Různé.
Ve stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu nemůže se stěžovatel dovolávati na zcela jiné skutkové okolnosti, než o které se opíral ve svém odvolání.
Předpis § 5 zákona o nejvyšším správním soudě brání tomuto, aby učinil předmětem svého rozhodování stížnost, kterou stěžovatel založil na zcela jiných skutkových okolnostech, něž o které se opíral ve svém odvolání, takže žalovaný úřad neměl ani příležitosti, aby se jimi zabýval.
Z téhož důvodu nemůže nejvyšší správní soud přihlížeti k námitce nezákonnosti, ježto nezákonnost může spočívati na nesprávné subsumpci skutkových okolností pod předpis positivního práva a subsumpci takovou musil se předem zabývati úřad; v daném případě tomu tak nebylo a bylo stížnost proto zamítnouti jako bezdůvodnou. (Výtah z rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 22. září 1925, č. j. 17441/25.)