Č. 6861.

Stavební právo. — Administrativní řízení (Podk. Rus): * Rozhodnutí župního úřadu ve věci stavební podle stavebního statutu města Užhorodu č. 4662/1910 z r. 1883 (schváleného výn. býv. uher. min. vnitra ze 6. září 1885 čís. 47774/II.) není konečné.
(Nález ze dne 8. listopadu 1927 č. 15857.)
Prejudikatura: Boh. 3261/24, 3953/24 adm.
Věc: Vojtěch B. v Užhorodě proti župnímu úřadu v Užhorodě o zbourání skladiště.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím ze 4. ledna 1925 uložil městský notářský úřad v Užhorodě na základě § 4 měst. stav. statutu č. 4662/1910 z r. 1883 st-li, aby do 14 dnů rozboural skladiště papíru a umělého hnojiva ...., ježto postavení tohoto skladiště odporuje předpisům §§ 17 a 12 cit. stav. statutu. Z toho podal st-l odvolání, jež župní úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím zamítl z důvodů I. stolice. K svému výroku připojil župní úřad právní poučení, že rozhodnutí to má podle ustanovení § 2 odst. 1. zák. čl. XX: 1901 »platnost konečnou«.
Uvažuje o stížnosti musil se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, zdali žal. úřad právem označil nař. rozhodnutí jako konečné rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 5 zák. o ss.
Nař. rozhodnutí stejně jako rozhodnutí úřadu I. stolice, jež jím bylo v cestě instanční potvrzeno, jest výrokem ve věci stavební, vydaným podle stavebního statutu města Užhorodu č. 4662/1910 z r. 1883, schváleného výnosem býv. uher. min. vnitra ze 6. září 1885.
V odstavci 2 § 22 cit. stav. statutu se stanoví, že ve věcech staveb. podle tohoto statutu rozhodují v I. stolici magistrát, v II. stolici podžupan a v III. stolici adm. výbor. Podle § 9 odstavce 4. vl. nař. ze 7. srpna 1923 č. 171 Sb., resp. podle § 1 č. 1. zák. z 31. března 1925 č. 62 Sb. ve spojení s ustanovením § 10 odstavce 4 zák. ze 13. července 1922 č. 243 Sb. přešla kompetence magistrátu ve věcech tohoto druhu na měst. notářský úřad; kompetence, kterou vykonával ve věcech tohoto druhu v II. stolici podžupan, přešla podle § 1 vl. nař. ze 7. června 1923 č. 113 na župana, kompetence pak, kterou vykonával ve věcech tohoto druhu v III. stolici adm. výbor, přenesena byla podle § 4 posléz cit. nařízení na civ. správu Podk. Rusi.
Podle právního stavu založeného cit. předpisy — a tento právní stav platil také v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí (dne 19. června 1926), není tedy rozhodnutí župního úřadu, vydané v II. stolici ve věcech tohoto druhu, rozhodnutím poslední stolice správní, nýbrž jest proti tomuto rozhodnutí přípustné ještě další odvolání k vyšší stolici správní, totiž k civ. správě Podk. Rusi. Právní poučení, jež žal. župní úřad připojil k nař. rozhodnutí, že totiž nelze je již naříkati v pořadí stolic správních, jest tedy zřejmě nesprávné.
Žal. úřad nemůže zmíněné právní poučení právem opírati ani o ustanovení § 2 odst. 1. zák. čl. XX:1901, podle něhož jest zásadně vyloučeno odvolání proti konformátním výrokům dvou stolic, neboť, jak nss opětovně, na příklad v nál. Boh. 3261/24 adm. vyslovil, neplatí obmezení instačního postupu, obsažené v § 2 zák. čl. XX : 1901 — vzhledem k ustanovení § 12 cit. zák. — pro ony věci, které sice nenáležely do oboru působnosti býv. uher. ss-u, které však patří v obor působnosti nss-u, ke kterýmžto věcem náležejí také věci stavební na Slov. a v Podk. Rusi (srov. nál. Boh. 3953/24 adm.).

Citace:

č. 6861. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 428-429.