Č. 6828.

Obecní úředníci: * Převyšuje-li celkový služební příjem obecního úředníka, jehož služební požitky jsou upraveny podle platového systému zák. č. 443/1919, celkový příjem obdobného úředníka státního, sluší s redukcí služebních požitků podle § 19 zák. č. 394/1922 počíti u mimořádných požitků (drah. přídavku).
(Nález ze dne 24. října 1927 č. 21763).
Prejudikatura: Boh. 6639/27 adm.
Věc: Ferdinand W. v M. (adv. Dr. Emil Beneš z Prahy) proti moravskému zemskému výboru o úpravě služebních požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo v M. provedlo usnesením ze 13. června 1925 se zřetelem k předpisu § 3 zák. č. 495/21 a k ustanovení § 19 zák. č. 394/22 přezkoumání služ. požitků měst. zaměstnanců, zastavilo důsledkem toho st-li, měst. pokladníku, jeho dosavadní požitky upravené na základě zák. č. 443/1919 dekretem z 20. listopadu 1920 k 1. listopadu 1920 podle základního platu IX. hodn. třídy 1. stupně s příslušnými přídavky a ponechávajíc jinak dále v platnosti dosavadní úpravu služ. požitků st-lových podle zák. č. 443/1919 stanovilo mu ode dne 1. července 1925 základní služné ve výši služného stát. úředníka X. hodn. třídy 2. stupně, dále 5 trienálek, místní přídavek ve výši 20% a drah. přídavek, jenž byl stanoven srovnáním s celkovými příjmy stát. úředníka skupiny C.
Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto:
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Žal. úřad shledal redukci zákl. platu st-lova odůvodněnou jednak, poněvadž přesahuje základní služné, na něž by měl st-l nárok podle zák. č. 443/1919, jednak poněvadž přesahuje také zákl. služné stát. úředníka skupiny C. Ježto obecní zastupitelstvo své opatření z 13. června 1925 opřelo toliko o ustanovení § 3 zák. č. 495/1921, resp. § 19 zák. č. 394/1922, dlužno nař. rozhodnutí rozuměti patrně tak, že prvým svým poukazem — že totiž základní služné st-lovo přesahuje služné, na něž by měl nárok podle zák. č. 443/1919 — nechce uplatniti samostatný důvod pro redukci onoho služného, nýbrž pouze dovoditi, že toto služné neplyne st-li ze zákona, nýbrž z usnesení obec. zastupitelstva, a proto před redukcí podle § 19 zák. 394/1922 chráněno není. Bylo proto také jenom s tohoto hlediska nař. rozhodnutím se zabývati. V tomto směru vyslovil však nss již v nál. Boh. 6639/27 adm. právní náhled, že tam, kde požitky obecních úředníků spočívají na systému zák. č. 443/1919, může býti předpisu zák. č. 495/1921 a č. 394/1922 vyhověno jen tím způsobem, že úhrnný příjem ob. úředníka se srovná s úhrnným příjmem stát. úředníka stejné nebo rovnocenné kategorie, a že — pokud příjem ten přesahuje příjem stát. úředníka — redukuje se na jeho výši, při čemž podle zásady, že nabytá práva jest pokud možno zachovávati, jest počíti s redukcí u požitků mimořádných (drah. přídavků).
Setrvávaje na tomto právním náhledu, shledal nss v daném případě, že nař. rozhodnutí není ve shodě se zákonem.
Jak svrchu bylo řečeno, byly služ. požitky st-lovy upraveny dekretem z 20. listopadu 1920 podle plat. systému zák. č. 443/1919, a byl jím st-li přiznán zákl. plat. podle IX. hodn. třídy 1. stupně platového systému stát. úředníků. Při redukci provedené usnesením ob. zastupitelstva ze 13. června 1925 nebyl změněn platový systém zák. č. 443/1919, nýbrž v rámci jeho provedeno pouze zpětné zařazení st-le do nižší platové třídy. Podle svrchu uvedeného právního názoru není však v předpisech zák. č. 495/1921 a č. 394/1922 žádné opory pro redukci st-lova základního platu, přiznaného mu na základě zák. č. 443/1919, když lze parity úhrnného jeho příjmu s úhrnným příjmem obdobného úředníka státního dosíci již snížením jeho požitků mimořádných. Opačný názor žal. úřadu, vyslovený v nař. rozhodnutí, jest tudíž právně mylný.
Z tohoto důvodu bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák o ss. aniž bylo nutno zabývati se ještě ostatními námitkami, kterými stížnost brojí proti zjištění žal. úřadu, že st-l neprokázal 5leté prakse v oboru účetním, v § 19 II. větě 2 č. 3. zák. č. 443/1919 požadované.

Citace:

č. 6828. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 371-372.