Č. 6879.
Cesty. — Administrativní řízení (Slovensko): I. * Silniční komise zřízená podle §§ 38 a 39 zák. čl. I:1890 není příslušná rozhodovati o otázce, kdo jest interesentem po rozumu § 36 téhož zákona, ani o otázce, v jakém percentuelním poměru jest interesent povinen přispívati k nákladům v tomto § uvedeným. — II. Povinnost přispívati k úhradě nákladů spojených se stavbou, udržováním a správou vicinál. silnic a silničních mostů, postihuje především obce, jejichž obyvatelstvo používá dotčené silnice (mostu) k účelům dopravním.
(Nález ze dne 14. listopadu 1927 č. 21903).
Věc: Obec P. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti župnímu úřadu v Turčanském Sv. Martině o příspěvek k nákladům na most.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Obec Ž. dala v letech 1922 a 1923 postavit most přes řeku O., patřící k vicinální cestě P. — Ž. Dne 7. června 1923 konalo se komisionelní jednání za účelem rozvrhu nákladů spojených se stavbou a udržováním mostu.
Rozhodnutím z 2. března 1926 vyslovil okresní úřad v D.: 1) že stanoví »zaujemstvo« pro most přes řeku O. na vicinální cestě P. — Ž. v tom smyslu, že zaujemstvo tvoří obec P. a Ž. »jakožto zaujemstvo« této vicinální cesty a 2) že stanoví příspěvkový poměr pro náklad stavby a udržování mostu tak, že obec P. jest povinna přispívati k tomuto nákladu 30%, obec Ž. pak 70%.
Odvolání obce P. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti nss uvážil:
I. Po stránce formální namítá stížnost, že celé řízení správní, jež bylo ukončeno vydáním nař. rozhodnutí, jest zmatečné, ježto ve věci, o kterou tu jde, nerozhodovala silniční komise, jež nebyla také v celém řízení správním ani slyšena.
Nss neshledal námitku tu důvodnou.
Zák. čl. I:1890 přikazuje v § 41 a dále v §§ 55 a 56 do oboru působnosti silniční komise, zřízené podle §§ 38 a 39 tohoto zák., určité agendy týkající se péče o veř. vicinální silnice (§ 1 č. 4 cit. zák.), totiž: a) prováděti stavbu těchto silnic a silničních objektů, činiti opatření a vykonávati dozor nad stavbou, udržováním a správou těchto silnic a silničních objektů, postarati se o povolení k předběžným pracem spojeným s těmito stavbami a o vypracování plánů a rozpočtů pro tyto stavby (§ 41 lit. a) a § 55 odst. 3 a § 56), b) stanoviti rozpočet ročních nákladů na stavbu, udržování a správu uvedených silnic a silničních objektů (§ 41 lit. b), c) vyměřovati jednotlivým obcím a zvláštním interesentům (vide § 36) plnění, která na ně připadají na základě stanoveného příspěvkového poměru (§ 41 lit. c), d) vymáhati příspěvky pravoplatně stanovené (§ 41 lit. d), e) a vůbec prováděti dozor a kontrolu správy dotyčných silnic (§ 41 lit. e).
