Č. 6830.

Samospráva obecní. — Veřejní zaměstnanci: I. * Zápočet nějaké doby do služby, poskytnutý usnesením obce obecnímu úředníku, podléhá redukci podle zák. č. 394/1922 jen potud, pokud jde o dobu, jejíž zápočet pro státní úředníky jest zvláštní normou omezen. — II. O parifikaci úředníka obecního s úředníkem státním podle § 19 zák. č. 394/22, zejména v příčině kategorie pro časový postup a zápočtu vál. pololetí.
(Nález ze dne 24. října 1927 č. 21766 ).
Prejudikatura: Boh. 2212/23, 2900/23, 3451/24, 3914/24, 4325/25 adm. a j.
Věc: Karel Č. v H. (adv. Dr. Vlád. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o úpravu služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ve schůzi obecního zastupitelstva v H., konané dne 20. prosince 1895, bylo usneseno, aby byl vypsán konkurs na místo měst. tajemníka s platem 600 zl. ročně a s podmínkou, že uchazeč musí se vykázali způsobilostí pro úřad ten. Na základě tohoto konkursu bylo pak řečené místo dekretem z 29. ledna 1896 propůjčeno st-li. Usnesením obecního zastupitelstva z 11. dubna 1920 byl na základě zák. č. 443/1919 přiznán st-li jako úředníku konceptnímu základní plat rovnající se platu stát. úředníka VIII. hodn. třídy I. stupně plat. systému stát. úředníků. Ve schůzi konané dne 20. dubna 1925 usneslo se pak obecní zastupitelstvo přeřaditi st-le ze skupiny A do skupiny C a stanoviti st-li požitky, rovnající se platovým nárokům stát. úředníka skupiny C stejné doby služební. Kromě toho pak usneseno, aby započtení pěti vál. let dvojnásobně do platového postupu i do pense, st-li přiznané usnesením ob. zastupitelstva z 31. prosince 1918, bylo ve smyslu zák. č. 495/1921 omezeno na započtení jen 5 vál. pololetí čili 2 1/2 roku.
Odvolání st-lovu z tohoto rozhodnutí osk v H. vyhověla a vyslovila, že st-l jest úředníkem kategorie A a že mu náležejí služ. požitky této kategorie, vypočtené podle skutečných služ. let a dvojnásob do služby a do pense započítatelných pěti vál. roků.
K rekursu obce H. zrušil zsv v Praze nař. výnosem rozhodnutí osk pro nezákonnost a zamítl odvolání st-lovo z usnesení ob. zastupitelstva z 20. dubna 1925 jako bezdůvodné. Výrok svůj odůvodnil zsv v podstatě tím, že pro místo st-lem obsazené nebylo zákonem ani obecním zastupitelstvem při vypsání konkursu požadováno určité předběžné školní vzdělání; bylo-li místo tajemnické propůjčeno st-li, který nesporně vykazuje vzdělání jen středoškolské, dala tím obec na jevo, že se pro místo obecního tajemníka spokojuje s předběžným vzděláním středoškolským. Jest tudíž místo ono kvalifikováno jako místo skupiny C státních úředníků, a musí tedy st-l pro určení nejvyšší míry služ. požitků podle § 19 zák. č. 394/22 býti srovnáván se státním úředníkem této skupiny. Pokud jde o nárok st-lův na ponechání dvojnásobného započtení plných 5ti vál. let st-li již přiznaných, uvedeno v důvodech, že státní úředník má podle zák. č. 457/1919 nárok na připočtení pouze 2 1/2 roku, nutno tudíž při komparaci st-le se státním úředníkem za účelem úpravy služ. požitků podle § 19 zák. č. 394/1922 počítati jen s 2 1/2 roky vál. bez ohledu na to, že dřívějším usnesením ob. zastupitelstva bylo st-li připočteno 5 vál. let.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neuznal nss důvodnou.
