úřad práce pro svoje zkoumání o skutečných mzdách v jednotlivých státech vzal za podklad šetření o vydání za nejdůležitější potraviny, kteréžto obmezení bylo též nutné, aby bylo snáze dosaženo možnosti mezinárodního srovnání. K tomu účelu vzal za podklad šetření provedená o průměrné konsumci v různých státech, a to:
1. Pro Velkou Britanii, jejíž konsum se značně liší od konsumu ostatních států, úřední šetření o průměrné konsumci dělnické městské rodiny v rосе 1914.
2. Pro skupiny zemí střední Evropy, do čehož čítá Mezinárodní úřad práce Německo, Československo, Rakousko a Polsko, údaje z těchto zemí, především však výsledky theoretického rodinného rozpočtu, vypracovaného podle dat z poslední doby statistickým úřadem německým. 3
3. Pro skupinu zemí skandinávských: Dánsko, Norsko, Švédsko a též Holandsko šetření o rodinných rozpočtech, uskutečněné vládou švédskou v roce 1913—1914.
4. Pro Francii a Belgii šetření provedené belgickým ministerstvem práce v roce 1921 o výdajích 675 rodin dělnických.
354 . Pro země jižní Evropy (Italie a Portugalsko) šetření statistická z roku 1920.
6. Pro státy zámořské (Severní Ameriku a Kanadu) šetření Úřadu statistiky práce Spojených států.
Na základě těchto šetření a dat odhadl Mezinárodní úřad práce průměrnou týdenní spotřebu nejdůležitějších potravin jedné spotřební jednotky (dospělého dělníka) pro tyto skupiny zemí tak, jak ukazuje tab. A (na str. 356).
III. Mezinárodnímu úřadu práce docházejí měsíčně úředně zjištěné ceny nejdůležitějších potravin v maloobchodě z uvedených 19 měst, a tyto publikuje ve zvláštním přehledu, udávaje u každého města za jednotku té které potraviny cenu v měně příslušného státu. Zjišťuje ceny těchto potravin:
Chleba bílého a černého, — mouky (pšeničné), — másla, (čerstvého a soleného); — margarinu, — hovězího masa (z plece a boku), — hovězího masa dováženého ve stavu chlazeném neb zmrzlém, a to opětně z plece a boku, — skopového čerstvého (kýta, hruď), — skopového chlazeného, — slaniny, včetně vepřového masa, — brambor, — cukru (krystalového bílého), — kávy, náhražky kávy, — čaje, — sýra, — rýže, — vajec, — mléka.
A tak Mezinárodní úřad práce zjišťuje:
1. jmenovitou mzdu dělníka uvedených oborů v jednotlivých zemích za 48 hodin,
2. ceny nejnezbytnějších potravin v těchto městech,
3. průměrnou týdenní konsumci potravin podle zvyklostí v uvedených místech.
IV. Na základě toho pak mzdy a ceny potravin vyjádřené v různých měnách přepočítává Mezinárodní úřad práce na theoretickou jednotnou měnu. Poněvadž má současně určenu týdenní spotřebu nejdůležitějších potravin v různých částech Evropy i zámoří, vyjadřuje v indexových číslech reální (skutečnou) mzdu dělníka uvedených měst podle týdenních spotřeb potravin, při čemž vždy za základ svých indexů béře Londýn (= 100). Toto srovnání publikuje čtvrtletně. Přehled z červencového čísla Revue International du Travail uvádí tab. B (na str. 357).
Nechme následovati tuto tabulku pro přehlednost uspořádanou podle výše indexových čísel (v tab. С, str. 358 a 359).
Z takto srovnaných tabulek vidíme, že Praha je mezi 19 městy z šesti skupin ve čtyřech a též podle průměrných indexových čísel podle všech skupin teprve na 14. místě. Výsledek tento není jistě pro sociálního politika uspokojivý. Ukazuje, že o něco nižší reální mzdy než u nás jsou jen v Polsku, Italii a Rakousku — pak přichází Portugalsko —, čímž dosti je řečeno. Mzda našeho dělníka je u srovnání se mzdou dělníka francouzského, německého a belgického, které se poměrně blíží, ačkoliv i tyto země prodělaly válku, jsou stiženy velkým daňovým zatížením, vnitřními reparacemi a Německo nešťastnou poválečnou inflační politikou, průměrně o 20% i o více nižší. Skutečná mzda skandinavského dělníka je nejméně o 50%, anglického o 100% a severoamerického nejméně o 200% vyšší, než skutečná mzda našeho dělníka.
