Č. 6642.

Církevní věci. — Pozemková reforma: Je hektarový příspěvek podle § 73 zák. náhr. č. 329/20 srážkovou položkou ve fasi církevního beneficiáta podle § 7 kongruového zákona č. 178 ř. z. z r. 1898?
(Nález ze dne 15. června 1927 č. 3168/26) Věc: Dr. Ladislav D. v Č. proti ministerstvu školství a národní osvěty o úpravu fase z beneficia farního v Č. K.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud je stížností bráno v odpor, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem zsp-é v Praze z 26. února 1923 byla ze st-lovy přiznávky o příjmech a vydáních farního beneficia v Č. K. vyloučena částka 1826 Kč 56 h jako příspěvek k fondu na zaopatření zaměstnanců zabraného velkého majetku pozemkového a to z důvodu, že podobné výlohy nelze řaditi k výdajům taxativně vypočteným v § 7 zákona kongruového č. 178 ř. z. z r. 1898.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání, načež min. škol. nař. rozhodnutím zrušilo uvedenou část nálezu zsp-é jako nezákonnou, pokud se týče pozměnilo tuto část v tom směru, že st-1 má nárok na náhradu dotčeného příspěvku, avšak za r. 1920 pouze 1/3 a za léta příští pouze 1/5 zaplac. částek potud, pokud příspěvek ten se bude platiti, resp. pokud pozdějšími zákonnými ustanoveními nebude jinak upraven. Pro rozhodnutí to byla min. rozhodnou tato úvaha: »§em 73 odst. 4 zák. č. 329/1920 předepsáno jest, že všichni vlastníci zabraného, avšak posud nepřevzatého velkého majetku pozemkového jsou povinni přispívati ročním příspěvkem předem splatným, činícím 3 Kč z každého hektaru k pensijnímu fondu, jenž má sloužiti k zabezpečení zaměstnanců na zabraném a přejímaném pozemkovém majetku. Použije-li však vlastník takového majetku výhod ve vl. nař. č. 536/1920 zmíněných, má mu býti rokem 1921 počínajíc snížen tento příspěvek o 4/5, za rok 1920 pak o 2/3. Poněvadž příspěvek ten předepsán jest tedy vlastníku takového majetku, tíží nepochybně farní beneficium v Č. K. a nikoli jeho uživatele, v důsledku čehož má st-l v principu nárok na jeho náhradu. Státní správa kultová nemohla ovšem st-li předpisovati, aby jako zaměstnavatel při zvýšení posavadních mezd a za dodržení dalších podmínek výše uvedeného vl. nař. použil výhod tímto nařízením zaručených, naproti tomu nelze však zase žádati, aby náboženský fond hradil celou částku na tomto příspěvku zaplacenou, když st-l při použití dotčené výhody mohl výši tohoto příspěvku snížiti na míru, jejíž náhrada se st-li přiznává.«
O stížnosti uvážil nss takto:
Žal. úřad sám uznává, že st-1 má nárok na náhradu t. zv. hektarového příspěvku (§ 73 zák. náhr. č. 329/20 a čl. I. vlád. nař. č. 536/20), uznává tedy hektarový příspěvek zásadně jako výdajovou položku fasovní po rozumu § 7 kongr. zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z. Vzhledem k tomuto stanovisku žal. úřadu neměl tudíž nss příčiny zkoumati, zda a pod kterou skupinu výdajů podle § 7 cit. zák. kongr. hektarový příspěvek spadá a je na sporu jenom otázka, zda st-li náleží náhrada příspěvku toho v celé, jím zapravené výši — jak se toho domáhá stížnost anebo jenom náhrada částečná, jak ji žal úřad vzhledem k předpisům vl. nař. č. 536/20 přiznává.
Stížnost zastává svoje právě uvedené stanovisko mimo jiné poukazem na to, že použití nebo nepoužití výhod, o nichž stran výše hektarového příspěvku, resp. částečného jeho navrácení mluví čl. II. vl. nař. č. 536/20, je dáno úplně do vůle vlastníka a že proto st-lův nárok na uznání hekt. příspěvku jako fasovní položky výdajové nemůže býti okleštěn způsobem v nař. rozhodnutí vysloveném.
Nss dal stížnosti za pravdu.
Platiti hektarový příspěvek ve výši stanovené § 73 zák. č. 329/20, resp. čl. I. vl. nař. č. 536/20 je zákonem kogentně uloženo vlastníku za povinnost; naproti tomu nestanoví vl. nař. č. 536/20 nikde, že by vlastník byl povinen, splniti podmínky v čl. II. cit. nař. uvedené a tím si zajistil tam uvedené výhody stran placení hekt. příspěvku; naopak jde z ustanovení vl. nař. č. 536/20, že vlastník, který podmínky čl. II. splní, má sice nárok na zmíněné výhody, že však nároku tomuto neodpovídá taky povinnost jeho, zmíněné podmínky splniti. Je tedy použití výhod podle čl. II. vl. nař. 536/20 skutečně ponecháno vlastníkovi na vůli.
Ze znění § 7 zák. kongr. č. 176/1898 ř. z. (»jest zařaditi«) (srovnej též § 4 odst. 2. min. nař. č. 205 ř. z. ex 1898) jde, že beneficiát má právní nárok na to, aby výdaje zmíněné v § 7 byly uznány jako položky srážkové celé a neposkytuje znění § 7 kongr. zák. opory pro názor, jakoby výdaje — pokud spadají pod předpisy § 7 kongr. zák. — mohly býti beneficiátovi uznány k dobru jenom z části.
Je-li tomu tak a uznává-li žal. úřad sám, že hekt. příspěvek zásadně spadá mezi výdajové položky podle § 7 kongr. zák., nutno za výdajovou položku uznati hektarový příspěvek v té výměře, v jaké byl beneficiátovi pravoplatně uložen a jím zapraven.
Z těchto úvah dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí — pokud je stížností bráno v odpor — podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba uvažovati také ještě o dalších námitkách stížnosti, vytýkajících nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž st-1 podmínky čl. II. vl. nař. č. 536/20 ani splniti nemohl, resp. vadnost řízení, poněvadž žal. úřad tuto nemožnost nezjistil.

Citace:

č. 6642. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 47-49.