Č. 6661.

Elektrisace: Povinnost elektrárny, dodávati proud každému spotřebiteli, jako podmínka jejího prohlášení za podnik všeužitečný podle § 4 zák. č. 438/19.
(Nález ze dne 22. června 1927 č. 22733/26).
Věc: Přespolní elektrárna, zaps. spol. s. r. o. v L. (adv. Dr. Jindř. Staden z Liberce) proti ministerstvu veřejných prací stran změny stanov.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem ze 7. září 1920 prohlásilo min. veř. prací v dohodě se zúčastněnými min. přespolní elektrárnu v L., zapsané společenstvo s ručením obmezeným, za podnik všeobecně užitečný podle § 4 odst. 1 zák. z 22. července 1919 č. 438 Sb. a přidělilo mu k zásobování elektrickou energií určité území. K prohlášení tomuto připojilo min. mimo jiné příkaz, dle něhož je společenstvo povinno dodávati v území jemu přikázaném elektr. energii dle jednotných sazeb a uveřejněných podmínek každému spotřebiteli, pro všechny účely, pokud podnik neprokáže, že by dodávka energie ohrožovala jeho rentabilitu, a zavázalo společenstvo, aby stanovy své změnilo tak, aby základní kapitál soukr. podniků nemohl obnášeti více než 40% celkového základního kapitálu. Při tom si min. vyhradilo odejmouti společenstvu v dohodě se zúčastněnými min-y a zsv-em v Praze práva, jež podniku tomu prohlášením min. byla udělena, prokáže-li se, že podnik stanoveným podmínkám nevyhovuje a uplynula-li marně jednoroční lhůta k odstranění závady stanovená.
Nař. výnosem vyrozumělo min. veř. prací st-lku o tom, že zjistilo, že její podnik dle svých stanov dodává elektr. energii pouze svým podílníkům, ačkoliv jest dle podmínky uvedené v bodu 1 výn. ze 7. září 1920 povinen dodávati elektr. energii v území mu přikázaném dle jednotných sazeb a uveřejněných podmínek každému spotřebiteli pro všechny účely, pokud by podnik neprokázal, že dodávka energie ohrožuje jeho rentabilitu. Podnik nevyhovuje tedy podmínkám uloženým jemu cit. výnosem, pročež min. dovolávajíc se posledního odstavce řečeného výnosu, vybídlo st-lku, aby co nejrychleji podala zprávu, že stanovy podniku a skutečné obchodování přizpůsobeny byly podmínce v bodu 1 shora cit. výnosu stanovené.
Na toto rozhodnutí podalo společenstvo stížnost k nss-u, v níž snaží se dovoditi, že ve skutečnosti splnilo podmínku 1 svrchu cit. výnosu, neboť dodává elektr. energii městu L. a šesti jiným obcím, a město L. samo opět na základě smlouvy zásobuje elektr. energií 35 obcí jiných. Elektrárna dodává elektr. energii svým členům dle jednotných sazeb a tito členové zase dle jednotných sazeb dodávají elektr. energii každému spotřebiteli pro všechny účely, takže ve skutečnosti každý spotřebitel zásobovacího obvodu, třeba ne bezprostředně, přece prostředečně, pro veškeré své účely potřebnou elektrickou energii obdrží.
O této stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím bylo stěžujícímu si společenstvu uloženo, aby své stanovy uvedlo v souhlas s podmínkou obsaženou v 1. bodě výn. ze 7. září 1920, jímž byl podniku jeho propůjčen charakter podniku všeobecně užitečného ve smyslu § 4 zák. č. 438 z r. 1919. Nesrovnalost stanov s touto podmínkou spatřoval žal. úřad v tom, že společenstvo dle stanov dodává elektr. proud pouze svým společníkům, kdežto dle znění této podmínky má býti elektr. energie dle téže sazby dodávána vůbec každému spotřebiteli. Při tom vycházel úřad z předpokladu, že dodávání proudu těm spotřebitelům, kteří nejsou společníky společenstva, nesmí se díti prostřednictvím členů společenstva.
Zmíněnou podmínkou podle jejího textování jest ovšem společenstvu uložena povinnost dodávati každému konsumentu elektr. proud, tudíž nikoho z užívání elektrárny nevylučovati. V podmínce se však nestanoví, že každému konsumentu musí býti poskytnuta možnost státi se členem společenstva. Způsob, jak má býti dosaženo účelu podmínkou stanoveného, totiž aby elektr. energie byla všem přístupná, není v aktu prohlašujícím elektrárnu za podnik všeužitečný přesně předepsán, zejména nelze ze znění dotčené podmínky dovoditi, že by společenstvo musilo za účelem splnění této své povinnosti provésti změnu svých stanov. Řečeného účelu lze zajisté dosíci také tím způsobem, když společníci, zejména když jde o obce, sami se postarají a zabezpečí, aby každému konsumentu dostalo se elektr. energie, řečené podmínce bude tedy učiněno zadost i když konsumentům dostane se elektr. energie prostřednictvím obcí a když je dána záruka, že obce nikoho z odběru proudu nemohou vylučovati. Této podmínce nebylo by ovšem vyhověno, kdyby nynější způsob zásobování elektr. proudem neposkytoval záruku, že uchazeči obdrží potřebnou elektr. energii. Že by za nynějších poměrů nebylo takové záruky, žal. úřad nezjistil. Pouhým konstatováním, že společenstvo dle svých stanov dodává proud bezprostředně pouze svým společníkům (zejména obcím), není prokázáno, že podmínky předepsané v 1. bodě výnosu, jímž byla elektrárna uznána za podnik všeobecně užitečný, se nešetří.
Skutková podstata, na níž spočívá nař. rozhodnutí, neospravedlňuje tudíž příkaz společenstvu daný. Za tohoto stavu věcí nezbývalo než nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 6661. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 83-85.