Č. 6646.

Školství: O kriteriích »soukromé školy hudební« na rozdíl od »domácího vyučování hudbě.«
(Nález ze dne 15. června 1927 č. 13001.)
Prejudikatura: Boh. 3171/24 adm.
Věc: Jan B. v M. proti zemské správě politické v Praze o trestní nález pro vyučování hudbě.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Trestním nálezem z 10. června 1925 odsoudila osp v M. st-le pro přestupek cís. nař. z 27. června 1850 č. 309 ř. z., kterého se dopustil dle vyšetření stráže a vlastního doznání tím, že bez úředního oprávnění vyučuje hudbě (hře na housle, na klarinet, roh a pod.) po způsobu školském, podle min. nař. z 30. září 1857 č. 198 ř. z. k peněžité pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení na dobu 5 dnů. — Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp st-lovu odvolání, poněvadž skutková podstata uvedeného přestupku jest zjištěna konaným šetřením i částečně vlastním doznáním st-le. K vývodům rekursu podotkla zsp, že za vyučování po způsobu školském dlužno považovati mimo jiné též hromadné vyučování současné, a to i tehdy, když se vyučuje sice jednotlivě, avšak střídavě jeden z přítomných žáků a ostatní účastníci poslouchají.
O stížnosti nss uvážil:
Cit. cís. nařízení vztahuje se sice v prvé řadě na vyučování předmětům středoškolským; avšak — jak ostatně stížnost uznává — podle § 19 cit. cís. nař. podléhá také zřízení učilišť pro.... hudbu .... předpisům §§ 8 až 16 cit. cís. nař.; platí tu tedy zejména také předpis § 16, podle něhož není třeba zvláštního úředního povolení k pouhému domácímu vyučování.
Je nesporno, že nebylo ve smyslu § 10 cit. nař. příslušným úřadem vzato na vědomí zřízení soukr. školy hudební st-lem. Žal. úřad spatřuje trestné jednání st-lovo v tom, že st-l přes to, že nemá podle § 10 cit. nař. řádně zřízenou školu hudební, přece hud. školu provozuje, resp. že školským způsobem hudbě vyučuje; naproti tomu tvrdí st-l, že jeho vyučování je pouze vyučováním domácím, které podle § 16 cit. nař. zvláštního povolení nepotřebuje. Jádrem sporu je tu tedy, zda vyučování st-lem udílené má povahu vyučování školského anebo vyučování domácího. Ani cís. nař. č. 309/1850 ani jinaký zákon nepodává povšechného výkladu o tom, co jest v oboru vyučování hudbě »soukromá škola« a co jest pouhé »domácí vyučování«. Zejména nečiní tak § 120 úst. listiny ani § 1 a 2 zák. zák. č. 292/20 (ani § 10 zák. č. 189/19) a nelze na vyučování hudbě také použíti výkladu, který o domácím vyučování podává § 38 zák. z 15. února 1922 č. 73 Sb., poněvadž tento zákon platí jenom pro vyučování naukám obchodním, moderním jazykům, krasopisu, těsnopisu a psaní na stroji.
Nss setrvává i v daném případě na názoru vysloveném již v nál. Boh. 3171/24 adm. toho obsahu, že podle přirozeného významu slov možno »školou soukromou« rozuměti jen takový podnik vyučovací, který maje určité pevné stanoviště a zvláštní místnosti provozovací k účelům školským zřízené, pravidelně a podle všeobecné, pro všecky žáky nebo pro určité skupiny jich společné osnovy vyučovací vyučuje určitým předmětům hromadně, t. j. více žáků zároveň, kdežto soukromým vyučováním možno rozuměti jen takové vyučování, které (třebas ovšem děje se také podle určitých metod) udílí se jen jednotlivým žákům nebo malým skupinám žáků podle individuelních potřeb jednotlivého žáka bez zvláštních školsky zřízených místností provozovacích.
