Č. 6665.

Honební právo (Morava): * Ustanovení § 23. mor. honeb. zák. z 26. července 1912 č. 4 z. z. z r. 1914 nevylučuje, aby ke dražbě byl připuštěn i ten, kdo sice vadia před početím dražby nesložil, ale učinil tak během řízení dražebního před svým prvním podáním.
(Nález ze dne 23. června 1927 č. 10479.)
Věc: Josef L. ve Z. proti zemské správě politické v Brně o dražbu obecní honitby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 19. března 1926 přikázala osp v Z., schvalujíc pronájem obecní honitby v S. veř. dražbou, vykonanou dne 19. prosince 1925, dle § 23 zák. z 26. července 1912 č. 4 z. z. mor. z r. 1914 honitbu tuto Josefu D. jako nejvíce podavšímu, a současně zamítla námitky Josefa L., jenž domáhal se zrušení draž. aktu proto, že nebyl připuštěn k účasti na dražbě.
Zsp v Brně, slyševši mor. zv, odvolání Josefa L. nař. rozhodnutím nevyhověla z těchto důvodů: »Odvolatel sám v odvolacím spise uvádí, že se dostavil do draž. místnosti teprve po započetí dražby, a že nebyl z toho důvodu připuštěn k složení vadia a účasti na dražbě. Dle § 23 odst. 1 cit. zák. jest povinen každý uchazeč o nájem napřed složiti vadium ve stejné výši s vyvolací cenou hotově, ve spořitelních nebo záloženských vkladních knížkách nebo státních papírech nebo jiných cenných papírech, jimž přiznána byla sirotčí jistota a jež se počítají podle kursu bursovního. Ustanovení toto nutno vykládati v ten smysl, že vadium musí býti složeno před započetím dražby, má-li uchazeč o nájem k draž. řízení býti připuštěn. Výkladu tomu nasvědčují i vzorce 1. dražební podmínky, a 2. vyhláška o dražbě honitby, připojené k nař. býv. místodržitele na Moravě ze 17. ledna 1914 č. 6 z. z., dle jichž výslovného znění nastává povinnost složiti vadium před počátkem dražby, a dále též znění vzorce protokolu o dražbě honitby, týmž nař. uveřejněného. Předpis shora uvedený nelze pojímati v tom smyslu, že by se jím vyžadovalo předchozí složení vádia jednotlivých uchazečů kdykoli v průběhu draž. řízení se dostavivších před jejich účastí na dražbě, ježto by tento způsob skládání vadia měl v zápětí opětující se přerušení jednotného draž. aktu.«
O stížnosti Josefa L. do tohoto rozhodnutí, pokud bylo jím zamítnuto jeho odvolání stran nepřipuštění k účasti na dražbě, uvážil nss takto:
Dle § 19 mor. hon. zák. jest pronajmouti obecní honitbu ve veř. dražbě na základě draž. podmínek okr. polit. úřadem stanovených po předchozí vyhlášce, obsahující nejdůležitější údaje o honitbě, mezi nimi i »potřebná ustanovení o vadiu, které se má složiti.« Dle § 23 každý uchazeč o nájem jest povinen napřed složiti vadium ve stejné výši s vyvolací cenou ve valutě tam uvedené. — Mezi stranami jest sporný výklad tohoto slova »napřed«. Žal. úřad má za to, že vadium nutno složiti před započetím dražby, má-li uchazeč o nájem býti vůbec připuštěn k draž. řízení; stížnost naproti tomu tvrdí, že nutno k dražbě připustiti i toho, kdo sice vadia před početím dražby nesložil, ale složí je během řízení draž. před svým prvním podáním.
Podstatou a účelem veř. dražby jest docíliti co nejvýhodnějšího zpeněžení draženého předmětu vzájemnou soutěží osob, které na základě veř. vyhlášky k draž. roku se dostaví a při něm nabídky podají. Vadium, jež se při dražbě požaduje, jest pak prostředkem, jímž má býti docíleno jistoty a záruky za to, že uchazeči nabídkami, jež učinili, budou také vázáni. Stanovil-li § 23 hon. zák., že každý uchazeč musí napřed složiti vadium, pak vyslovil tím jen, že nikdo z uchazečů nesmí se dražení zúčastniti, pokud vadia nesložil, a vyloučil tím toliko možnost, aby se kdo zúčastnil dražby a činil podání, aniž dříve vadium složil jak to na př. platný exekuční řád připouští, neobmezil však draž. akt jen na okruh uchazečů, kteří byli právě přítomni již při zahájení draž. řízení a také před vyvoláním ceny vadium již složili.
Výklad, jaký předpisu tomu dává žal. úřad, nemá opory v doslovu § 23 hon. zák., a byl by v rozporu i s pojmem a účelem veř. dražby i vadia, jak shora byly vyloženy. Správnost názoru, jejž nss tu vyslovil, nachází opory i v předpisu 2. odst. § 23, který stanoví, ke kterým nabídkám nelze přihlížeti, mezi nimi však neuvádí nabídek osob, které teprve během draž. řízení se dostavily a vadium složily. Žal. úřad na oporu svého názoru dovolává se ovšem 4. odst. § 19 hon. zák., podle něhož spis o pronájmu, zvláště pak draž. protokol má býti sepsán podle vzorce, který ustanoví zem. polit, úřad ve shodě se zv-em a poukazuje na to, že vzorce draž. podmínek a vyhlášky o dražbě honitby, připojené k nař. býv. místadržitele na Moravě ze 17. ledna 1914 č. 6 z. z., jež bylo vydáno právě na základě cit. § 19, výslovně stanoví, že povinnost složiti vadium nastává před počátkem dražby.
Nehledě k tomu, že ze vzorců takových nelze nic pro výklad předpisu zákonného vyvozovati, neshledal nss, že by znění vzorců těch bylo v rozporu s jeho názorem, uváživ, že vzorce ty jednak podle povahy své mají zřejmě na mysli pravidelné případy, kde uchazeči o nájem jsou při zahájení draž. řízení přítomni, jednak neobsahují ani nijakého ustanovení toho obsahu, že by osoby teprve během řízení draž. se dostavivší nesměly před svou účastí na dražení vadium dodatečně složiti, a že by byly proto z účasti na dražbě vyloučeny.
Míní-li žal. úřad, že by opačný způsob skládání vadia měl za následek opětující se přerušování jednotného draž. aktu, ani v tom nelze mu přisvědčiti, ježto okolnost, že se někdo po zahájení dražby zúčastní dražení, nemá za následek přerušení draž. řízení, nýbrž v řízení pokračuje se dále, a nový dražitel může zúčastniti se dražení jen na podkladě podání dosud učiněných.
Vyslovil-li žal. úřad, že st-le nebylo lze připustiti k dražbě jen proto, že nesložil vadia před započetím dražby, jest výrok ten v odporu se zákonem; ježto pak výrok ten jest základem i pro další výrok nař. rozhodnutí, jimž byl schválen pronájem obecní honitby v S. Josefu D., jako vydražiteli (§ 22 odst. 2 mor. hon. zák.), bylo nař. rozhodnutí v celém jeho rozsahu zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6665. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 91-93.