Č. 6727.

Honební právo (Čechy): I. Byl-li pronájem společenstevní honitby schválen úřadem dozorčím (§ 23 čes. hon. zák.), nebyv dříve před tímto úřadem vzat v odpor, je možno odporovati mu toliko stížností do schvalovacího výroku úřadu dozorčího dle § 77 zák. o okr. zastup. — II. Funkční období hon. výboru nemusí se krýti s obdobím pachtu společenstevní honitby. —
Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: III. Řízení o stížnosti do zamítnutí žádosti o obnovu řízení jest zastaviti jako bezpředmětné, bylo-li rozhodnutí, jež zavdalo podnět k žádosti o obnovu řízení, nálezem nss-u zrušeno) v části, jež byla předmětem této žádosti.
(Nález z 19. září 1927 č. 19171.)
Prejudikatura : ad I.: Boh. 544, 597/20, 5210/25 adm.
Věc: František Wolf a spol. v K. (adv. Dr. Kar. Schreiter z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o pronájem honitby a o obnovu řízení.
Výrok: Nař. rozhodnutí ze 4. března 1926 se zrušuje pro vady řízení; řízení o stížnosti do rozhodnutí z 10. června 1926 se zastavuje.
Důvody: Ve schůzi konané dne 9. května 1925 usnesl se hon. výbor v K., aby byla společenstevní honitba v K. pronajata z volné ruky jedinému uchazeči, dosavadnímu pachtýři Františku R., za pachtovné proti dosavadnímu o 500 Kč ročně zvýšené, to jest za ročních 4000 Kč. Osk v Oh. výměrem ze 3. června 1925 pachtovní smlouvu o pronájmu honitby té schválila.
Proti zadání honitby podali dne 8. června 1925 František W-a spol. stížnost u ob. zastupitelstva v K., a dozorčí stížnost u osk v Ch., a kromě nich podal téhož dne dozorčí stížnost u téhož úřadu i František H. — Výměrem ze 4. srpna 1925 zpravila osk v Ch. st-le, že neshledala důvodu, aby změnila své stanovisko ve věci pronájmu honitby v K. Pronájem honitby byl prý již schválen, schválená smlouva pachtovní byla již odeslána obci K., aby ji doručila starostovi hon. výboru. Případné stížnosti proti tomuto opatření měly býti podány u zsv-u.
Proti výnosu tomu podali dosavadní st-lé společnou stížnost, a mezi jiným tvrdili také, že ke schůzi 9. května 1925 nebyl pozván člen hon. výboru František H., a že se schůze té také nezúčastnil, a dovozovali z toho neplatnost pronájmu honitby. — Podáním z 1. února 1926 odvolal František H. svoji stížnost a prohlásil, že dřívější svá tvrzení opravuje v ten smysl, že k oné schůzi hon. výboru způsobem v místě obvyklým pozván byl, i že s usnesením z 9. května 1925 v plném rozsahu souhlasí.
