Č. 6870.

Cesty. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em (Slovensko): * Min. veř. prací není příslušné přezkoumávati usnesení župního zastupitelstva o převzetí býv. municipálních cest do sítě župních cest nových žup ani jako stolice odvolací, ani jako úřad dozorčí.
(Nález ze dne 11. listopadu 1927 č. 21900).
Prejudikatura: Boh. 5148/27 adm.
Věc: Město Bratislava (adv. Dr. Otakar Jamnický z Bratislavy) proti ministerstvu veř. prací o převzetí býv. municipálních silnic do sítě župních silnic.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním ze ....... žádalo město Bratislava, aby župa Bratislavská převzala dnem 1. ledna 1923 do sítě župních silnic tyto silnice: — — — K odůvodnění této žádosti uvedlo město, že dokud byla Bratislava samostatným municipiem, byly tyto silnice municipálními; když pak město Bratislava přestalo být dnem 31. prosince 1922 v důsledku § 1 zák. č. 243 z r. 1922 municipiem, byly tyto silnice »inkorporovány« do nové župy Bratislavské; »v důsledku těchto zákonitých změn jest nezbytně nutným«", aby tyto silnice byly od 1. ledna 1923 převzaty jmenovanou župou.
Usnesením z 15. prosince 1925 vyslovilo župní zastupitelstvo v Bratislavě, I. že — vyhovujíc částečně žádosti města Bratislavy — zařaďuje na základě pravomoci dané župnímu zastupitelstvu v § 10 zák. čl. I:1890 do sítě župních silnic úseky silnice ....... s tím, že župa hradí počínajíc dnem 1. ledna 1923 udržovací náklady připadající na tyto úseky jmenovaných silnic, a II. že však v ostatních směrech žádost města za převzetí býv. municipálních silnic do sítě župních silnic zamítá. K usnesení župního zastupitelstva bylo připojeno právní poučení, že lze se z něho odvolati do 15 dnů k min. veř. prací. Z usnesení župního zastupitelstva podalo odvolání město Bratislava. Nař. rozhodnutím vyslovilo min. veř. prací: I.) že potvrzuje ve smyslu § 10 zák. čl. I:1890 usnesení župního zastupitelstva, pokud jím byly zařaděny do sítě župních silnic určité úseky silnic — — — — II.) že ve příčině odepření převzetí (do sítě župních silnic) zbývajících úseků silnice — uznává sice již »teď« právem 1.) že tyto cesty mají povahu obecních cest města Bratislavy, 2.) že pro župu Bratislavskou neplyne nijaký závazek ze skutečnosti, že tyto cesty byly do 30. listopadu 1922 spravovány po způsobu cest municipálních a 3.) že jmenované župě náleží v mezích § 10 zák. čl. I:1890 »plná volnost« při rozhodování otázky doplnění sítě župních silnic — že však si vyhražuje rozhodnouti o odvolání města, pokud odvolání směřuje proti nepřevzetí uvedených silnic do sítě župních silnic, později po provedeném šetření, jež bylo v nař. rozhodnutí nařízeno na základě § 10 zák. čl. I:1890.
Maje rozhodovati o stížnosti, musel se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, byl-li žal. úřad příslušným vydati nař. rozhodnutí. — — —
Pokud jde o výrok č. I., jest z odůvodnění nař. rozhodnutí patrno, že žal. úřad vydávaje tento výrok, vycházel z předpokladu, že stěžující si město prohlásilo (v usnesení zastupitelstva z 8. a 9. června 1925), že jeho odvolání podané z usnesení župního zastupitelstva, netýká se oné části usnesení župního zastupitelstva, v níž byly určité úseky silnic pojaty do sítě silnic nové župy Bratislavské. Vycházel tedy žal. úřad z předpokladu, že tato část usnesení župního zastupitelstva nebyla stěžujícím si městem vzata v odpor odvoláním. Jestliže žal. úřad přes to, že vycházel z tohoto předpokladu, vyslovil ve výroku č. I. přece, že tuto část usnesení župního zastupitelstva potvrzuje, pak jest zřejmo, že žal. úřad vydávaje tento výrok nevystupoval ve funkci stolice odvolací, nýbrž ve funkci úřadu dozorčího, pokládaje se za příslušna schvalovati zmíněnou část usnesení župního zastupitelstva bez ohledu na to, bylo-li proti této části podáno odvolání.
