Č. 14027.

Četnictvo. — Vojenské věci. — Zaměstnanci veřejní: 1. * Četnický gážista mimo služební třídy, jemuž bylo propůjčeno místo 1. platové stupnice jiným dnem než počátkem kalendářního čtvrtletí, nabývá podle § 136 odst. 1 ve spojení s § 141 plat. zákona č. 103/1926 Sb. nároku na postup do vyššího stupně služného této platové stupnice uplynutím tří let započitatelné služební doby, jež započala běžeti prvním dnem čtvrtletí následujícího po propůjčení služebního místa. — 2. * Při propůjčení systemisovaného služebního místa četnického gážisty mimo služební třídy 1. platové stupnice podle § 137 odst. 5 plat. zákona č. 103/1926 Sb. jest obdobné použití § 17 odst. 4 a 5 téhož zákona (t. j. zřetel na dosavadní služné) vyloučeno.
(Nález z 18. prosince 1937 č. 2090/35-5.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A 10374/33. Věc: Josef G. v Bratislavě proti rozh. min. vnitra z 21. ledna 1935 o zvýšení služného a stabilisační výhodě.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Dekretem četnického velitelství v Bratislavě z 1. dubna 1934 bylo st-li jako praporčíku účetnímu sděleno, že vyhověl zákonitým podmínkám, a že se proto zvyšuje jeho dosavadní služné ve smyslu § 136 plat. zákona č. 103/1926 Sb. k 1. dubnu 1934 na 2. platovou stupnici 7. stupeň ročních 16500 Kč.
Dalším dekretem téhož velitelství z 2. června 1934 bylo st-li jako vrchnímu strážmistru účetnímu oznámeno, že v důsledku doručeného mu dekretu ministerstvem vnitra o propůjčení systemisovaného místa v 1. platové stupnici s hodností vrchního strážmistra účetního zařazuje se dnem 1. června 1934 do služného 1. platové stupnice 5. stupně ročních 16200 Kč, že se mu toto služné poukazuje k výplatě od 1. června 1934 a všechna odchylná pokladniční opatření, provedená k tomuto datu, že se tím ruší. Vyhoví-li zákonitým podmínkám, že zvýší se jeho služné podle § 136 plat. zákona č. 103/1926 Sb. dnem 1. října 1935.
Do tohoto výměru podal st-l dvoje námitky, a to jednak z důvodu, že příští zvýšení služného stanoveno teprve od 1. října 1935, ač dle st-lova propočtu započitatelné služební doby měl nárok na zvýšení již k 1. červenci 1935, jednak námitky, v nichž brojil proti tomu, že při výpočtu jeho služného nebylo přihlédnuto k finančnímu nadlepšení docílenému stabilisační výhodou v roční částce 3300 Kč.
Zem. četnické velitelství v Bratislavě obojím námitkám nevyhovělo, a to prvním výměrem z 19. června 1934 a druhým výměrem z 25. června 1934.
Do těchto rozhodnutí vznesl st-l dvě odvolání, v nichž uvedl na přetřes obě otázky, jež byly již předmětem jeho námitek.
Min. vnitra nař. rozhodnutím odvoláním nevyhovělo z těchto důvodů: Ustanovení § 197 plat. zákona č. 103/1926 Sb. o zaokrouhlování doby rozhodné platilo pouze pro převod do nových platů ke dni 1. ledna 1926; pro stanovení postupových lhůt v případech zvýšení služného platí ustanovení § 141 cit. zákona. Ustanovení výnosu z 21. června 1922 pozbyla podle § 214 plat. zákona platnosti. Na tom nemění nic okolnost, že st-li stabilisační výhoda byla zhodnocena při převodu do nových platů ke dni 1. ledna 1926 a zůstala mu ve služném zachována v důsledku ustanovení § 137 odst. 4 a § 17 odst. 4 a 5 plat. zákona i při povýšení na praporčíka. Při povýšení na vrchního strážmistra 1. platové stupnice jest obdobné použití § 17 odst. 4 a 5 plat. zákona vyloučeno. V důsledku toho nemá st-l právního nároku na to, aby mu při povýšení na vrchního strážmistra 1. platové stupnice bylo ponecháno služné, které měl před tímto povýšením v hodnosti praporčíka. Tím méně mu přísluší nárok na přiznání částky 3300 Kč jakožto rozdílu mezi posledně pobíraným služným praporčíka 2. platové stupnice per 16500 Kč a služným stejné platové stupnice per 13200 Kč, které by mu ve stejné době bylo náleželo, nebýti stabilisační výhody. Výnos z 8. listopadu 1926, kterým byly vydány některé pokyny k provádění plat. zákona, obsahuje pouhé interní směrnice pro zem. četnická velitelství a není závaznou právní normou, z níž by bylo možno vyvozovati subjektivní nárok.
