Č. 6858.

Zdravotnictví. — Veřejní zaměstnanci. — Administrativní řízení: V řízení o pensionování bývalého obecního lékaře státní správou podle § 11 zák. č. 332/20 a § 8, odst. 9 zák. č. 236/22 a o vyměření jeho pensijních požitků má bývalá zdravotní obec postavení strany.
(Nález ze dne 5. listopadu 1927 č. 22832).
Věc: Zemské hlavní město Brno (vrch. mag. rada Dr. Alois Otoupalík) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o pensionování MUDra. Františka L. (za zúč. Dra Frant. L. adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy). Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem zsp-é v Brně z 13. listopadu 1923 bylo oznámeno městské radě v Brně, že min. zdrav. přijímá MUDra Františka L. do služeb státních jako městského lékaře pro zdrav. obec Brno s podmínkou, že si do roka osvojí znalost státního jazyka, potřebnou pro úřední výkony podle § 1, odst. 1 zák. č. 122/20. Zároveň bylo městské radě uloženo, aby podala o tom zprávu v uvedené lhůtě a vyzvala jmenovaného lékaře, aby u přítomnosti zástupce přednosty úřadu II. stolice a především úřadu I. stolice nebo jeho zástupce podepsal služ. smlouvu a složil podle ustanovení § 37 vl. nař. č. 24/1925 služební slib.
Týmž výnosem s městskou radou v Brně sděleno, že jmenovanému lékaři bude po srážce poplatků ze služ. smlouvy, daně z příjmu a pens. příspěvků vypláceno, počínajíc 1. listopadem 1923, smluvené služné roční částkou 4032 Kč v měsíčních lhůtách předem jdoucích, a bylo jí uloženo, aby min-u předložila vyúčtování dosavadních služ. požitků, poskytnutých jmenovanému lékaři od 1. ledna 1923 do dne převzetí státem za účelem náhrady, pokud tyto náklady nepřesahují výši služebních požitků stanovených služební smlouvou.
Dr. L., ač písemně vyzván, nedostavil se k podepsání smlouvy se státem, nýbrž zažádal podáním z 20. února 1924 o převzetí do trvalé výslužby, načež dne 8. března 1924 protokolárně prohlásil, že služ. smlouvy se státem neuzavře a to ze zdrav. důvodů. Vzhledem k tomu rozhodlo se min. zdrav. výnosem ze 4. dubna 1924, přeložiti jej ve smyslu odst. 9 § 8 zák. č. 236/22 na trvalý odpočinek a poskytnouti mu odpočivné požitky, pokud by na ně měl nárok podle dosud platných zákonů ve výši těmito zákony stanovené. — — —
Nař. výnosem zmocnilo min. zdrav. zsp-ou v Brně, aby vyplatila městské radě v Brně částku 8064 Kč, která příslušela shora jmenovanému lékaři podle platového typu, do něhož jest dotyčné služ. místo zařaděno, a podle platového stupně na základě započtených mu služ. let, od 1. ledna 1923 do jeho trvalého pensionování, jakožto náhradu služ. požitků poskytnutých mu za tuto dobu měst. radou v Brně. O tom byla městská rada zpravena a zároveň s ní bylo sděleno, že min. přeložilo jmenovaného lékaře ve smyslu § 11 zák. č. 332/1920 shodně s pensionováním jeho měst. radou zem. hl. města Brna dnem 1. ledna 1925 na trvalý odpočinek. — — —
Uvažuje o stížnosti, musil nss předem zjistiti, zda a do jaké míry může dosavadní zdravotní obec bráti v odpor výrok o pensionování býv. obecního lékaře a o poskytnutých mu zaopatř. požitcích.
Podle § 11 zák. č. 332/1920 obec. lékaři, kteří byli ustanoveni podle dosud platných předpisů před 28. říjnem 1918 a podali sice včas žádost za ustanovení státním lékařem podle tohoto zákona, avšak nebyli jmenováni, budou dáni na odpočinek a budou jim poskytnuty zaopatřovací požitky, pokud by na ně měli nárok podle dosud platných zákonů. Stejně ustanovuje § 8, odst. 10 zák. č. 236/1922 stran obecních lékařů před účinností tohoto zákona definitivně ustanovených, kteří by se zdráhali sjednati smlouvu služební na základě ustanovení tohoto zákona. Určení těchto zaopatř. požitků může se zajisté dotknouti práv obce, neboť podle jejich výše se řídí případně rozsah povinnosti obce k doplácení rozdílu mezi nynějšími pens. požitky lékaře a mezi pens. požitky, na které má nárok podle smlouvy svého času s městem sjednané.
Podle § 23 zák. č. 236/1922 jest ke stížnosti do všech rozhodnutí podle tohoto zákona oprávněna i obec, jíž se rozhodnutí nebo opatření to dotýká. Totéž právo přísluší zajisté obci i stran opatření podle § 11 zák. č. 332/1920, neboť se zřetelem na ustanovení čl. I. zák. č. 236/1922 dlužno pokládati zák. č. 236/1922 a ustanovení zák. č. 332/1920, tímto zákonem v účinnost uvedená, za jednotný celek. Přiznává tedy zákon ve všech těchto případech obci postavení strany.
Toto postavení obce nebylo však ve správním řízení respektováno. Podle výnosu ze 4. dubna 1924 rozhodl se žal. úřad přeložiti Dra L. ve smyslu odst. 9 § 8 zák. č. 236/1922 na odpočinek, a to dnem 30. dubna 1924, jak se výslovně uvádí v intimátu, jehož znění pro právní postavení stěžujícího si města jedině padá na váhu. Nař. rozhodnutím přeložil však žal. úřad jmenovaného lékaře na trvalý odpočinek podle § 11 zák. č. 332/1920 dnem 1. ledna 1925 a poukázal městu částku 8064 Kč jakožto náhradu služ. požitků vyplacených jmenovanému lékaři od 1. ledna 1923 do konce roku 1924.
Podle jednacích spisů nebyla obci, mající v tomto řízení postavení strany, dána příležitost, aby se před vydáním nař. rozhodnutí vyjádřila o úmyslu žal. úřadu pensionovati shora jmenovaného lékaře na zcela jiném základě, než bylo vysloveno ve výnosu žal. úřadu ze 4. dubna 1924, a zejména se zcela jiným termínem počátečním, než jí byl sdělen jako termín stanovený žal. úřadem. Rovněž výrok o náhradě služ. požitků městem vyplacených byl vydán bez slyšení města, a z nař. rozhodnutí není zřejmo, na kterém základě žal. úřad k němu dospěl.
Tímto postupem znemožnil žal. úřad obci účinnou obranu jejích práv a způsobil tak podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 6858. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 422-424.