Č. 6801.

Četnictvo: I. Předpis § 13 voj. služebního řádu o třídenní lhůtě stížnostní platí též pro požitkové věci četníků. — II. Předpisy zákona z 12. května 1896 č. 101 ř. z. tu neplatí.
(Nález ze dne 17. října 1927 č. 21317.) Věc: Václav H. v B. proti ministerstvu vnitra o včasnost rekursu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li, jenž jest četnickým strážmistrem a kanc. pomocníkem u zem. četn. velitelství v B., bylo rozkazem téhož velitelství z 10. dubna 1925 uloženo vrátiti diety osob odloučených od rodin, které mu hlavní účtárna vyplatila. Dle výpisu z censurního nálezu jde o částku 1046 Kč za dobu od 19. dubna 1924 do 31. srpna 1924. — Rozkaz tento byl st-li doručen nejpozději 14. dubna 1925, neboť tímto dnem jest datována jeho žádost, aby mu byl nárok na řečené diety cestou milosti přiznán anebo jejich náhrada prominuta. Nař. rozhodnutím byl st-lův rekurs proti řečenému rozkazu, datovaný dnem 12. května 1925 a podaný téhož dne, zamítnut z důvodu, že nebyl podán ve třídenní lhůtě, stanovené v § 13 služ. řádu.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
1. Námitce stížnosti, že nelze na daný případ použíti všeobecných ustanovení voj. služ. řádu o stížnostech a o lhůtách k jejich podáni, bylo by dáti za pravdu pouze tenkráte, kdyby nebylo přípustno použíti voj. služ. řádu toho na četnictvo resp. kdyby byla platná a závazná norma specielnější. Nss neshledal, že by tomu tak bylo.
Zákon o četnických požitcích z 19. března 1920 č. 186 Sb., ani požitkový předpis pro četnictvo z r. 1897 nemá, jak stížnost správně uvádí, předpisů podobných. Účetní požitková instrukce pro četnictvo z r. 1898, jež jest dosud v platnosti, stanoví v §u 36, že proti předepsání náhrady může osoba náhradou povinná prositi min. za rozhodnutí nebo za prominutí náhrady neprodleně, ale přesného ustanovení o lhůtě té nemá.
Zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z. na daný případ použíti nelze, neboť zákon tento jedná pouze o stížnostech do rozhodnutí okr. a zem. správ polit, a o lhůtách k nim (14 denní, resp. 4 nedělní) a v daném případu o stížnost do rozhodnutí některého z těchto úřadů nejde. Stížnost obmezivší se na námitku, že všeobecná lhůta zákonná k podání stížnosti jest lhůta nejméně 30 denní, neuvedla, kterou jinou všeobecně platnou normu má na mysli a také ji uvésti nemohla, neboť normy podobné (o 30 denní lhůtě ke stížnosti) není.
Normou, upravující pro vojsko všeobecné právo k stížnosti a lhůtu k jejímu podání, jest § 13 voj. služ. řádu A — I — 1 z r. 1922, jenž byl nahrazen řádem novým od 1. července 1926 a tedy v době vydání nař. rozhodnutí ještě platil. Ustanovení voj. služ. řádu jest použíti i na četnictvo, neboť § 12 zák. o četnictvu ze 14. dubna 1920 č. 299 Sb. stanovil výslovně, že pro četnictvo platí voj. služ. řád a učinil z ustanovení toho výjimku pouze v tom směru, že disciplinární předpisy pro četnictvo stanoví min. vnitra. Nařídil-li však zákon, že voj. služ. řád platí též pro četnictvo, je lhostejno, má-li služ. řád ten sám povahu zákona či pouhého min. výn.
§ 13 cit. voj. služ. řádu z r. 1922 stanovil pak. že všem voj. osobám náleží právo si do 3 dnů stěžovati, bylo-li jim ukřivděno (bod 32 a 33) a že lze si stěžovati až k min. nár. obrany, je-li podkladem stížnosti hmotná stránka st-lova služ. poměru, zejména právo na požitky, časový postup atd. (bod 37). Týkají se tedy předpisy tyto nejen záležitostí služebních v užším slova smyslu, nýbrž i záležitostí požitkových. Při použití předpisů těch na četnictvo jest ovšem čísti »osoby četnictva« a »min. vnitra«.
Použil-li za tohoto stavu věci žal. úřad k výkladu ustanovení, že stížnost má býti podána neprodleně, cit. ustanovení voj. služ. řádu o lhůtě 3 denní, nelze v tomto postupu shledati ani nezákonnost ani vadnost.
2. § 13 bod 39 voj. služ. řádu stanoví ovšem, že i pozdě podaná stížnost musí býti vyšetřena, ale stanoví tak výslovně jen pro případ, že představený, povolaný k tomu, aby o stížnosti rozhodl, má za to, že vyšetření slibuje úspěch. Ze znění tohoto ustanovení jde, že z něho nevzchází nikomu právní nárok na to, aby o pozdě podané stížnosti bylo konáno šetření a aby stížnost taková byla vyřízena meritorně.

Citace:

č. 6801. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 326-328.