Maje rozhodovati o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí, musil se nss předem vypořádati s vývody odvodního spisu žal. úřadu, dovozujícími nepřípustnost stížnosti v oné její části, kterou uplatňuje nárok na úpravu postupové lhůty. Nepřípustnou je stížnost v této části po názoru odvodního spisu proto, že výrok zem. četnického velitelství z 2. června 1934, jímž určen byl st-li příští postup v 1. platové stupnici do 6. platového stupně ke dni 1. října 1935, nemá povahy autoritativního »rozhodnutí neb opatření«, nýbrž je pouhým upozorněním. Odvodní spis se dovolává v tom směru nálezu nss z 26. února 1932 č. 3071/32 Boh. A 9711/32. Než nss nemohl uznati stanovisko žal. úřadu správným.
Je sice pravda, že výrok zem. četnického velitelství v Bratislavě, obsažený v jeho dekretu prve citovaném, že »vyhoví-li st-l zákonitým podmínkám, zvýší se jeho služné podle § 136 zákona z 24. června 1926 č. 103 Sb. dnem 1. října 1935«, nelze pokládati za autoritativní »rozhodnutí neb opatření« správního úřadu v technickém slova smyslu, jak je má na zřeteli předpis § 2 zákona č. 164/1937 Sb. o nss, a to z důvodů uvedených v nálezu tohoto soudu Boh. A 9711/32 a jiných (srov. na př. též Boh. A 12857/37). Leč žal. úřad přehlíží, že v daném případě nesměřuje stížnost podaná k nss proti cit. výměru zem. četnického velitelství, nýbrž proti výroku min. vnitra, jímž toto, zamítajíc st-lovo odvolání v tomto směru, učinilo otázku nároku st-lova na stanovení jeho příští postupové lhůty do 6. stupně 1. platové stupnice četnických gážistů mimo služební třídy (§ 132 plat. zákona) předmětem svých úvah a řešilo ji věcně s právním účinkem vůči st-lovi, takže výroku tomu nelze upříti právní povahu autoritativního rozhodnutí po rozumu § 2 zákona č. 164/1937 Sb.
Nutno proto přikročiti k meritornímu projednání stížnosti, která se snaží v příčině úpravy postupové lhůty dovoditi z ustanovení § 141 plat. zákona ve spojitosti s předpisy §§ 132, 136 a 139 odst. 2 plat. zákona, jakož i z vysvětlivek k § 141 (v odst. 5) a k § 16 (v odst. 9), že předpis § 141 plat. zákona není normou o odkladu zvýšení služného, takže zvýšení prý nastává bez ohledu na ustanovení § 141 dovršením stanovené postupové lhůty, případně i během kalendářního čtvrtletí. Poukazujíc pak k tomu, že nebylo úmyslem zákonodárce poškoditi zaměstnance vyloučením jisté doby z postupu, jak prý nepřímo vyvěrá z předpisu § 141, stojí stížnost na stanovisku, že vzhledem k započitatelné služební době st-lově, dovršené v 1. červnu 1934 22 roky 10 měsíci a 21 dny, přísluší mu nárok na postup do 6. stupně 1. platové stupnice (ročních 17700 Kč) k 10. červenci, resp. 1. srpnu 1935, nikoli až k 1. říjnu toho roku. Námitky tyto neuznal nss důvodnými. Zvýšení služného postupem do vyššího stupně platového nastává podle § 136 odst. 1 plat. zákona č. 103/1926 Sb. u četnických vrchních strážmistrů-velitelů stanic, s nimiž jsou rovnocenni podle výnosu min. vnitra ze 17. listopadu 1922 č. 88555-13 (Věst. četn. č. 24/1922) a výnosu z 22. listopadu 1927 č. 75002-13 (Věstník četn. č. 13/1927) i četničtí vrchní strážmistři účetní, jakmile dosáhli započitatelné služební doby pro ten který stupen služného předepsané. Podle toho je předpokladem nároku na postup do vyššího stupně služného: 1. skutečnost, že vrchní četnický strážmistr-velitel stanice (vrchní četnický strážmistr účetní) dovršil služební dobu stanovenou v § 132 pro 1. platovou stupnici, resp. ten který její stupeň služného a 2. že doba ta je započitatelná služební doba.