Ani z ustanovení §§ 41, 55 a 56 zák. čl. I:1890, ani z jiných předpisů nelze však dovoditi, že patří do kompetence silniční komise také rozhodovati o otázkách, o nichž v daném případě úřady správní (okresní a župní) jedině rozhodovaly, totiž jednak o otázce, kdo jest interesentem povinným přispívati podle § 36, resp. § 63 zák. čl. I:1890 k nákladům spojeným se stavbou a udržováním silničních objektů, patřících k vicinálním cestám (tudíž i silničních mostů) a jednak o otázce, v jakém percentuelním poměru mají jednotliví interesenti přispívati k těmto nákladům. Rozhodovati o těchto otázkách náleží výhradně do kompetence orgánů jiných, totiž za účinnosti zák. o zřízení župních a okr. úřadů z 29. února 1920 č. 126 Sb., pokud jde, jako jest tomu nesporně také v daném případě, o vicinální cesty vedoucí územím téhož okresu — v I. stolici do kompetence okr. úřadu a v II. stolici do kompetence žup. úřadu (arg. § 36 odst. 3 a 7 a § 63 zák. čl. I:1890 ve spojení s § 63 č. 2 a 6 zák. čl. XXVI:1896 a dále § 6 zák. č. 126 z r. 1920 a § 1 B č. 2 a 8 vl. nař. z 22. prosince 1922 č. 385 Sb.). Sluší ještě zdůrazniti, že mluví-li zák. čl. I:1890 v § 41 lit. c) o »stanoveném příspěvkovém poměru« a v § 41 lit. d) »o pravoplatně stanovených příspěvcích«, má tím zřejmě na mysli příspěvkový poměr, resp. příspěvky, jež byly stanoveny orgány povolanými k tomu podle ustanovení § 36 odst. 3 a 7 a § 63 tohoto zák. a nelze ani z uvedených obratů, jichž zákon užil v § 41 lit. c) a d), dovoditi, že by silniční komise sama byla povolána stanoviti příspěvkový poměr, resp. příspěvky k nákladům spojeným se stavbou, udržováním a správou vicinálních silnic, resp. silničních objektů k nim patřících. (Srovnej také poslední odstavec § 5 nař. býv. uh. min. obch. č. 45380 ex 1892, Rendeletek Tára č. 144 ex 1892).
Z toho, co bylo uvedeno, plyne tedy, že silniční komise nebyla v daném případě vůbec kompetentní, aby vystupovala jako orgán rozhodující o otázkách, o nichž okr. a župní úřad v daném případě jedině rozhodovaly.
Nss však také neshledal zákonného předpisu, z něhož by bylo lze dovoditi, že silniční komise má být pod sankcí zmatečnosti řízení slyšena v řízení správním, jehož předmět tvoří rozhodování o těchto otázkách. Pokud by pak ve výtce, že silniční komise nebyla slyšena, bylo spatřovati námitku vadnosti řízení, nemohl nss k této námitce, v řízení správním neuplatňované, hleděti (§ 5 zák. o ss).
II. Ve věci samé vycházel nss z těchto úvah: Stěžující si obec popírá uloženou jí povinnost přispívati k nákladům spojeným se stavbou a udržováním mostu patřícího, jak nesporno, k viciální cestě P.—Ž., a brojí i proti výši tohoto příspěvku. — — —
Podle správních spisů odůvodnil úřad I. stolice svůj výrok, že stěžující si obec jest povinna přispívati k nákladům spojeným se stavbou a udržováním mostu, o který jde, jakož i výrok, že se st-lčin příspěvek k těmto nákladům stanoví 30%, takto:
Při stanovení příspěvkového poměru vycházel okr. úřad ze zásady, že »zaujemstvo« pro zmíněnou vicinální cestu bylo již stanoveno rozhodnutím podžupana býv. župy Oravské z 24. dubna 1902, jímž byl také pravoplatně stanoven příspěvkový poměr ohledně této cesty a to pro obec P. 30%, pro obec Ž. 70%. Ježto při komis. jednání dne 7. června 1923 interesované strany uznaly v zásadě tento příspěvkový poměr a od doby vydání rozhodnutí podžupana býv. župy Oravské se nic nezměnilo, co by mělo vliv na stanovení příspěvkového poměru — »na kolko« v obvodu obce Ž. (jejíž celkový rozměr je 4294 kat. jiter) mají občané obce P. 69 kat. jiter 1064 sáhů orné půdy ve vlastnictví, kdežto občané obce Ž. jen 13 kat. jiter a 1210 sáhů —, jest samozřejmé, že stavba a udržování mostu jest prvotřídním zájmem obyvatelů obce P., aby se dostali na svá pole »Za vodou« a aby si mohli úrodu s nich dovážeti přes tento most. Proto musely jak »zaujemstvo«, tak i příspěvkový poměr býti stanoveny jen podle zásady »zaujemstva« a příspěvkového klíče řešeného již pravoplatně pro vicinální cestu, na níž most leží — neboť most tvoří »ústrojnou« součástku vicinální cesty. Žal. úřad potvrdil pak rozhodnutí úřadu I. stolice z jeho důvodů.
