Č. 12762.
Pojišťovací právo: Nezletilý, jenž se učí v otcově živnosti, není podroben pojistné povinnosti podle § 2 odst. 1 zákona č. 184/1928 Sb., jestliže učební poměr byl založen jednostranným prohlášením otcovým.
(Nález z 5. února 1937 č. 20101/34.)
Prejudikatura: Boh. A 11528/34, 12536/36.
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Nitře proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 9. dubna 1934 a sociálním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil zem. úřad v Bratislavě v pořadí instančním, že Štěpán P. jako učeň u svého otce Františka P. v době od 1. června 1930 do 31. května 1932 pojistné povinnosti podle § 2 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. nepodléhal. V důvodech bylo v podstatě uvedeno, že Štěpán P. byl v této době u svého otce Františka P. v učení. Aby obdržel výuční list, byla 30. září 1930 dodatečně vyplněna u živnostenského společenstva formální písemná učňovská smlouva, předepsaná v § 137 živn. zákona č. 259/1924 Sb. Tuto smlouvu podepsal otec František P. Za syna Štěpána P. nebyla smlouva podepsána opatrovníkem. Učňovská smlouva je smlouvou dvoustrannou. V tomto případě nedošlo k souhlasnému projevu vůle mezi Františkem P. a jeho synem Štěpánem, resp. jeho opatrovníkem. Jde tu o jednostranné písemné prohlášení otce Františka P., a to o formální písemný akt, kterým se má ziskati oprávnění k řemeslné živnosti. V době, kdy Štěpán P. se začal učiti řemeslu u svého otce, neexistovala ve skutečnosti žádná učňovská smlouva. Tento nedostatek není možno nahraditi dodatečně formálním písemným jednostranným prohlášením otcovým o tom, že Františku P. příslušel proti jeho synu Štěpánovi nárok na vykonávání služeb, neboť tento nárok a jeho rub, podřízenost a vázanost rozkazy otcovými, vyplýval z jiného právního titulu než ze smlouvy učňovské. Učební poměr nebyl založen smlouvou, nýbrž jednostranným rozhodnutím otcovým na základě práv a povinností otcovských. Není tu tedy předpokladu povinného pojištění ve smyslu § 2 cit. zákona, totiž existence služební neb učňovské smlouvy.
Stížnost podanou na toto rozhodnutí nss nemohl uznati důvodnou z těchto úvah:
V tomto sporu jde o řešení otázky pojistné povinnosti nezl. Štěpána P. v jeho zaměstnání jako učně u otce Františka P. v době od 1. června 1930 do 31.května 1932, kterou dlužno posuzovati podle ustanovení § 2 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. Nezbytným základním předpokladem pojistné povinnosti podle tohoto zák. ustanovení je podle konstantní judikatury nss (srov. nálezy Boh. A 7129/28, 8649/30, 10892/33, 11157/34 a j.) právní existence smlouvy služební neb učňovské. Podle toho ke vzniku pojištění nestačí pouhý fakt vykonávání prací nebo služeb, nýbrž musí se tak díti na základě určitého právního titulu, totiž musí tu býti smluvený poměr pracovní, služební neb učňovský. Pojistný poměr vyžaduje tedy ke svému vzniku uzavření smlouvy služební (učňovské) a zahájení prací nebo služeb na základě takové smlouvy (nález Boh. A 6480/27 a j.). Aby došlo ke smlouvě vůbec, tedy i ke smlouvě služební neb učňovské, je třeba souhlasného projevu vůle smluvních stran, učiněného buď výslovně, písemně neb ústně, nebo mlčky konkludentními činy.