O tom, kdy počíná běžeti tříletá postupová lhůta, resp. započitatelná služební doba v § 132 předepsaná, nemá ustanovení § 136 plat. zákona bližších disposic a slušelo by proto míti zato, že počátek její je položiti na den, od kterého vrchní četnický strážmistr-velitel stanice (resp. vrchní četnický strážmistr účetní) nabyl nároku na služné bezprostředně předcházejícího stupně, resp. den, ve kterém dovršil započitatelnou služební dobu předepsanou pro stupeň služného bezprostředně předcházejícího. Leč § 141, který podle svého nadpisu jedná o »počátku postupových lhůt pro zvýšení služného«, stanoví v 1. větě, že »postupové lhůty pro zvýšení služného (adjuta, remunerace) počínají vždy jen 1. lednem, 1. dubnem, 1. červencem nebo 1. říjnem, podle toho, který z těchto dnů nejblíže následuje po počátku služební doby, případně po okolnosti odůvodňující změnu služného (adjuta, remunerace)«. Ježto pak jednotlivá ustanovení plat. zákona nutno vykládati s ohledem na vzájemnou jich souvislost a tak, aby mezi nimi nebylo rozporu, nelze předpisu § 141 rozuměti jinak, než — jak nss vyslovil již v nálezu Boh. A 10374/33 — že předpis ten rozumí zvýšením služného ono zvýšení, o němž jedná předpis § 136 pro četnické gážisty mimo služební třídy (resp. v onom nálezu § 15 plat. zákona pro státní úředníky), a že naopak započitatelnou služební dobou ve smyslu těchto ustanovení jest ona doba, která běží od počátku postupové lhůty pro zvýšení služného, resp. od počátku celkové započitatelné služby, pokud není podle § 136 odst. 3 plat. zákona ze zápočtu vyloučena. Pro zvýšení služného podle § 136 odst. 1 plat. zákona začínají tedy postupové lhůty v 1. platové stupnici běžeti ve smyslu § 141 teprve prvním dnem nejbližšího čtvrtletí, a to stejně jak v případech, kde služební doba četnických vrchních strážmistrů-velitelů stanic (četnických vrchních strážmistrů účetních) teprve započala (arg. slova: »po počátku služební doby« v § 141), tak i v případech, kde nastala některá okolnost odůvodňující změnu služného. Nabývá tedy četnický gážista 1. platové stupnice, jemuž bylo toto místo propůjčeno jiným dnem než počátkem kalendářního čtvrtletí, nároku na postup do vyššího služného této platové stupnice uplynutím tříletí započitatelné služební doby, jež započalo běžeti prvním dnem čtvrtletí následujícího po propůjčení služebního místa, spadalo-li toto propůjčení v jedno se dnem dovršení nejvyššího počtu let předepsaného v § 132 plat. zákona pro ten který platový stupeň. Nespadalo-li však propůjčení služebního místa v 1. platové stupnici v týž den, jako dovršení nejvyššího počtu let započitatelné služební doby, předepsané pro ten který platový stupeň, vzniká nárok na postup do vyššího platového stupně teprve uplynutím tříletí započavšího dnem čtvrtletí následujícího po dni dovršení nejvyššího počtu let započitatelné služební doby, předepsané pro ten platový stupeň, jehož plat gážistovi na základě celkové započitatelné služební doby při povýšení do 1. platové stupnice byl přiznán.