355 Tabulka A. Druhy potravin, sloužící za podklad k srovnání skutečných (reálních) mezd podle množství na jednu spotřební jednotku za týden: Tabulka В. Indexová čísla skutečných mezd v různých městech k 1. dubnu 1925. (Základ: Londýn = 100.) Tabulka C b) Indexová čísla skutečných mezd v různých městech к 1. dubnu 1925. Základ: Londýn = 100. Je nutno zachovat k těmto indexovým číslům, vysloveným pouze na vztahu mezd a cen nejvýznačnějších potravin, určitou reservu. Statistika cen potravin, průměrného konsumu a i průměrných mezd je vždy do určité míry věcí přibližného odhadu, což se stupňuje při srovnávání mezinárodním. Je možné, že přesnější methodou bychom se dostali o bod nebo dva na přednější místo, zejména když indexy blízkých nám měst leckde o mnoho procent nediferují! Ale nelze celkovou závažnost tohoto mezinárodního srovnání a jeho průkaznost podceňovat.
Připomínám, že i kdyby se v potaz vzaly činže, že se tento poměr nezmění, neboť i pak Praha přes ochranu nájemníků figuruje na 13. místě (viz poslední rubriku tabulky na str. 359), nehledě k tomu, že naši dělníci bydlí daleko hůře a obývají v průměru méně místností, nežli dělník německý, francouzský, skandinavský, anglický atd., o americkém ani nemluvě.
Příčinu nelze rozhodně též, což předem konstatuji, hledati v sociálním zákonodárství. Ve státech, kde osmihodinová pracovní doba není tak respektována jako u nás (na př. v Polsku, Italii, Portugalsku), skutečná mzda dělníků je nižší, naproti tomu ve státech západních a severních vyšší. Důležité však je, že mzdy jsou kalkulovány, jak bylo uvedeno, podle 48hodinového pracovního týdne. Nemocenské a úrazové pojištění dělnické, které prozatím pouze je v účinnosti, nezatěžuje naše národní hospodářství více nežli úplnější sociální pojištění, které v jiných státech (jako na př. v Německu, Anglii, Švédsku a Australii) buď ve formě povinného starobního a invalidního pojištění anebo státního zaopatření již řadu let je v účinnosti, a přece skutečné mzdy dělnictva jsou mnohem vyšší nežli u nás.
Jsem přesvědčen, že vysvětlení by se nenašlo ani v tvrzení, že naše výroba je nepoměrně výše zatížena daněmi než cizí konkurence, a proto nemůže platit takové mzdy jako průmysl států zahraničních. Uvedeme čísla o zatížení daněmi 1 obyvatele v různých státech, pokud nám tato data podává rychle přístupný pramen. 4
Země Rok zdanění Šilinky
Velká Britanie . . . . 1923/4 318
Kanada .... . . . 1923 159
Francie . . . . . . 1923 138 5
Spojené státy . . . 1923 134
Československo . . . 1922 117 6
Německo . . . . . . 1923 81
Itálie .... . . . 1923 66
Tabulka ukazuje stav náš z roku 1922, od kdy u nás daňový šroub v důsledku zhodnocení peněz nutně povolil, a ve Francii a též
360 v Německu po zavedení rentové marky a provádění Dawesova plánu přitužil. A přece v zemích s vyšším daňovým zatížením platí se vyšší mzdy — a v Italii s nižším zatížením daňovým, než je naše, platí se mzdy nižší než u nás.
