Č. 6859.

Školství: * Případné finanční obtíže, jež místní obci vyplývají ze stavby budovy veř. školy národní, nezbavují obec závazku přispěti na náklad stavby.
(Nález ze dne 7. listopadu 1927 č. 9971.)
Věc: Obec D. proti ministerstvu školství a národní osvěty o stavbu školní budovy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zšr v Praze rozhodnutím z 24. března 1919 povolila, aby se pro školní dítky z politické obce N. zřídila se zpětnou platností ode dne 10. října 1919 jednotřídní celoroční expositura v N., jakožto část obecné školy v D. Rekurs mšr-y v D. a obcí D. a K. byl rozhodnutím min. škol. z 12. února 1920 zamítnut. Výměrem z 11. září 1924 schválil ošv v Č. definitivní plány a rozpočet na stavbu zvláštní školní budovy pro celoroční exposituru obecné školy d-ské v N. a nařídil, že se stavbou má se započíti hned, jakmile výměr ten nabude právní moci. Podle schválených takto stav. plánů jest v projektované budově i byt učitelský o dvou pokojích, kuchyni, spíži a předsíni.
O odvolání, které z tohoto výměru vznesla přiškolená obec D. a v němž vytýkala přílišnou rozsáhlost projektované stavby i žádala, aby bylo se stavbou posečkáno, rozhodla zšr výnosem z 11. května 1925 v ten rozum, že k námitkám odvolání co do přílišné rozsáhlosti projektované stavby nař. výměr, pokud se týče schválený jím stav. projekt pozměnila, a že nařídila určité zmenšení místností, kterým se podle náhledu úřadu docílí — třeba nikoli pronikavého — snížení stav. nákladu, aniž by to bylo na újmu skutečným potřebám školy. Zároveň nařídila zšr z úřední moci další změnu stav. projektu po té stránce, že se učebna přehradí jednoduchou tenkou provisorní příčkou na dvě místnosti v přibližném poměru podlažní plochy 3 : 2, z nichž místnosti větší, přiléhající ke vchodní chodbě, bude užíváno za vlastní učebnu a místnosti druhé za dílnu pro ruční práce výchovné, a to na tak dlouho, dokud vzestupem počtu žactva nenastane nutnost tuto příčku odstraniti a celé původní místnosti užívati jakožto učebny. Současně zamítla zšr žádost, obsaženou v odvolání, za odklad stavby, ježto se takový odklad pokládá za naprosto nepřípustný vzhledem k zjištěné nezpůsobilosti dosavadní — vůbec úředně neschválené — místnosti, ve které je expositura provisorně umístěna, a přihlížejíc k tomu, že v dohledné době nelze počítati s podstatným poklesem stav. nákladů, takže by se ani dalším odkladem nedocílilo citelné úlevy pro poplatnictvo.
Další odvolání obce D. zamítlo min. škol. nař. výnosem z důvodů výnosu zš-y, poněvadž námitky uvedené v odvolání nejsou toho rázu, že by bylo lze nař. opatření vytýkati nezákonnost anebo jakoukoli nesprávnost.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami: — — — —
Stížnost namítá, že stavba, jak byla nařízena, jest příliš rozsáhlou, zejména že projektovaná učebna je zbytečně velikou, mohouc pojati 80 dětí; také ostatní zařízení školy jest prý příliš veliké, což zejména platí o bytu učitelském, projektovaném o dvou pokojích a kychyni.
Pro posouzení povahy této námitky jest třeba přihlédnouti k zákonné úpravě otázky, jak má býti zřízeno školní stavení s jeho částmi. Po té stránce ustanovuje § 17 česk. zák. o zřizování škol z 19. února 1870 č. 22 z. z., že o tom, jak školní stavení s jeho částmi má býti zřízeno, pak které nářadí ve škole jest potřebné, bude šíře ustanoveno nařízením min. vyuč. Takto vydané nař. z 12. března 1888 č. 40 z. z. česk. v §ech 2 až 5 dává podrobné předpisy, týkající se úpravy a rozsahu místností ve škole, a zejména stanoví v § 5 odst. 4, že »u škol jednotřídních řídí se velikost síně školní podle toho, kolik jest dítek.«
Přihlížejíc k tomuto právnímu stavu jest námitka, o níž tuto jde, alespoň poněkud konkretisována (§ 18 zák. o ss), jen pokud uplatňuje, že jediná učebna školní expositury jest z té příčiny nad potřebu rozsáhlou, že by se do ní vešlo pohodlně 80 dětí. Ježto však stížnost sama připouští, že opatřenou přepážkou místnost se prozatím dělí ve dvě části, z nichž jen jedna má sloužiti za učebnu, nelze již z té příčiny spatřovati ve vytýkaném postupu úřadu nějakou vadu přijatého podkladu skutkového, neboť je zřejmo, že úřad za učebnu neprojektuje místnost, pojímající 80 školních dětí. Že by pak prozatímní určení zbývající části přepažené místnosti za dílnu pro ruční práce zakládalo nezákonost anebo vadnost skutkového předpokladu pro určení rozsahu stavby, stížnost nenamítá. Co do ostatního svého obsahu pak jest námitka stížnosti, spokojující se s pouhým tvrzením nadměrného rozsahu stavby, nekonkretisována a proto nepřípustná po rozumu § 18 zák. o ss.
Stížnost mimo to namítá, že úřad nařídil stavbu tak nákladnou, že její provedení, resp. její okamžité provedení za nepříznivých dosud podmínek pro stavební podnikání, jest pro stěžující si obec vzhledem k jejímu hospodářskému stavu zatížením, které ohrožuje vážně její fin. hospodářství. Avšak ze svrchu podaného stavu zákona nelze vyčísti, že by případné fin. obtíže, jež by místní obci vyplynuly z toho, že se staví nová budova školní, mohly obec zbaviti závazku k poskytnutí úhrady na výstavbu školní budovy. Pokud pak jde o konkrétní rozsah a nákladnost školní budovy, jest příslušný zřetel k hospodář. stavu místní obce věcí úvahy úřadů školních. Při hodnocení tomu odpovídajícím nelze vyloučiti úvahu stran fin. stavu místních obcí stavbou zatěžovaných, kteráž by případně mohla vésti úřad k tomu, že se rozhodne pro stavbu méně rozsáhlou, resp. méně nákladnou. Než kdyby dotčená obec mínila s tohoto hlediska brojiti proti opatření úřadu jakožto nezákonnému, jevily by se námitky stížnosti dostatečně konkretisovanými jen tehdy, kdyby se vytýkalo, v jakém konkrétním směru jest rozsáhlost, resp. nákladnost projektované stavby v nepoměru k fin. zdatnosti přispívatelů, po případě ve kterých směrech by slušelo rozsáhlost stavby omeziti neb redukovati její nákladnost. Když však stížnost ve stižném bodu, o který tuto jde, přestává toliko na zcela všeobecné výtce, že úřad nařídil stavbu příliš nákladnou, postrádá zřejmě konkretisace, předepsané v § 18 zák. o ss. — — — —

Citace:

č. 6859. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 424-426.