St-l byl nesporně jmenován (povýšen) do 1. platové stupnice dnem 28. května 1934 a vykazoval v tu dobu, resp. k prvnímu dni měsíce bezprostředně následujícího po povýšení, jež podle § 139 odst. 2 plat. zákona přivodilo u něho platovou změnu, t. j. k 1. červnu 1934, celkovou započitatelnou služební dobu 22 roků 10 měsíců a 21 dne; bylo jej tedy podle § 132 plat. zákona dnem 1. června 1934 zařaditi do 5. platového stupně 1. platové stupnice, jak se také výměrem zem. četnického velitelství v Bratislavě z 2. června 1934 skutečně stalo. Dovršil tedy st-l nejvyšší počet let předepsaný v § 132 plat. zákona pro dosažení 6. platového stupně 1. platové stupnice, t. j. 24 léta, teprve za další 1 rok 1 měsíc a 9 dnů po 1. červnu 1934, tedy dnem 10. července 1935, a příslušel by mu — kdyby tu nebyla ustanovení § 141 plat. zákona — vyšší stupeň platový (6.) vzhledem k ustanovení § 136 odst. 2 plat. zákona od 1. srpna 1935. Než vzhledem k předpisu § 141 plat. zákona počíná postupová lhůta až počátkem nejbližšího čtvrtletí, t. j. dnem 1. října 1935, a podle 2. věty § 141 přihlíží se k době uplynuvší od 10. července 1935 (— kdy nastala dovršením 24 let započitatelné služební doby okolnost odůvodňující změnu st-lova služného —) do 1. října 1935 (t. j. do počátku nejbližšího čtvrtletí) — pokud jde o zvýšení služného, jako by byla ztrávena s dosavadním služným. O tuto dobu se teda doba postupu pro zvýšení služného prodlužuje.
Pro svůj opačný názor nemůže se stížnost dovolávati vysvětlivek a výkladu připojeného ve Sborníku služebního a platového práva státních a jiných veřejných zaměstnanců na str. 288 k § 141 v odst. 5, protože příklad tam uvedený týká se započitatelné služební doby státního úředníka s hlediska § 17 odst. 5, který však, jak bude ještě dále uvedeno, nevztahuje se na četnického gážistů mimo služební třídy v 1. platové stupnici a předpis § 137 jednající o povýšení četnických gážistů mimo služební třídy se ho také v příčině těchto gážistů 1. platové stupnice nedovolává.
Kdyby byl správným názor stížnosti, že zvýšení služného nastává bez ohledu na předpis § 141 plat. zákona dovršením stanovené postupové lhůty, případně i během kalendářního čtvrtletí, bylo by ustanovení § 141 plat. zákona zcela zbytečné, neboť nelze shledati, na jaké jiné postupové lhůty pro zvýšení služného by dopadalo. Je proto stížnost v tomto směru bezdůvodná. Důvodnou nemohl však nss uznati ani její druhou část, dožadující se přiznání slovenské stabilisační výhody v roční částce 3300 Kč, kterou prý st-l pobíral jako praporčík (četnický strážmistr 2. platové stupnice) až do svého povýšení do 1. platové stupnice na základě usnesení min. rady z 2. června 1922 podle výnosu min. vnitra z 21. června 1922 č. 44665-13 (Věstník četnictva č. 13/1922 str. 96 a násl.), resp. doplňku jeho výnosem min. vnitra z 25. října 1922 č. 81214-13 (Věstník četnictva č. 24/1922 str. 208) a dále na základě usnesení min. rady z 18. června 1925 výnosem min. vnitra z 25. června 1925 č. 44757-13 (Věstník četnictva č. 14/1925 str. 61). V této části vytýká stížnost, že nař. rozhodnutí trpí nezákonností proto, že porušilo st-lovo nabyté právo, a dovozuje