Výměrem ze 4. března 1926 zamítl zsv v Praze stížnost do pronájmu sporné honitby. Námitce stížnosti, že osk nebyla oprávněna odepříti věcné přezkoumání stížnosti, když již byla sporný pronájem rozhodnutím z 3. června 1925 vzala na vědomí, nevyhověl žal. úřad z těchto důvodů: »Usnesení hon. výboru nejsou schopna právní moci, mohou býti proto naříkána stížností i po uplynutí 14denní lhůty, a osk jest podle §u 23 hon. zák. i z moci úřední oprávněna a povinna, aby bděla nad zachováním kogentních předpisů hon. zák.; vzala-li však osk nějaké opatření hon. výboru na vědomí, vyčerpala tím své dozorčí právo, a není již oprávněna k stížnosti rozhodnutí své měniti. Opatření hon. výboru mohou nabýti formální právní moci jen schválením osk-í, pro stížnost do nich platí pak § 77 zák. o okr. zast V daném případě vzala osk výše cit. rozhodnutím sporný pronájem na vědomí a právem proto odmítla o stížnosti Františka W. a spol. z 8. června 1925, která však byla podána nesprávně u obecního úřadu (neboť hon. úřadem I. instance jest osk) a která nebyla osk-i vůbec předložena, jakož i o dozorčích stížnostech Františka W. a spol. a Františka H. z 8. června 1925 znovu jednati; ovšem měla stížnosti posléze uvedené jakožto stížnosti do svého rozhodnutí z 3. června 1925 předložiti zsv.«
Ve věci samé odůvodnil žal. úřad své zamítavé rozhodnutí takto: »Námitka stížnosti, že člen starého hon. výboru František H. nebyl ke schůzi hon. výboru z 9. května 1925 pozván, jest vyvrácena podáním z 1. února 1926, ve kterém uvádí, že odvolává své stížnosti proti spornému pronájmu a že ke zmíněné schůzi byl řádně pozván. Že o pronájmu rozhodoval starý hon. výbor, není důvodem k neplatnosti pronájmu, neboť podle §§ 8 a 12 hon. zák. musí hon. společenstvo míti zástupce, a jest proto hon. výbor' nejen oprávněn, ale i povinen vykonávati svůj úřad tak dlouho, dokud nebyl zvolen a platně ustanoven výbor nový. Na tom nemění nic ani ta okolnost, že bylo osk-í obecnímu úřadu v K. nařízeno, aby ještě před pronájmem provedl volbu nového hon. výboru. Nehledě k tomui byl však stávající hon. výbor k úřadování oprávněn, neboť podle protokolu o volbě hon. výboru byl zvolen dne 20. července 1919, a ježto podle §u 8 hon. zákona volí se výbor na dobu šesti let, neuplynulo dne 9. května 1923 ještě jeho funkční období. Hon. zákon nemá výslovného předpisu o doplňovací volbě hon. výboru, vyžaduje jen k platnosti usnesení hon. výboru, aby bylo učiněno většinou hlasů původního počtu členů. Podle zmíněného již protokolu zvolen byl hon. výbor pětičlenný, z něhož jeden člen podle spisů zemřel, na sporném pronájmu pak usnesl se hon. výbor 3 hlasy, tedy potřebnou většinou a jest tudíž i v tomto směru stížnost bezpředmětná.« V dalším obsahu vyvrátil pak žal. úřad námitky, že by se sporný pronájem příčil ustanovení § 13 hon. zák.
Proti tomuto rozhodnutí brojí první stížnost.
Po vydání tohoto rozhodnutí navrhl starý hon. výbor v K. obnovu řízení z důvodu, že František H. schůze hon. výboru dne 9. května 1925 konané ani se nezúčastnil, ani k ní nebyl pozván, že opačné jeho tvrzení, které na něm bylo vynuceno, neodpovídá skutečnosti, a že nutno proto míti za to, že usnesení hon. výboru o zadání honitby jest neplatné. — Výměrem z 10. června 1926 zamítl zsv po provedeném šetření žádost za obnovu řízení jako bezdůvodnou.
Proti tomuto výroku brojí druhá stížnost.
I. Uvažuje o stížnosti prvé, týkající se pronájmu honitby. podrobil nss především úvaze námitku, že žal. úřad neprávem potvrdil výrok osk. jímž tato odepřela rozhodovati o námitkách podaných do zadáni honitby Františku R. Osk vzala výměrem ze 4. srpna 1925 na vědomí pronájem honitby z volné ruky Františku R., a to v době, kdy nebylo tu námitek se strany členů hon. společenstva. Ve smyslu judikatury, již po celá desetiletí ustálené, od níž neměl nss příčiny se odchýliti (srov. nál. Boh. 544 a 597/20 adm.), a s níž ani nál. Boh. č. 5210/25 adm. není v rozporu, stává se pronájem honitby schvalovacím výrokem osk zásadně účastným právní moci, nebylo-li mu odporováno instanční stížností k zsv-u, podanou podle §u 77 zák. o okres, zastup. St-lé, třeba že nepodali proti pronájmu honitby před tím, než osv pronájem ten schválil, námitek, mohli nicméně podle toho, co bylo právě řečeno, bráti v odpor pronájem honitby rekursem proti schvalovacímu výroku osk. Oni vskutku proti pronájmu protestovali, nikoli však stížností podle § 77 zák. o okr. zastup, podanou. Osk i žal. úřad však s podáním tímto, jež došlo osk již po schválení pronájmu honitby, naložili jako se stížností podle § 77 zák. o okr. zastup. Z toho st-lům očividně nevzešla žádná újma, naopak tento postup úřadů byl st-lům ku prospěchu. Nebylo tedy důvodu, aby nař. rozhodnutí bylo ke stížnosti zrušeno z důvodů procesních a nebylo překážky, která by nss-u bránila přezkoumati nař. rozhodnutí.