Pokud jde o výrok č. II. uvádí sice žal. úřad, že si vyhražuje rozhodnouti později — po doplnění řízení — o odvolání stěžujícího si města, pokud odvolání to nesměřovalo proti oné části usnesení župního zastupitelstva, v níž byla žádost města zamítnuta. Leč žal. úřad přes tuto výhradu pozdějšího rozhodování o uvedené části odvolání řešil již nyní v nař. rozhodnutí, a to, jak jde zcela nepochybně na jevo z doslovu tohoto rozhodnutí (vide slova: »ministerstvo uznává již teď právem«), způsobem autoritativním, určité otázky, k jejichž řešení zavdaly právě vývody odvolání podnět. Dlužno tedy v oné části nař. rozhodnutí, která bylo svrchu označena č. II — přes zmíněnou výhradu — spatřovati autoritativní, právní moci schopné rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss, které vydal žal. úřad ve funkci stolice odvolací.
Žal. úřad, jak patrno z nař. rozhodnutí, opřel svoji kompetenci k vydání obou výroků o ustanovení § 10 zák. čl. I:1890. Leč neprávem, jak plyne z těchto úvah:
Podle § 10 zák. čl. I:1890 přísluší rozhodovati o tom, má-li býti určitá silnice pojata do sítě municipálních silnic, municipálnímu výboru, jehož usnesení schvaluje min. obch., které také rozhoduje o odvoláních podaných z usnesení munic. výboru. Jak schvalovací kompetence, tak i kompetence rozhodovati o těchto odvoláních přešla podle § 9 zák. z 22. března 1920 č. 210 Sb., resp. podle nař. z 24. března 1920 č 229 Sb. s min. obch. na min. veř. prací.
Podle § 6 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. přešla sice veškerá působnost, která příslušela municipálním výborům v býv. komitátech, zásadně na nové župní úřady. Z této zásady nastává ovšem výjimka potud, pokud positivní právní normou, obsaženou ať již v cit. zák. č. 126/20, ať v jiném zákonném předpisu, byla určitá kompetence, naleževší dříve municipálním výborům v býv. komitátech, přenesena na jiné orgány nežli na nové župní úřady. A takovouto výjimku za zásady § 6 cit. zák. jest spatřovati v §§ 30 a 31 tohoto zák., v nichž se určité věci přikazují do působnosti nových župních zastupitelstev. Podle §§ 30 a 31 cit. zák. přikazuje se pak působnosti župních zastupitelstev mimo jiné také péče o dopravní zájmy župy a jejího obyvatelstva, pokud nejde tu o úkoly čistě místní povahy, na něž stačí prostředky okresu neb obcí. Z těchto ustanovení jde tedy na jevo, že náleží do působnosti župního zastupitelstva také usnášeti se o tom, zdali nějaká silnice má býti pojata do sítě župních silnic nové župy, t. j. župy utvořené podle zák. č. 126/1920.
Nss vyslovil již a blíže odůvodnil v nál. Boh. 5148/25 adm. 1.) že usnesení župních zastupitelstev učiněná ve smyslu §§ 30 a 31 cit. zák. č. 126/1920 podléhají instančním opravným prostředkům pouze v případech uvedených taxativně v tomto zákoně neb v zákonech pozdějších, 2.) že župní zastupitelstva zřízená podle cit. zák. č. 126/1920 nejsou právními nástupci býv. munic. výborů v komitátech, nýbrž že odvozují svoji kompetenci výhradně z předpisů tohoto zákona, resp. z předpisů pozdějších zákonů, vydaných čsl. republikou. Při tomto právním názoru setrval nss také v daném případě.
Podle cit. zák. č. 126/1920 vyhledává se také k platnosti usnesení župních zastupitelstev vůbec schválení vyšším úřadem správním jen v případech v tomto zák. taxativně uvedených (vide § 2 odst. 4, §§ 39, 43, 56, 57 a 62).