ze znění předpisu § 214 plat. zákona v souvislosti s předpisem § 196 odst. 1 a 7, jakož i z vysvětlivek k tomuto paragrafu k odst. 1 (str. 330) a k odst. 7 (str. 332 Sborníku shora zmíněného), že výnosy min. vnitra o stabilisační výhodě četnictva v zemi Slovenské a Podkarpatoruské nebyly plat. zákonem č. 103/1926 Sb. zrušeny, jak má zato nař. rozhodnutí, ale že byly jím zachovány v platnosti stejně, jako před tím při provádění plat. zákona č. 394/1922 Sb. a prov. vlád. nař. č. 34/1923 Sb. (čl. 1. k §§ 1 a 3 odst. 2); to prý vidno i z výnosu min. vnitra ze 14. dubna 1932 o vzdání se stabilisační výhody nabyté podle shora cit. výnosu min. vnitra a zhodnocené při převodu do platu podle zákona č. 103/1926 Sb., — při přemístění na vlastní prosbu ze země Slovenské do země České nebo Moravskoslezské. Stížnost pak uvádí, že st-l byl při ustanovení na Slovensku 1. června 1920 účasten stabilisační výhody k 1. červenci 1922 podle výnosu min. vnitra z 21. června 1922, která mu byla dále zachována jak od 1. ledna 1923 vzhledem k zákonu č. 394/1922 Sb. a vlád. nař. č. 34/1923 Sb., tak zřetelem k výnosu min. vnitra z 8. listopadu 1926 při převodu do nových platů podle zákona č. 103/1926 Sb., takže mu nemůže býti odňata ani jako vrchnímu strážmistru v 1. platové stupnici. Poukazuje na to, že je mylným výklad nař. rozhodnutí, že při povýšení četnického gážisty mimo hodnostní třídu do 1. platové stupnice nelze se dovolávati předpisu § 17 odst. 4 a 5 plat. zákona č. 103/1926 Sb., a to proto, že je předpis ten generální normou pro povýšení vůbec, takže jí musí býti použito i na povýšení podle § 137 odst. 5 plat. zákona, kdyžtě dosavadní služné st-lovo (16500 Kč) je vyšší než služné, které obdržel v 1. platové stupnici (16200 Kč). Konečně zdůrazňuje, že výnos min. vnitra o stabilisační výhodě nebyl dosud v žádném Věstníku četnictva odvolán. K těmto námitkám dlužno uvésti:
Otázkou, zda četnickému gážistovi mimo služební třídy v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, požívajícímu t. zv. stabilisační výhody ve smyslu výnosů min. vnitra svrchu citovaných, která mu byla i při převodu do nových platů podle zákona č. 103/1926 Sb. zhodnocena, — přísluší výhoda ta jako právo nabyté i při povýšení četnického gážisty do 1. platové stupnice (jako vrchního četnického strážmistra-velitele stanice), zabýval se nss již v několika svých nálezech (viz na př. Boh. A 10917/33) a dospěl v otázce té k závěru, že podstata stabilisační výhody záležela jedině ve finančním efektu, a to tak, že četnický gážista mimo hodnostní třídy dosáhl při nezměněné služební době vyšších požitků, jichž by jinak jmenováním nebo časovým postupem byl dosáhl pravděpodobně mnohem později nebo jichž by vůbec nedosáhl, a že nebyl s ní spojen nárok na to, aby uvedeným četnickým gážistům byla započtena také ještě ideální doba, odpovídající přiznanému platovému zlepšení, jako »skutečná služební doba«, takže není »započitatelnou služební dobou« ve smyslu § 137 odst. 5 plat. zákona. Na právním názoru v tomto nálezu projeveném setrvává nss i v případě st-lově a odkazuje podle § 30 jedn. řádu pro nss č. 191/1937 Sb. na bližší jeho odůvodnění.
