Č. 6634

.
Vojenské věci: Lze uznati pro čsl. armádu za platné povýšení býv. rak.-uher. voj. gážisty, do čsl. armády převzatého, které bylo provedeno po 28. říjnu 1918?
(Nález ze dne 13. června 1927 č. 5902/26). Věc: Rudolf P. v H. proti ministerstvu národní obrany stran uznání povýšení z listopadu 1918.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l sloužil v býv. armádě rak.-uh. jako důstojník z povolání, posléze jako podplukovník s titulem plukovníka a byl ke své přihlášce z 31. prosince 1918 převzat do čsl. armády v této hodnosti do aktivity, sloužil v ní činně a byl dekretem presidenta republiky z 29. prosince 1922 jmenován plukovníkem (osobní věstník z 10. ledna 1923 č. 2). Jeho přeložení do výslužby dnem 1. ledna 1919, vyslovené výnosem min. z 9. dubna 1919, bylo výnosem téhož min. z 2. srpna 1922 zrušeno a byl st-l přeložen do výslužby teprve dnem 1. února 1923 (výnos z 29. listopadu 1922 a ze 6. února 1925).
Dle věstníku býv. min. války ve Vídni z měsíce listopadu 1918 byl st-l povýšen na skutečného plukovníka.
Podáním z 15. září 1925 žádal st-l o dodatečné uveřejnění svého jmenování skutečným plukovníkem 1. lednem 1919, uváděje jako důvod, že jmenování to bylo osobním věstníkem z 21. června 1919 č. 57 uznáno a že dle věcného věstníku z r. 1919 č. 45 mělo býti publikováno. Nař. rozhodnutím bylo st-li sděleno, že tato věc spadá do kompetence min. rady a ježto min. rada zásadně nepřipouští zpětného jmenování, že nelze učiniti v této věci další opatření.
Stížnost proti tomu namítá, že se u st-le nejedná o zpětné jmenování, nýbrž pouze o písemné potvrzení a publikování jeho jmenování z listopadu 1918, které bylo všem aktivním do čsl. armády převzatým důstojníkům oběma cit. věstníky z r. 1919 automaticky přiznáno s platností od 1. ledna 1919.
Nss uvážil o stížnosti:
Výnosem ze 13. června 1919, uveřejněným v osobním věstníku z 21. června 1919 č. 57, uznalo mno dodatečně dnem 1. ledna 1919 povýšení, provedené v listopadu 1918 v býv. branné moci, všem důstojníkům (aspirantům), kteří jsou do čsl armády přijati; výnosem z 30. července 1919, uveřejněným ve věcném věstníku z 9. srpna 1919 č. 45 bod 915, opakovalo mno, že cit. výnosem z 13. června 1919 bylo listopadové povýšení 1918 dnem 1. ledna 1919 automaticky uznáno všem gážistům, kteří jsou přijati do čsl. armády, a nařídilo podřízeným orgánům, aby předložily seznam gážistů, jichž se toto nařízení týká, za příčinou dodatečného uveřejnění ve věstníku mno.
Osobním věstníkem ze 7. února 1920 č. 12 byl st-l převzat do čsl. armády výslovně jako podplukovník s titulem plukovníka, tedy v hodnosti, kterou měl v býv. armádě rak.-uher. až do rozpadu armády té i monarchie rak.-uher., t. j. až do 28. října 1918. Převzetí to stalo se sice před vydáním zák. č. 194/20 a tedy bez zákonného předpisu, který by mno ku přejímání takovému zmocňoval, ale ustanovením § 6 prov. nař. ze 3. září 1920 č. 514 Sb. bylo vysloveno, že osoby, o jichž přihláškách mno již kladně rozhodlo, platí za převzaté.
Z pojmu převzetí jde, že se gážista přejímá v hodnosti, kterou posléze měl. Z toho, že se jednalo jen o přejímání gážistů bývalé armády, jde, že hodností tou byla jen ona hodnost, kterou měl gážista v řečené armádě bývalé v den 28. října 1918. Také cit. zákon č. 194/1920 nevyslovil v těchto směrech nic positivního, tedy nic jiného, než co se podává z řečených pojmů převzetí a armády bývalé.
Jmenování nabývá pro jmenovaného účinnosti dnem, jímž mu byl dekret jmenovací doručen, nikoli dnem, jímž byl datován. Poněvadž za války nebyly vydávány jmenovací dekrety, nýbrž bylo povýšení pouze ve voj. věstníku uveřejněno, nahrazovalo toto uveřejnění doručení dekretu. Jmenování vojenských gážistů, uveřejněné ve věstníku býv. min. války, teprve v listopadu 1918, tedy po 28. říjnu 1918, nebylo tedy jmenováním v armádě rak.-uher.
Převzetí v hodnosti vyslovené jmenováním až po 28. říjnu 1918 uskutečněným bylo tedy převzetím v hodnosti vyšší, než která se z pojmu převzetí podávala, i nebylo ve své podstatě ničím jiným, než jmenováním a k tomu bylo mno oprávněno jen potud, pokud bylo samo příslušno voj. gážisty jmenovati. Jmenovati podplukovníka plukovníkem příslušelo jak podle § 10 lit. e) zák. o prozatímní ústavě ze 13. listopadu 1918 č. 37 Sb., resp. § 10 lit. f) zák. z 23. května 1919 č. 271 Sb., jímž zákon prv uvedený byl změněn, tak i podle § 64 č. 8 úst. listiny z 29. února 1920 č. 121 Sb. pouze presidentu republiky a nikoli mno,.
Mno uznalo pak oběma řečenými výnosu z r. 1919 jmenování vyslovené v listopadu 1918 všeobecně, neobmezivši uznání to na ony hodn. třídy, ohledně kterých bylo samo oprávněno jmenování provésti. Pokud tedy byly v tomto uznání zahrnuty také hodn. třídy, ohledně kterých mno k jmenování příslušno nebylo, jest výnosy tyto považovati za akty vydané orgánem k tomu nepříslušným a proto neplatné. Aplikace výnosů takto neplatných na konkrétní případy byla by nezákonná.
Jestliže tedy žal. úřad v případě st-lově aplikaci tuto odepřel a k žádosti st-le, jenž plukovníkem jmenován byl v prosinci 1922, přihlížel jako k žádosti o zpětné jmenování, nelze v jeho postupu shledati tvrzenou nezákonnost i slušelo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 6634. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 33-35.