Dle toho bude tedy otázku, zda jde v konkrétním případě o vyučování po způsobu školském anebo o vyučování domácí, rozřešiti podle kriterií jednak osobních, jednak lokálních, jednak pedagogických.
V daném případě mělo konané šetření podle správních spisů tento výsledek:
Podle zprávy četnické stanice v M. vyučoval st-l, kapelník v M., celkem 20 žáků hudbě na různé hudební nástroje. Pokud se dalo zjistiti, vyučuje st-l tyto žáky z počátku jednotlivě a když pak jsou v hudbě částečně vycvičeni, cvičí je hromadně po způsobu školském. Za vyučování dostává st-l za každého žáka 15 Kč měsíčně. St-l má živn. list na kapelnictví a vyučuje svoje žáky jaksi proto, aby si pro svoji kapelu vycvičil mladé hudebníky. Podle protokolu z 27. dubna 1925 vypověděl st-l, že vyučuje hře na housle asi 20 žáků, kromě prázdnin, že je vyučuje jednotlivě, dále, že učí hře na klarinet, roh, křídlovku atd., pokud pro svoji kapelu potřebuje schopného hudebníka. Berní správa mu již z vyučování vyměřila výdělkovou daň. Pokud vyučuje hromadně, činí tak pro svou městskou kapelu, aby měl dorost. V odvolání uvedl st-l, že není pravda, jakoby byl doznal, že vyučuje bez úředního povolení po způsobu školském a že udání na něho učiněné jest nesprávné a nepravdivé, že šetření bylo zmatečné a neúplné. St-l jest obuvnickým dělníkem a provozuje mimo to jako vedlejší zaměstnání kapelnictví na základě živn. listu vydaného mu osp-ou v M. z 29. dubna 1921 a platí daň živnostnickou i daň obratovou. Praktického vzdělání hudebního nabyl u plukovní hudby, vyučování hudbě po způsobu školském vůbec neprovozuje a ani provozovati nemůže, ježto k tomu nemá ani vhodných místností ani pomůcek, ani času. Pouze několik večerů v týdnu po práci cvičí prakticky několik mladíků na různé, zejména dechové nástroje a připravuje tak dorost pro svoji vlastní hudbu, jednak pro hudby vojenské. Tak činí každý kapelník a musí tak činiti, neboť kde by se vzal hudební dorost, kdyby kapelník nesměl učiti. Za nepatrný honorář, který od učňů vesměs z rodin nemajetných dostává, není zdaleka odměněna jeho námaha. V městě a okolí není vůbec žádného, kdo by mohl prakticky vyučovati hudbě na dechové nástroje a zanikla by hudba v místě zcela, kdyby mu bylo znemožněno dorost učiti.
Po názoru nss-u poskytoval tento výsledek šetření žal. úřadu dostatečný podklad pro závěr, že vyučování st-lem děje se v ohledu osobním po způsobu školském (několik mladíků také společně). Naproti tomu nelze z podaných výsledků řízení usuzovati, že vyučování st-lem udílené se děje po způsobu školském také ve směru lokálním, když není dokladu pro to, že by st-l k účelům svého vyučov. užíval zvláštních anebo aspoň zvláště zařízených místností vyučovacích, naopak podle nepopřeného tvrzení stížnosti vyučuje v obuvnické dílně, tvořící součást st-lova bytu, večer po práci a bez zvláštního zařízení. Stejně v ohledu pedagogickém není ve spisech podkladu pro závěr, že by vyučování se dělo podle zvláštní osnovy a naopak výsledky řízení spíše svědčí tomu, že vyučování se děje jenom prakticky bez zvláštních vyučovacích pomůcek a v míře malé, omezené snahou, získati hudebníky pro provoz kapelnické živnosti st-lovy na malém venkovském městě.
Nelze tudíž shledati, že by úsudek úřadu o tom, že st-l vyučuje po způsobu školském, byl výsledkem řízení náležitě podložen a spočívá tedy nař. rozhodnutí na neúplně zjištěné podstatě skutkové.

Citace:

č. 6646. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 55-57.