Č. 6722.

Známky: I. O vlivu změní v osobě majitelů firmy na právo užívati ochranných známek. — II. Jsou známky »Tellerbitter« a »Moritz Teller´s Verdauungsbitter« klamavě podobná?
(Nález z 15. září 1927 č. 18946.)
Prejudikatura: Boh. 621/20, 3319/24 adm.
Věc: Firma Moritz T. Co. v K. (adv. Dr. Frant. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. kom. Dr. Otto Parsch, za spolužalovanou fu adv. Dr. Rich. Biehal z Prahy) o ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V řízení adm. podala stěžující si firma proti firmě spolužalované žalobu na výmaz slovní známky »Tellerbitter«, zapsané pod č. 4094 u obch. komory v Chebu z důvodu zaměnitelné podobnosti s jejími známkami, zapsanými u téže obch. komory pod čísly 3179, 3813 a 3817 — Proti tomu ohradila se firma spolužalovaná námitkami a protižalobou, podanou jednak podle §u 3 známk. novely, kterou opírala o svoji známku zapsanou pod č. 3436 Cheb, jednak podle § 4 téhož zák. s odůvodněním, že užívala označení »Tellerbitter«, vzniklého zkratkou ze známky č. 3436 Cheb již předl registrací známek st-lčiných jako značky, která se vžila jako označení jejího zboží. — Proti tomu namítala st-lka, jak také žal. úřad v nař. rozhodnutí konstatoval, že firma spolužalovaná není právní nástupkyní firmy, pro kterou známka č. 3436 původně byla zapsána, ježto ani nynější znění její firmy není totožné ani společníci nejsou tíž. Neměla proto práva přisvojovati si známku č. 3436 Cheb. — Firma T. spolužalovaná uvedla pak ve svém podání ze 13. listopadu 1924, že byla původně založena r. 1859 Moricem T. a že její firma tehdy zněla Moric T. R. 1906 byla tato firma zapsána do obch. rejstříku pod zněním »Moric T. nást.« Majitelé byli tehdy Emil M. T. a M. T. ml., synové původního zakladatele, firmy jako veř. společníci a zůstali jimi až do r. 1916. R. 1910 bylo znění firmy změněno na »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger, erste Karlsbader Dampfdestillerie in Karlsbad.« R. 1916 vystoupil Moritz T. ml. z firmy a majitelem zůstal toliko Emil M. T. a to až do r. 1922. Toho roku vystoupil z firmy, do níž vstoupili nynější její majitelé Alfred B. a Jan K. jako veř. společníci.
V nař. rozhodnutí konstatoval žal. úřad, že pro firmu »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger, erste Karlsbader Dampfdestillerie« byla u obch. komory zapsána pro likéry původně dne 30. srpna 1901 známka pod č. 823, která byla pak dne 23. srpna 1911 pod č. 2022 poprvé a dne 2. srpna 1921 pod č. 3436 podruhé obnovena. — Porovnávaje pak tuto známku se známkami st-lky úvodem zmíněnými, zjistil jejich zaměnitelnou podobnost na podkladě jejich slovního obsahu: U st-lky »Tellerbitter«, u protistrany »Moritz T. Verdauungs-Bitter-Liqueur« a dospěl tak k vyhovění protižalobě firmy »Likörfabrik Moritz T. NachfoIger« a v důsledku toho k zamítnutí žaloby st-lky. Nárok strany zvítězivší, opřený po skutkové stránce o tvrzení, že označení »Tellerbitter« vzniklo zkratkou z její známky č. 3436 a vžilo se co značka pro zboží ještě před registrací známek st-lčiných, po stránce právní pak dovolávající se §u 4 známk. novely, žal. úřad sice neřešil, použil však výsledků šetření v té příčině provedeného pro daný případ, vysloviv v nař. rozhodnutí, že jak patrno z výsledků šetření obch. komor o vžití značky »Tellerbitter«, vžila se tato značka jako označení zboží firmy »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger« a vznikla zkrácením textu známky č. 3436 Cheb a spojením dvou nejvýznačnějších slov v ní obsažených. Šetřením tímto bylo tedy potvrzeno, pokud se známky č. 3436 Cheb týče, že jejími nejvýznačnějšími součástkami jsou právě slova »Teller« a »Bitter«, která z celkového dojmu známky tak vynikají, že byla obchodní praksí zvolena za výstižnou zkratku její, v níž vlastně celý ostatní textový obsah jest obsažen. Taktéž i ve známkách firmy »Moritz T. Comp.« č. 3179, 3813 a 3817 Cheb jest slovo »Tellerbitter« součástí vynikající a zaujímá též v nich všech místo, které dodává mu zvláštního důrazu, jak ostatně st-lka a tato firma sama přiznává.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané, uvážil nss toto:
