Zařadování podniků podle § 3, 4 a 7 nařízení min. vnitra ze 6. července 1914, č. 143 ř. z. Okolnost, že v jednotlivých dílčích závodech podniku se nevedou oddělené zápisky mezdní, jest pro zařaďování podniků úrazovému pojišfování podrobených do nebezpečenských tříd podle nařízení býv. ministerstva vnitra ze 6. července 1914, č. 143 ř. z. významu rozhodujícího, neboř podle § 3 cit. nař. jen za této podmínky lze jednotlivé dílčí závody podniku, pro nějž se zřetelem k jeho složení v celku není vhodného titulu v roztřiďování nebezpečenských tříd, samostatně do podnikového katastru pojmouti a zařaditi. V opaku k tomuto předpisu ustanovuje § 4 cit. nař., že jestliže není podmínek v předešlém paragrafu uvedených a nemohou-li proto jednotlivé díly složeného podniku odděleně býti zařáděny, že s podnikem takovým naloženo býti má, jako se »smíšeným podnikem« podle předpisu § 7 cit. nař. Z porovnání těchto předpisů se však podává, že žalovaný úřad ve svém rozhodnutí, jemuž položil výslovně za základ skutkovou podstatu, že podnik »kácení dřeva a výroba šindele« se skládá ze dvou dílčích závodů, pro něž se nevedou oddělené zápisky mezdní, vycházel z nesprávného právního posouzení věci, když závod prohlásil za podnik jednotný, místo aby spornou záležitost posoudil z hlediska cit. §§ 4 a 7 cit. min. nař. (Nález nejv. správ. soudu ze dne 4. října 1924, č. 16969.)