Č. 6829.

Zdravotnictví. — Veřejní zaměstnanci: Cestovní paušál obvodního lékaře nepatří k jeho »požitkům služebním« ve smyslu § 8 zák. č. 236/22.
(Nález ze dne 24. října 1927 č. 21764).
Věc: MUDr. Antonín Š. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o nárok na doplácení diference služebního požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l MUDr. Antonín Š. měl jako obvodní lékař zastupitelského okresu k-ckého podle dekretu z 1. prosince 1920 služební požitky 10000 Kč bez jakýchkoli přídavků a z titulu náhrady výloh spojených se služ. cestami 1200 Kč ročně. Po převzetí výkonu zdravotně-policejní služby státem na základě zák. č. 332/1920 a č. 236/1922 byl st-l přijat do služeb státních. Jeho služ. poměr byl upraven smlouvou služební ze 14. června 1923, sjednanou s min. zdrav, ve smyslu § 8 zák. č. 236/1922, jíž stanoveny služ. požitky st-lovy ke dni 1. července 1923 v § 8 smlouvy takto: základní plat 7000 Kč a 2 postupové přídavky po 700 Kč, tedy celkem 8400 Kč ročně. Dále v § 9 smlouvy stanoveno, že jménem náhrady za cesty služební náleží st-li ve smyslu § 12 zák. č. 236/1922 a § 29 vl. nař. č. 24/1923 cestovní paušál, který až do provedení § 39 cit. vl. nař. prozatím určen částkou 4000 Kč. Tento cestovní paušál byl pak výnosem zsp-é v Praze z 2. dubna 1924 upraven na 1450 Kč ročně. Zmíněnou služ. smlouvu zaslalo min. zdrav, zsp-é v Praze přípisem z 26. června 1923 k opatření podpisu st-lova. V přípisu tom se mezi jiným praví, že st-li jest vypláceti služ. požitky, a to služné roční částkou 8400 Kč v měsíčních lhůtách předem, a náhradu cestovného ročně 4000 K čtvrtletně předem. Podáními z 10. září 1923 a z 28. ledna 1925 vznesl st-l u osk v H. nárok, aby mu byla ve smyslu § 8 zák. č. 236/1922 vyplácena diference mezi jeho služ. požitky, vyplácenými ze státních prostředků, t. j. 8400 Kč ročně, a požitky, které dostával ve službách okresu, totiž 10000 Kč. Osk v H. výměrem z 9. února 1925 žádost tu zamítla z důvodu, že celkové služební požitky st-lovy ve službách státu jsou o 1200 Kč vyšší než činily služ. požitky vyplácené st-li, pokud byl ve službách okresu.
St-l podal z tohoto výměru odvolání, jemuž zsv nař. rozhodnutím nevyhověl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Na sporu jest otázka, zda při srovnávání služ. požitků, které st-li příslušely jako obv. lékaři okresu k-ckého před účinností zákona č. 236/1922, s požitky, které mu byly po převzetí do státní služby zdravotně-policejní zajištěny služ. smlouvou ze 14. června 1923, sluší za účelem zjištění event. diference ve smyslu § 8 odst. 10. cit. zák. k těmto požitkům, poskytovaným st-li z prostředků státních, počítati také paušální náhradu za služ. cesty čili nic.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí zaujal stanovisko, že paušální náhradu cest. výloh jest považovati za součást služ. požitků st-lových, a důsledně pak srovnává plat 8400 Kč spolu s paušální náhradou za cesty služební 4000 Kč, zajištěné st-li služební smlouvou se správou státní, tedy celkovou cifru 12400 Kč na straně jedné, se služným 10000 Kč zvětšeným o obnos paušální náhrady cestovného 1200 Kč, celkem 11200 Kč, jež měl st-l ve službách okresu, na straně druhé. St-l naopak hájí ve stížnosti názor, že cestovní paušál k služ. požitkům nepatří, a srovnává pouze částky, které dostával jako služ. plat, totiž 8400 Kč a 10000 Kč ročně.
Nss uznal názor stížnosti správným z těchto úvah: Zákon č. 236/1922 jedná o materiálních nárocích obvodních lékařů jednak v § 8, jednak v § 12. V § 8 odst. 1 se praví, že »požitky« lékařů stanoví se smlouvou služební, v odst. 4 téhož paragrafu se stanoví pevnou jednotnou cifrou minimální a maximální výše »požitků služebních«. Tyto »smluvní požitky služební« jsou zároveň základnou pro stanovení výslužného a zaopatřovacích požitků. Naprosto samostatně od těchto »služ. požitků, stanovených služ. smlouvou, dává cit. zák. v § 12 obv. lékařům nárok na náhradu za, služ. cesty, vypočtenou úhrnem podle vl. nař., jež o tom bude vydáno. Podle příslušného vl. nař. č. 24/1923 vypočte se tato náhrada podle průměrného počtu služ. cest a stanoveného cestovného, a »stanoví se« — tedy určí se jednostranně — příslušným úřadem druhé stolice (arg. § 39 cit. vlád. nař.). Z uvedených zákonných ustanovení jest tedy patrno, že zákon č. 236/1922 rozlišuje docela přesně jednak služ. požitky stanovené smlouvou (§ 8), které jsou úplatou za konanou službu, jednak paušální náhradu za služ. cesty, stanovenou podle § 12, tedy v podstatě náhradu hotových výloh, paušálně vyměřenou.
Toto rozlišování je také v souhlasu s tím, co rozumí služ. požitky jiné normy upravující služ. poměry veř. zaměstnanců (arg. §§ 45 a 58 služ. pragm. stát. úředníků č. 15/1914, § 8 odst. 2 čes. zem. zák. z 23. února 1888 č. 9 z. z. o organisaci zdravotní služby v obcích, ve znění zák. ze 6. ledna 1893 č. 9 z. z. česk.).
Sporný předpis odst. 10 § 8 jest umístěn v tomto paragrafu, jednajícím o služ. požitcích lékařů převzatých do služby státní. Jest tudíž na snadě, že služ. požitky v tomto ustanovení rozumí se ty příjmy — a jenom ty příjmy — o nichž jednají ostatní ustanovení, obsažená v § 8, tedy služ. požitky ve smyslu smlouvou stanoveného honoráře za konanou službu a contrario paušální náhrady cest. výloh, o níž jedná se teprve v pozdějším předpisu § 12. Že by slovy »požitky, služební požitky« v odst. 10 míněn byl pojem jiný, nežli v ostatních ustanoveních § 8, pro to není v cit. zákoně žádného podkladu.
Ani ze služ. smlouvy, se st-lem sjednané min-em zdrav., neplyne nic jiného, neboť smlouva ta rovněž přesně rozlišuje jednak v § 8 základní plat s postupovými přídavky, jednak v 9 náhradu cestovného.
Těmito úvahami dospěl nss k závěru, že k služ. požitkům ve smyslu § 8 zák. č. 236/1922 cestovní paušál nenáleží, a zrušil proto nař. rozhodnutí, založené na právním názoru opačném, podle § 7 zák. o ss, aniž považoval za potřebné zabývati se ještě otázkou, ve stížnosti nadhozenou, zda by bylo přípustno při zjišťování diference ve smyslu § 8 odst. 10 zák. č. 236/1922 bráti v počet cest. paušál prozatímně stanovenou částkou 4000 Kč, či částkou dodatečně upravenou výnosem zsp-é z 2. dubna 1924 na výši 1450 Kč ročně.

Citace:

č. 6829. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 372-374.