Stížnost v té příčině především vytýká, že odporuje zákonu, aby jeden a týž hon. výbor za normálních okolností rozhodoval o zadání honitby na dvě období, a dovozuje z toho, že hon. výbor, který již jednou honitbu zadal, neměl již práva ke konci svého funkčního období honitbu znovu pronajímati, nýbrž že to bylo již věcí nového hon. výboru. Názor tento nemá však v zákoně opory.
§ 17 hon. zák. stanoví minimální období honební na 6 roků, určuje počátek i konec jeho podle kalendářních dnů, a dovoluje za určitých okolností, aby honitba byla pronajata i na dobu delší 12 roků. Naproti tomu funkční období hon výboru jest v § 8 hon. zák. stanoveno na 6 roků, aniž počátek a konec jeho byl vázán určitou kalendářní lhůtou. Ze srovnání obou těchto předpisů zákonných jest patrno, že zákon netoliko nestanoví, že funkční období hon. výboru má spadati v jedno s obdobím honebním, nýbrž že naopak výslovně dovoluje, aby hon. výbor pronajal honitbu i na dobu, kdy jeho funkční období již dávno uplyne. Podle § 1 hon. zák. má pak výbor hon. předsevzíti pronájem práva myslivosti nejméně šest měsíců dříve, než projde poslední rok nájmu. Má tedy o pronájmu honitby rozhodnouti hon. výbor, který je ve funkci v době, kdy honitbu jest zadati, a je lhostejno, zdali snad z nějakého důvodu během svého funkčního období honitbu již jednou pronajal.
Proti tomu nelze nic vyvoditi z § 13 hon. zák., který praví, že hon. výboru náleží, aby ustanovil o způsobu výkonu práva myslivosti po uvážení okolností, ježto předpis tento neobsahuje kompetenční normy o tom, který ze dvou výborů honebních k úkonu tomu jest povolán, nýbrž stanoví toliko meze, v nichž může se pohybovati volná úvaha hon. výboru, jejž zákon povolal, aby o způsobu výkonu práva myslivosti rozhodl. Ani z předpisu § 14 hon. zák. nic pro stanovisko stížnosti neplyne, ježto i tu jde jen o opatření hon. výboru v rámci § 13 hon. zák., vázané ovšem podmínkou v § 14 stanovenou.
Mezi stranami není sporu o tom, že dosavadní pachtovní období skončilo se dnem 31. ledna 1926, i že honitba byla pronajata 9. května 1925. Stížnost pak sama doznává, že nový hon. výbor zvolen byl teprve později, t. j. dne 2. června 1925, i že funkce dosavadního hon. výboru zanikla dnem volby nového výboru. Ježto pak dle § 15 hon. zák. jest pronájem honitby předsevzíti nejméně šest měsíců dříve, než uplyne poslední rok nájmu, není v rozporu se zákonem, když dosavadní hon výbor před uplynutím šesti měsíců od skončení nájmu usnesl se o zadání honitby pro příští období honební.
Stížnost ovšem tvrdí také, že dosavadní hon. výbor neměl práva zadávati honitbu proto, že osk dne 28. dubna 1925 nařídila ob. výboru v K., aby ještě před novým zadáním honitby provedl novou volbu hon. výboru. Žal úřad v té příčině zastává názor, že hon. výbor jest nejen oprávněn, ale i povinen svůj úřad po tak dlouho vykonávati, dokud nebyl zvolen a platně ustanoven výbor nový, a že na tom nic nemění ani onen příkaz osk. Po této stránce neformuluje stížnost žádné námitky, nýbrž vytýká jen, že osk vzala pronájem na vědomí, aniž při tom dbala svého příkazu z 28. dubna 1925. Neměl tedy nss důvodu v tomto směru nař. rozhodnutí přezkoumávati.