Nemyslím, že by životní niveau našeho dělníka bylo dnes nižší, než před válkou; jest přibližně stejné, v některých oborech o něco vyšší, v některých o něco nižší. Žel, nemáme u nás mzdové statistiky pravidelné a ze všech odborů výroby. Jediným pramenem jest srovnání sazeb kolektivních smluv některých oborů před válkou a dnes. A toto kusé srovnání opravňuje, pokud jde o kvalifikované dělníky, k uvedenému závěru. 7 Bližší a obsáhlejší šetření o této důležité věci by bylo velmi žádoucí. Zlepšení vidím, že dnes za 48 hodin týdně náš dělník vydělá tolik, jako před válkou za 56 a více hodin.
Ovšem před válkou v monarchii hmotné poměry našeho dělnictva byly velmi neutěšené. Demokracie se má projevit nejen vývojem sociálně-politického zákonodárství, ale především též hospodářsky, zvýšením životního průměru jak soukromých, tak veřejných zaměstnanců.
U nás pak deflace se namnoze prováděla — především vůči státním zaměstnancům — tím, že se snižovaly platy a mzdy v předpokladu příštího poklesu cen. Avšak naše hospodářská politika vyhnula se současnému provedení dostatečné deflace v naší obchodní politice, a tak se u nás stabilisovala disparita mezi hodnotou koruny v cizině a na vnitřním trhu. Fakt, že v době stabilisace koruny ke švýcarskému franku na 6 1/2 : 1 vážený index potravinový stále se pohybuje kol 900 a velkoobchodní index průmyslových látek a výrobků kol 1100, jistě je hlavní příčinou, proč skutečné mzdy u nás jsou u srovnání s cizinou poměrně velmi nízké.
Kdyby u nás mzdy a platy měly být upravovány podle zahraniční a ne vnitřní hodnoty koruny a naše politika zůstala v stejné míře ochranářskou jako dnes, znamenalo by to, že bychom do ciziny levněji prodávali nežli doma, a vystavěli náš export na sociálně nezdravém základě, totiž na nízkých mzdách a nízkém domácím konsumu.
Sociální politika musí míti především za úkol zdvihnouti životní hladinu pracujících vrstev, které tvoří sílu národa. Skutečné — reální, ne nominální — mzdy dělníků a zaměstnanců vůbec rozhodují o rozdělení národní spotřeby a o zdatnosti národa a státu. Proto zkoumání Mezinárodního úřadu práce o skutečných mzdách dělníků u nás a v cizině musí býti námi uváženo, přezkoumáno a s hlediska praktické politiky hospodářské a sociální zhodnoceno.
361

*) Viz pojednání dra K. Reifa: I. Mezinárodní konference statistiků práce v Ženevě v »Československém statistickém věstníku« (sv. V., č. 7. až 9.) a o prvé i druhé konferenci stať dra J. Janko v »Sociální revui« (sv. VI., duben a říjen 1925).
**) Viz »Revue International du Travail« čísla z října 1924, ledna, dubna a července 1924, články s příslušnými tabulkami pod tituly: »Comparaison du niveau des salaires réels dans certaines capitales« a »Les taux de salaires et le prix de détail dans quelques grandes villes«.
*) »Wirtschaft und Statistik« č. 5. z března 1925, str. 159 až 162.
*) Uvedené zatížení v Československu je včetně i dávek a přirážek samosprávných: s přechodnou dávkou z majetku činí 133 šilinků.
**) Statistická příručka republiky Československé, str. 551.
***) Podle jiné tabulky s mimořádnou dávkou z válečných zisků činilo toto zdanění na 1 obyvatele ve Francii r. 1923 140 šilinků a roku 1924 již 165 šilinků.
*) Viz pojednání dra J. Janko »Přehled průměrných mezd« (»Soc. revue«, I. roč., č. 12, str. 563), kde uvedeny jsou některé průměrné mzdy odborných dělníků v posledních dvou letech před válkou, a srovnej je s údaji mezd dělníků z kovoprůmyslu, stavebnictví, truhlářství a knihtiskařství, k 1. dubnu 1925 publikovaných v červencové »Revue International du Travail«, dále publikaci Sociálního ústavu č. 10: »Přehled průměrných mezd dělnictva a obchodního zaměstnanectva v Československé republice v období 1921 až 1923«.

Citace:

ŠTERN, Evžen. Skutečná mzda dělníků u nás a v cizině. TABULKA. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1925, svazek/ročník 6, s. 365-373.