Č. 6964.
Soudcové: * Ustanovení § 99 úst. listiny, že soudcové z povolání mohou býti proti své vůli přeloženi ..... jen v případech nové organisace soudní ....., má ten smysl, že přeložení takové se může státi pouze z důvodů organisace.
(Nález ze dne 14. prosince 1927 č. 22.354.)
Věc: František S. v Č. proti ministerstvu spravedlnosti (odb. r. Dr. Gustav Neudek) stran diet z titulu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, rada zem. soudu v M., byl nálezem vrch. zem. soudu v Praze jako kárného soudu pro soudce z 29. srpna 1925 uznán vinným služebním přečinem dle § 2 zák. z 21. května 1868 č. 46 ř. z. a uložen mu podle § 6 lit. a) zmíněného zák. kárný trest přeložení se stejným pořadím na jiné místo služ. bez nároku na náhradu útrat stěhovacích.
Nálezem nejvyššího soudu jako kárného soudu odvolacího z 25. listopadu 1925 bylo odvolání z výroku o vině vyhověno a napadený kárný nález změněn v ten smysl, že se obviněný uznává vinným nepořádností dle § 2 cit. zák, a st-l odsouzen k pořádkovému trestu důtky. Výnosem min. sprav, z 19. ledna 1926 byl st-1 z moci úřední přeložen k okr. soudu v Č. Žádosti st-lovy za přiznání diet z titulu vedení dvojí domácnosti byly rozhodnutími presidia vrch. zem. soudu v Praze z 12. dubna 1926 — — — — a 22. dubna 1926 v cestě instanční zamítnuty. — — — —
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad odepřel přiznání diet z titulu vedení dvojí domácnosti jedině z důvodu, že přeložení st-lovo bylo jím zaviněno a že tudíž dle usnesení min. rady z 9. prosince 1919, jímž bylo pozměněno usnesení min. rady z 19. července 1919, není nároku na uvedené diety. Usnesením z 19. července 1919 bylo stanoveno, že platnost dřívějších ustanovení o mimořádném odškodném pro úředníky a zřízence převzaté z Něm. Rak. se rozšiřuje mimo jiné i »na všechny případy nezaviněného přeložení do jiného úředního místa z moci úřední«. Nárok na diety přestává dnem, kdy se zaměstnanec přestěhoval s rodinou, nebo kdy mu poskytnuta byla možnost přestěhovati se. Druhým usnesením (z 9. prosince 1919) omezeno bylo přiznání tohoto mimořádného odškodného (diet) zásadně na dobu 1 roku, počínaje ode dne nastoupení služby v novém úředním místě. Jest tedy mimo jiné náležitosti nezbytným předpokladem zmíněného nároku, 1) aby přeložení státního zaměstnance se stalo z moci úřední, 2) aby bylo »nezaviněné«.
Stížnost, která rovněž vychází z tohoto usnesení min. rady, stojí však na stanovisku, že »zaviněným« přeložením lze rozuměti pouze přeložení na základě pravoplatného disc. nálezu, poněvadž zákon jinak zná přeložení soudce proti jeho vůli pouze v případech nové organisace soudní, kteréž nutno za všech okolností kvalifikovati jako nezaviněné. V daném případě nemůže disc. trest přeložení na jiné služ. místo, vyslovený vrch. zem. soudem v Praze býti směrodatným, protože byl nálezem nejv. soudu jako kárného soudu odvolacího z 25 listopadu 1925 zrušen a vysloven pouze trest důtky, pročež jde o adm. přeložení st-le, kde dle názoru stížnosti o zavinění nelze mluviti.
Této námitce bylo dáti za pravdu.
Dle § 99 úst. listiny mohou soudcové z povolání býti proti své vůli přeloženi, sesazeni nebo do výslužby dáni jen v případech nové organisace soudní nebo na základě pravoplatného disc. nálezu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že pouze v případech nové organisace soudní může se přeložení z moci úřední státi bez disc. nálezu a že výsada nepřeložitelnosti soudců jest suspendována pouze pro dobu nové soudní organisace. Toto ustanovení § 99 úst. listiny — jakožto ustanovení obsahující výjimku ze zásady o nepřeložitelnosti soudců — musí býti vykládáno striktně. Je-li suspense této výsady úst. listinou výslovně pojena na novou organisaci soudní, podává se z této spojitosti, že pouze nová organisace soudní může býti důvodem k přeložení soudce, čili že přeložení se může státi jen z důvodů organisačních, t. j. z důvodů potřeby justiční správy, nikoli však z důvodů, které tkvějí v nějakém zavinění soudcově.
V daném případě jest nesporno, že disc. trest přeložení, vyslovený vrch. zem. soudem v Praze jako kárným soudem pro soudce byl nálezem nejv. soudu zrušen; dále jest nesporno, že přeložení st-lovo se nestalo k jeho žádosti, že se tedy stalo z moci úřední a že spadá do doby, jež byla zákonem z 19. prosince 1924 č. 295 Sb. prohlášena za dobu nové organisace. Poněvadž však, jak shora dovozeno, přeložení st-lovo se mohlo státi pouze z důvodů organisačních a ani z dekretu min. sprav. z 19. ledna 1926 nelze vyčísti, že by žal. úřad byl chtěl st-le přeložiti z jiných důvodů, zejména snad z oněch, které zavdaly podnět k disc. řízení, nutno vycházeti z toho, že přeložení se stalo pouze z důvodů organisačních, tedy z potřeby justiční správy. Ale pak nemohl žal. úřad vycházeti právem z předpokladu, že st-l své přeložení zavinil a z tohoto důvodu mu požadované diety odepříti.