St-l byl ustanoven obecním tajemníkem na základě konkursu, vypsaného na ono místo v roce 1896, tudíž ještě před vydáním zem. zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. Před tímto zákonem bylo ustanovování úředníků ve službách obecních v Čechách normováno pouze předpisem § 32 obec. zříz., kterým co do požadavku předběžného vzdělání pro službu u obce nebylo nic ustanoveno, a bylo tudíž ponecháno obecnímu zastupitelstvu, aby samo se usneslo, jaké předběžné vzdělání pro to které místo v obecních službách požaduje. V daném případě byla v konkursu na místo st-li později udělené položena pouze podmínka, že uchazeč musí se vykázati způsobilostí pro vypsané místo. Stížnost vkládá do této podmínky ten smysl, že obecní zastupitelstvo požadovalo právnické vzdělání vysokoškolské, poněvadž šlo o místo tajemníka, tedy úředníka konceptního. Nss neuznal však, přihlížeje k slovnému znění řečené konkursní podmínky a k svrchu vyloženému právnímu stavu v době vypsání konkursu, výklad stížnosti případným a přiklonil se k názoru žal. úřadu, že onou konkursní podmínkou nebyla nikterak předem určena formální kvalifikace, kterou ob. zastupitelstvo pro řečené místo požaduje, nýbrž že onou podmínkou si ob. zastupitelstvo ponechalo volné posouzení způsobilosti jednotlivých uchazečů. Z toho pak, že vypsané místo bylo obsazeno st-lem, který vykazoval předběžné vzdělání středoškolské, žal. úřad správně dovozuje, že ob. zastupitelstvo se spokojilo s touto kvalifikací a tím dalo na jevo, že považuje předběžné vzdělání středoškolské za postačitelnou kvalifikaci pro úřad obecního tajemníka v H. (Srov. nál. Boh. 5254/25 adm.). Za tohoto stavu skutkového a právního nelze uznati nezákonným ani procesně vadným úsudek žal. úřadu, že st-l byl pro určení nejvyšší míry služ. požitků právem srovnáván se státním úředníkem skupiny C.
Ani vývodům stížnosti, namířeným proti výroku žal. úřadu, že právem bylo st-li při komparaci se státním úředníkem za účelem úpravy služ. požitků u provedení příkazu §u 19 zák. č. 394/1922 připočteno pouze 2 1/2 vál. let, nebylo lze dáti za pravdu. Stížnost vycházejíc ze správného výkladu ustanovení §u 19 zák. č. 394/1922, že redukci podle tohoto předpisu podléhají jen ty služ. požitky a právní nároky ob. úředníků, které jsou stanoveny služ. řády neb usneseními ob. zastupitelstva, nikoli však služ. požitky a právní nároky plynoucí přímo ze zákona, a nepopírajíc správnost předpokladu žal. úřadu, že stát. úředníku přísluší nárok na připočtení 2 1/2 vál. let, snaží se dovoditi, že st-lův nárok na započtení plných 5 vál. let dvojnásobně, ačkoliv se původně zakládal pouze na usnesení ob zastupitelstva, stal se nárokem ze zákona tím, že byl jakožto zvláštní výhoda, přiznaná st-li před účinností zák. č. 443/1919, předpisem §u 41 odst. 3 tohoto zák. uznán a v platnosti zachován. Následkem toho po názoru stížnosti pozbyl nárok ten charakteru právního nároku, stanoveného usnesením ob. zastupitelstva a nepodléhá tudíž redukci předepsané § 19 zák. č. 394/1922. Tato argumentace není však správná.