Ze zásady ad 2.) plyne důsledně, že župní zastupitelstva, nejsouce právními nástupci býv. munic. výborů v komitátech, nemohou svoji kompetenci ve věcech zařadění silnic do sítě župních silnic nových žup vůbec odvozovati z ustanovení § 10 zák. čl. I:1890, nýbrž výhradně z předpisů §§ 30 a 31 cit. zák. č. 126/1920, resp. z jiných pozdějších zákonů. Dalším důsledkem zásady ad 2.) pak jest, že ani otázka, podléhají-li usnesení župních zastupitelstev ve věcech tohoto druhu schválení vyšších úřadů správních čili nic, nelze posuzovati podle § 10 zák. čl. I:1890, nýbrž opětně výhradně jen podle cit. zák. č. 126/1920, resp. podle pozdějších zákonů.
Ani cit. zák. č. 126/1920, ani jiný pozdější zákon nemá ustanovení, že z usnesení župních zastupitelstev ve věci zařadění silnic do sítě župních silnic nových žup jest přípustným odvolání k vyšší stolici správní, ani ustanovení, že takováto usnesení župních zastupitelstev podléhají schválení vyšším úřadem správním.
Sluší ještě uvážiti, že, jak jde zcela nepochybně na jevo z ustanov. čl. 7 cit. zák. č. 126/20, mohou právní normy plativší na Slov. před účinností tohoto zák., v rámci nové župní organisace, provedené tímto zákonem, vůbec platiti pouze potud, pokud tomuto zákonu neodporují. Ustanovení § 10 zák. I:1890, pokud připouští z usnesení býv. munic. výborů býv. komitátů ve věci zařadění silnice do sítě municipálních silnic podati odvolání k min. a pokud předpisuje schválení těchto usnesení býv. munic. výborů min-em, odporuje však cit. zák. č. 126/1920, když tento zákon, který, jak nss dovodil v nálezu svrchu citovaném, organisoval nová župní zastupitelstva na základě zcela odlišném od organisace munic. výborů býv. komitátů, jednak vyslovil zásadu, že — kromě případů v zákoně uvedených — není do usnesení nových župních zastupitelstev přípustným další opravný prostředek k vyšší stolici správní, a jednak vyhledává k platnosti usnesení nových župních zastupitelstev schválení vyšším úřadem správním rovněž jen v případech v zákoně vytčených.
Z těchto úvah plyne tedy, že z usnesení župního zastupitelstva z 15. prosince 1925 nebylo vůbec přípustným odvolání k min., nýbrž že usnesení to bylo konečným rozhodnutím ve smyslu § 5 zák. o ss a že také nepodléhalo schválení min-em. Nebyl tudíž žal. úřad v daném případě vůbec a zejména ne na základě § 10 zák. čl. I:1890 příslušným vydati nař. rozhodnutí a to ani ve funkci úřadu dozorčího (schvalovacího), ani ve funkci stolice odvolací. Učinil-li tak, jest jeho rozhodnutí aktem úřadu nepříslušného.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Nss-u bylo však přihlédnouti k tomu, že stěžující si město dovolalo se žal. úřadu řídíc se právním poučením, které bylo připojeno k rozhodnutí župního zastupitelstva z 15. prosince 1925, že totiž lze se z tohoto usnesení odvolati k žal. úřadu. Toto právní poučení jest podle toho, co bylo svrchu vyloženo, zřejmě nesprávným. Z nesprávného poučení o opravných prostředcích nesmí však straně vzejíti právní újma. V daném případě vzešla stěžujícímu si městu skutečně právní újma, neboť město řídíc se zmíněným nesprávným poučením podalo z usnesení župního zastupitelstva odvolání k žal. úřadu, tedy nepřípustný prostředek. Bude tedy nyní věcí žal. úřadu, aby prováděje podle § 7 zák. o ss tento nález učinil opatření, by usnesení župního zastupitelstva bylo městu znovu doručeno — ovšem bez zmíněného právního poučení — a tak městu umožněno naříkati tuto část usnesení župního zastupitelstva novou stížností k nss-u.

Citace:

č. 6870. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 447-450.