Na sporu je tedy jen otázka, stalo-li se usnesení hon. výboru o zadání honitby za náležité účasti Františka H. Mezi stranami není však sporu o to, že František H. byl členem hon. výboru, jenž pronajal honitbu Františku R. Musel proto i nss z této nepopřené okolnosti vycházeti, aniž mohl zkoumati, má-li zjištění to oporu ve spisech správních. Mezi stranami není ani o to sporu, že se Frantšek H. nesúčastnil schůze dne 9. května 1925, v níž se hon výbor usnesl honitbu zadati. Spor redukuje se tudíž jen na otázku, zdali František H. byl ke schůzi náležitě pozván.
Otázka, byl-li člen honebního výboru pozván ke schůzi hon. výboru čili nic, jest otázka skutková.
V tomto směru spočívá nař. rozhodnutí na skutkové podstatě, při jejímž zjišťování byla porušena zásada slyšení stran, a musel proto nss nař. rozhodnutí již proto zrušiti pro vady řízení, aniž mohl se obírati otázkou, zda pronájem honitby odpovídá daným poměrům (§ 13 hon zák.), kdyžtě otázka ta mohla by míti význam jen tehdy, kdyby bylo zjištěno, že jde o platné usnesení hon. výboru.
II. Podle ustanovení § 2 zák. o ss jest nss povolán poskytovati st-lům soudní ochranu proti nezákonnému zkrácení v jejich právech. Jestliže však zkrácení toto, byť původně rozhodnutím neb opatřením správním bylo způsobeno, bylo odčiněno dříve, nežli nss o stížnosti rozhodl, stává se soudní ochrana bezpředmětnou, a nál. nss měl by pak jen význam akademický. Vydávati nálezy povahy jen akademické není však posláním tribunálu. Tomuto stanovisku dostalo se positivního výrazu i v samém zákoně o ss, a to v ustanovení § 44, neboť podle tohoto předpisu má se řízení před nss-em, a to v kterémkoli stadiu zastaviti, jestliže st-l byl zatím uspokojen. Ustanovení toto má arci na mysli jen případ, kdy st-le uspokojil žal. úřad. Poněvadž však ustanovení § 44 jest zřejmě jen důsledkem základního ustanovení § 2 zák. o ss, podle něhož nss chrání st-le jen proti existentním újmám na jeho právech, nemůže činiti rozdílu, zdali odčinění této újmy, jež ovšem musí býti zcela nepochybné, stalo se aktem úřadu správního, či bylo-li přivoděno nálezem nss-u vydaným ve věci souvislé. K stížnosti svrchu ad I. projednané bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 4. března 1926 z důvodu, že není náležitě zjištěna skutková podstata, již položil žal. úřad za základ svého rozhodnutí. Tohoto zjištění domáhal se hon. výbor žádostí za obnovu řízení, o níž bylo rozhodnuto výměrem z 10. června 1926, proti němuž směřuje stížnost druhá. Tím, že bylo vyhověno prvé stížnosti právě v bodu, jenž byl předmětem žádosti za obnovu, odpadl pojmový předpoklad pro obnovu řízení, neboť v provedení zdejšího nálezu ad I. bude řízení doplněno právě v tom bodu, v němž hon. výbor o obnovu usiloval. Byla tedy již tímto nálezem odčiněna právní újma, tvrzená stížností hon. výboru, a rozhodnutí nss-u o této druhé stížnosti nemělo by pro st-le praktického významu právního. Poněvadž však není — jak již uvedeno — posláním nss-u, aby vydával nálezy povahy jen akademické, slušelo podle zásady v § 2 zák. o ss obsažené a v § 44 téhož zák. výslovně použité řízení o této stížnosti zastaviti.

Citace:

č. 6727. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 202-206.