Předpisem §u 41. odst 3 zák. č. 443/1919 se stanoví, že zvláštní výhody, přiznané úředníkům obecním, kteří byli ustanoveni dříve než zákon č. 443/1919 nabyl účinnosti, služební smlouvou, zůstávají nadále v platnosti. Tomuto předpisu lze podle jeho slovného i logického obsahu rozuměti jen tak, že zákonem č. 443/1919 neruší se ustanovení služ. smluv, učiněných mezi obcemi a jejich úředníky před účinností cit. zákona, poskytují-li ustanovení ta úředníku po té které stránce výhodnější úpravu služ. poměru, něž jaké by se mu dostalo podle předpisů cit. zákona, a to ani tehdy, rozhodl-li se úředník podle §u 41 odst. 2. cit. zák. pro to, aby jeho služ. poměr byl nadále posuzován podle ustanovení zák. č. 443/1919. Tím ovšem zákon nikterak neprohlašuje, že zvláštní výhody, které zůstávají nedotčeny, pozbývají svého dosavadního charakteru práv, plynoucích ze smlouvy služební nebo usnesení, jímž ta která výhoda byla zaměstnanci přiznána, a že mají výhody ty nadále platiti jako právní nároky plynoucí bezprostředně ze zákona, nýbrž zákon pouze chce zabezpečiti výhodnější služ. postavení, před účinností zákona nabyté, také oněm úředníkům, kteří budou optovati pro úpravu svého služ. poměru podle cit. zák., a tak jim usnadniti rozhodnutí pro tuto úpravu. Kdyby totiž nebylo výjimky stanovené v cit. předpisu §u 41 odst. 3, pozbyla by po vykonané volbě pro úpravu zákonnou platnosti dřívější úprava služ. poměru úředníků, volbu vykonavších, ve všech směrech, tedy i pokud přinášela úředníku některé výhody proti úpravě zavedené zákonem (srovnej nál. Boh. 3451/24 adm. řešící podobnou námitku s hlediska §u 41 zák. č. 444/1919).
Není-li však správné tvrzení stížnosti, že nárok na dvojnásobné započítání 5 vál. let jest nárokem plynoucím bezprostředně ze zákona, a je-li naopak míti za to, že nárok ten zůstal i za platnosti zák. č. 443/ 1919 nárokem založeným na usnesení ob. zastupitelstva z 31. prosince 1918, pak bylo ob. zastupitelstvo h.-cké nejen oprávněno, nýbrž i podle § 19 zák. č. 394/1922 povinno při úpravě požitků st-lových vzíti za základ nárok st-lův na připočtení vál. let jen v tom rozsahu, jak přísluší úředníkům státním, totiž ve výměře 2 1/2 roku. Uznal-li žal. úřad tento postup ob. zastupitelstva správným, neporušil zákona.
St-l dovolává se ovšem ve stížnosti na podporu svého stanoviska také právních názorů, jež nss projevil v nál. Boh. č. 3914/24 a 2212/23 adm. Z nál. Boh. 3914 podává se však jen ten smysl, že zápočet let přiznaný obcí obecnímu úředníku pro časový postup zůstává nedotčen zákonem č. 443/1919. V judikátu Boh. 2212 pak se dovozuje, že při parifikaci obecního úředníka s úředníkem státním ve smyslu §u 1 zák. č. 312/1920 sluší vycházeti od služ. doby, která dotyčnému úředníku podle pravidel platných pro službu v té které obci jest započítatelna neb byla započtena. Také při provádění parifikace ob. úředníka s úředníkem státním za účelem redukce jeho služ. požitků podle §u 19 zák. č. 394/1922 jest sice zásadně vzíti za základ zápočet služ. doby tak, jak byl úředníku v obci přiznán. Bylo-li však započítávání let do služby pro obor služby státní všeobecnou úpravou v některém směnu omezeno, jak se to právě stalo předpisy o započtení vál. pololetí, pak nelze v tomto směru podle předpisu §u 19 zák. č. 394/1922 obecnímu úředníku přiznati započtení služ. doby v rozsahu širším, než bylo stanoveno pro obor služby státní, nýbrž dlužno zápočet služ. doby omeziti jen na tu míru, na kterou má nárok úředník státní.
Z toho plyne, že ani z cit. nálezů nemůže st-l pro svůj případ, kde právě šlo o započtení vál. let, nic dovozovati.

Citace:

č. 6830. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 374-377.