Základním předpokladem pro nárok na vdovský a sirotčí důchod ve smyslu §§ 13 a 20 zák. z 20. II. 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona z 25. I. 1922, č. 39 Sb. z. a n., ve spojitosti s ustanovením § 1, lit. a) zákona z 8. IV. 1919, č. 199 Sb. z. a n., v konkrétním případě jest, aby tu byla dána přímá, t. j. příčinná souvislost mezi onou skutečností, která způsobila fysiologickou příčinu smrti váleč. invalidy a mezi poraněním jeho, utrpěným ve službě vojenské, neb nemocí, získanou neb zhoršenou v této službě. Pouhá nepřímá souvislost mezi uvedenými skutečnostmi vylučuje nárok na zmíněné důchody. Nastala-li tedy smrt váleč. invalidy z jiného důvodu, nežli pro poranění, utrpěné ve vojenské službě, nebo pro nemoc, získanou nebo zhoršenou v takovéto službě, nepřiznávají citované předpisy zákonné vdově po váleč. invalidovi* nárok na vdovský důchod a nezaopatřeným dětem takového vál. invalidy nárok na důchod sirotčí. (Nález nejv. správ, soudu z 13. X. 1924, č. 17378/24.)
137