Žal. úřad popřel pojistnou povinnost nezl. Štěpána P. z té příčiny, že mezi ním jako učněm a jeho otcem Františkem P. jako učebním mistrem nedošlo k uzavření učňovské smlouvy ve smyslu § 2 cit. zákona, takže pro vznik pojistné povinnosti Štěpána P. chybí tu jeden z jejích základních zákonných předpokladů. Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a snaží se dovoditi, že učňovskou smlouvou, danou v Šale 30. září 1930, přesto, že vykazuje určité formální nedostatky, založen byl smluvený učňovský poměr. Jde tedy o to, zda tato smlouva má všechny ty podstatné pojmové náležitosti, které vyžaduje zákon pro právní existenci učňovské smlouvy jako předpokladu pro vznik pojistné povinnosti ve smyslu § 2 cit. zákona.
Pro otázku, zda mezi otcem a synem je pojistný poměr podle § 2 odst. 1 zákona č. 184/1928 Sb. z důvodu poměru učňovského, o jaký v tomto sporu jde, je především bez právního významu, zda a pokud poměr ten vyhovuje předpisům práva živnostenského, jak nss opětně již vyslovil (nálezy Boh. A 8649/30, 11785/35). Nezletilý syn, který se učí v živnosti svého otce řemeslu, nepodléhá sociálnímu pojištění podle § 2 odst. 1 zákona č. 184/1928 Sb., nebylo-li prokázáno, že byla o tom, uzavřena smlouva učební (nález Boh. A 11528/34). K průkazu takovému nestačí však ještě, že otec podepsal jen sám u živnostenského společenstva akt o tom, že přijímá svého nezl. syna do učení svému řemeslu, neboť tím projevuje toliko jednostranně svou vůli vyučiti svého nezl. syna, nad nímž přísluší mu moc otcovská, určitému řemeslu, aby takto splnil svou po zákonu mu uloženou povinnost postarati se o jeho zaopatření a o založení jeho budoucí existence. V takovémto projevu o sobě není proto ještě možno spatřovati projev vůle smluvní (animum obligandi), nýbrž jen formální projev o tom, že a jak otec hodlá splniti svůj zákonný, v právu rodinném kotvící závazek. Akt takový, třebaže jest označen jako »učňovská smlouva«, nepozbývá povahy aktu jednostranného ani tím, že se v ní otec podepíše jako učební mistr a zároveň také jako zákonný zástupce svého nezletilého syna. Takový akt nemůže nahraditi řádnou smlouvu učňovskou, poněvadž smlouva taková, jako každá jiná smlouva dvoustranná, vyžaduje nezbytně svobodného souhlasného projevu vůle obou kontrahentů. Jen tehdy, jsou-li obě tyto náležitosti splněny, dojde k založení právního poměru, o němž lze právem tvrditi, že byl oboustranně smluven, a že takto vznikl pojistný poměr.
V dnešním případě je nesporno, že »učební smlouvu« z 30. září 1930 podepsal toliko František P. sám. Namítá-li stížnost, že Štěpán P. je způsobilý k právům a částečně způsobilý k právním činům a že — jsa přes 14 let — mohl učňovskou smlouvu, kterou dlužno pokládati za smlouvu služební v širším slova smyslu, uzavříti, je námitka tato bezdůvodná, když Štěpán P. řečenou smlouvu jako spolukontrahent přece na důkaz souhlasu s ní nepodepsal, a stížnost ani netvrdí, že by snad nějak jinak byl s ní projevil souhlas a že by byl proto spolukontrahentem svého otce, takže není třeba se zabývati otázkou, zda a za jakých podmínek by takový projev souhlasu Štěpána P. jako osoby nezletilé mohl míti právní účinky. Pokud stížnost namítá dále, že František P. jako jeho otec je současně jeho zákonným zástupcem a může ho zastupovati při všech právních jednáních, i takových, ve kterých jeho syn vystupuje jako druhá smluvní strana, a dovozuje z toho, že v tomto případě stačil proto jen podpis otcův bez podpisu synova, stačí k vyvrácení této námitky odkázati na vývody, kterými bylo shora již dolíčeno, že v takovémto případě jde jen o akt jednotranný, kterým smlouva učňovská jako právní titul k založení pojistného poměru ve smyslu § 2 zákona č. 184/1928 Sb. po právu nevzniká.