Jak jde na jevo z ustanovení § 36 zák. čl. I:1890, postihuje povinnost přispívati k úhradě nákladů spojených se stavbou, udržováním a správou vicinálních silnic, a jak plyne z ustanovení § 63 téhož zák. i povinnost přispívati k úhradě nákladů spojených se stavbou, udržováním a správou silničních objektů, tudíž i silničních mostů, v prvé řadě zúčastněné obce, t. j. tedy obce, jejichž obyvatelstvo používá dotčené vicinální silnice a silničních objektů k účelům dopravním.
Podle správních spisů namítala však stěžující si obec již v odvolání z rozhodnutí úřadu I. stolice, že v daném případě není vůbec podkladu pro to, aby stěžující si obec byla prohlášena za interesenta povinného přispívati k nákladům spojeným se stavbou a udržováním mostu patřícího k vicinální cestě a tím méně pro uložení 30% příspěvku k těmto nákladům, ježto prý, jak v odvolání tvrzeno, neslouží dotčený most vůbec dopravním potřebám obyvatelstva stěžující si obce, které vůbec tohoto mostu nepotřebuje, zejména ani k dopravě související s obhospodařováním svých pozemků, jež leží »za vodou« v obvodu obce Ž. V odvolání bylo pak dále tvrzeno, že obyvatelstvo stěžující si obce nepoužívá k této dopravě vůbec oné vicinální cesty, k níž patří dotčený most, nýbrž cesty jiné.
Popřela-li však st-lka již v odvolání, že most ten vůbec slouží dopravním potřebám jejího obyvatelstva, pak bylo povinností žal. úřadu, aby za st-lčiny součinnosti zjistil, zdali tvrzení v odvolání obsažená jsou pravdivá, neboť právě okolnost, slouží-li most dopravním potřebám obyvatelstva stěžující si obce, jest podle toho, co svrchu bylo uvedeno, rozhodnou pro otázku st-lčiny povinnosti přispívati k nákladům spojeným se stavbou a udržováním tohoto mostu. Žal. úřad však tohoto postupu nezachoval, nýbrž zamítl st-lčino odvolání z důvodů rozhodnutí úřadu I. stolice. Leč o tyto důvody nemohl žal. úřad své rozhodnutí opříti, když st-lka v odvolání výslovně popřela správnost skutkových předpokladů, z nichž vycházelo rozhodnutí úřadu I. stolice, že totiž dotčený most slouží dopravním potřebám obyvatelstva stěžující si obce. Žal. úřad nemohl se zejména ani dovolávati právní moci rozhodnutí podžupana býv. župy Oravské z r. 1902, když rozhodnutí to týkalo se toliko otázky povinnosti přispívati k nákladům spojeným se stavbou a udržováním vicinální cesty a otázky výše příspěvků k těmto nákladům, a když st-lka v odvolání výslovně uváděla, že její obyvatelstvo právě mostu, patřícího k této cestě, vůbec pro dopravní účely neužívá.
Nezjistil-li tedy žal. úřad za součinnosti st-lky, zdali jsou pravdivá svrchu uvedená tvrzení st-lčina odvolání, pak trpí nař. rozhodnutí, jak stížnost právem vytýká, podstatnou vadou, pro kterou vadu bylo rozhodnutí to zrušiti podle § 6 o ss, aniž nss měl příčiny, aby již nyní přezkoumával nař. rozhodnutí také co do výroku o výši příspěvku st-lce uloženého a aby se v tomto směru zabýval zejména otázkou, zdali nař. rozhodnutí neuvádějíc — stejně jako rozhodnutí úřadu I. stolice — žádných konkrétních dat a okolností, na základě kterých dospěl úřad k závěru, že právě příspěvek uložený st-lce ve výši 30% jest kvotou, která odpovídá míře užívání mostu se strany obyvatelstva st-lčina, jest odůvodněno způsobem odpovídajícím kategorickému ustanovení odst. 3 § 8. 1. hlavy nař. býv. uh. min. obch. č. 45380 ex 1892 (Rendeletek Tára ex 1892 č. 144).