Ani ustanovení § 17 odst. 4 a 5 ve spojení s ustanovením § 137 odst. 5 plat. zákona č. 103/1926 Sb. nemůže se stížnost ve prospěch svého stanoviska s úspěchem dovolávati. Kdežto totiž citovaný plat. zákon poukázal v § 137 odst. 4 na to, že při propůjčení služebního místa systemisovaného ve 2. platové stupnici je použíti obdoby § 17 odst. 4 a 5, podle nichž jednak se určuje nové služné podle služného dosavadního, jednak se započítává doba započitatelná v dosavadním stupni služného pro zvýšení služného, je-li nové služné nižší než příští služné, kterého by úředník dosáhl, kdyby zůstal v dosavadní platové stupnici, resp. doba započitatelná v nejvyšším stupni služného započítává se do nejvyšší výměry 3 let, je-li nové služné stejné jako služné dosavadní, — není takový zřetel k dosavadnímu služnému předepsán, jedná-li se o povýšení do 1. platové stupnice četnických gážistů mimo služební třídy. Při propůjčení systemisovaného služebního místa četnického vrchního strážmistra-velitele stanice (vrchního četnického strážmistra účetního) přísluší podle odst. 5 cit. § 137 plat. zákona stupeň služného odpovídající započitatelné služební době a platí obdobně podle odst. 6 téhož paragrafu ustanovení § 17 odst. 2 plat. zákona, t. j. pro povýšení jsou rozhodny zvláštní způsobilost pro místo, jež se propůjčuje, schopnost, upotřebitelnost a důvěryhodnost. Z tohoto jasného a určitého znění zákona je patrno, že při povýšení četnického gážisty mimo služební třídy do 1. platové stupnice jsou pro určení služného rozhodny zcela jiné momenty a že tu obdobné použití § 17 odst. 4 a 5, t. j. zřetel na dosavadní služné, je vyloučeno.
Z toho však plyne, že není možno při určování služného v důsledku povýšení do 1. platové stupnice četnických gážistů mimo služební třídy přihlížeti k jiným momentům než k započitatelné době služební podle § 137 odst. 5, tedy ani k výši dosavadního platu ve 2. platové stupnici, ani k určitému platovému stupni, ve kterém byl gážista v dosavadní platové stupnici 2. zařazen. Stížnost netvrdí též vůbec, že by stabilisační výhoda, st-li podle výnosu min. vnitra z 21. června 1922 dříve přiznaná a při platovém převodu podle zákona č. 103/1926 Sb. zhodnocená, měla také ten obsah, že byl jí st-li založen právní nárok na to, aby mu byla započtena kromě finančního efektu, projevivšího se v platovém nadlepšení, také ještě ideální doba, odpovídající přiznanému platovému zlepšení jako doba skutečná, a to určitým konkrétním a individuálním správním aktem úřadu. Jestliže v důsledku toho také nemá námitky, že započitatelná služební doba, k níž bylo žal. úřadem při určování jeho služného v 1. platové stupnici podle § 132 plat. zákona č. 103/1926 Sb. přihlíženo, byla delší než 22 roky 10 měsíců a 21 den (čítajíc ke dni 1. června 1934), — pak je bezdůvodné tvrzení stížnosti, že st-l nebyl dekretem zem. četnického velitelství z 2. června 1934, resp. potvrzujícím jej nař. rozhodnutím zařazen správně.
I když tedy st-l nabyl nároku na platový efekt vyplývající ze stabilisační výhody slovenské a i když mu tato po stránce platové byla též při převodu do platů podle zákona č. 103/1926 Sb. v příjmech jeho jako příslušníka 2. platové stupnice četnických gážistů mimo hodnostní, resp. služební třídy zhodnocena, nebyl mu tím založen žádný nárok na to, aby mu byl také znovu při povýšení jeho do 1. platové stupnice přiznán proti jasnému ustanovení § 137 odst. 5 plat. zákona vyšší plat, než který podle délky započitatelné služební doby z ustanovení § 132 plat. zákona vyplývá. Jinými slovy, aby při určování jeho služného v této platové stupnici bylo přihlíženo k jiným momentům, než služební době a připočtena k služnému ještě částka 3300 Kč, kterou pobíral ve 2. platové stupnici — jak stížnost zato má — ve služném 7. stupně nad ono služné, jež mu v této platové stupnici (2.) příslušelo podle započitatelné služební doby bez stabilisační výhody. Že by služební doba st-lova byla žal. úřadem nesprávně zjištěna, st-l — jak už řečeno — netvrdí. — —

Citace:

č. 6920. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 537-539.