St-lka předem upírá protistraně akt. legitimaci žalobní, dovozujíc, že není podle §u 9 známk. zák. nástupkyní v právo ze známky č. 3436, ježto ani její firma ani společníci nejsou totožní s firmou, resp. majiteli firmy, pro kterou byla známka ta původně registrována. V té příčině sluší uvážiti toto:
Ve svém podání ze 13. listopadu 1924 uvedla firma »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger, erste Karlsbader Dampfdestillerie«, že známka č. 3436 byla původně zapsána r. 1901 pod č. 823 a v r. 1911 pod č. 2022 u obch. komory v Chebu pro její zboží. Podle téhož podání byla pak firma jejího podniku r. 1910 zapsána do obch. rejstříku ve znění dnes užívaném. Správnost těchto tvrzení nebyla st-lkou vyvrácena, ba nebyla ani v řízení správním ani ve stížnosti k nss vůbec vzata v pochybnost. Lze tudíž po skutkové stránce míti za to, že od r. 1911, t. j. od zápisu známky č. 2022 do známk. rejstříku trvá firma »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger, erste Karlsbader Dampfdestillerie« v nezměněném znění. Že pak jedině obnovení sporné známky nastalé v r. 1911 pod č. 2022 jest považovati za zápis rozhodný pro řešení dané otázky, plyne z důvodů nál. Boh. 621/1920 adm.
Ovšem namítá stížnost, že během doby změnili se společníci t. j. majitelé této firmy. Tato okolnost mohla by míti v daném případě význam toliko pro dobu do r. 1913, t. j. do vydání známk. novely č. 65/1913, neboť po účinnosti tohoto zák. nemá podle či. III tohoto zák. změna v osobě držitele podniku pro trvání práva ze známky pro podnik zapsané významu, pokračuje-li nový držitel v podniku pod firmou nezměněnou. Že se však firma podniku »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger, erste Karlsbader Dampfdestillerie« od r. 1910 resp. 1911, kdy byla známka č. 3436 pro tento podnik do známk. rejstříku zapsána, nezměnila, lze vzíti, jak shora uvedeno, za zjištěno. Ohledně doby do r. 1913 plyne ze správních spisů toto: Podle shora již uvedeného podání firmy »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger« ze 13. listopadu 1924 změnili se majitelé podniku, provozovaného pod touto firmou od doby registrace známky č. 2022, t. j. od r. 1911 až do podání žaloby třikráte: Byli jimi od r. 1911 až do r. 1916 veř. společníci Emil M. T. a Moric T. ml.; od r. 1916 do r. 1922 samotný Emil M. T. a od r. 1922 nynější majitelé. Z těchto údajů st-lkou rovněž nevyvrácených ba ani nepopřených plyne, že od r. 1911 až do r. 1916, tudíž ani do r. 1913, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 65/1913, v držitelích podniku firmy »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger, erste Karlsbader Dampfdestillerie« změna nenastala; byliť jimi stále Emil M. T. a Moric T. ml. Za skutkového stavu takto tvrzeného a st-lkou nepopřeného mohl tudíž žal. úřad usouditi na to, že od r. 1911 až do podání žaloby existoval podnik »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger, erste Karlsbader Dampfdestillerie« pod firmou nezměnou a že změna v držitelích tohoto podniku nebyla po zákonu na závadu trvání práva známkového získaného zápisem známky č. 2022/1911. Mohl proto žal. úřad právem předpokládati, že známka č. 3436 trvá po právu pro podnik provozovaný pod firmou »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger, erste Karlsbader Dampfdestillerie« a že byla tudíž tato firma oprávněna opříti o tuto známku svoji protižalobu na výmaz známek č. 3179, 3813 a 3817 Cheb. Přiznal-li jí tudíž žal. úřad aktivní legitimaci procesní, nepostupoval ani formel ně vadně ani neporušil v tom směru známk. zákona. Opačné stanovisko stížnosti není tedy odůvodněno.
Další výtka stížnosti vrcholí v tom, že žal. úřad nehleděl k námitce uplatňované st-lkou v řízení správním, že prý firma »Likörfabrik Moritz T. Nachfolger« nevyrábí ani neprodává likér »Tellerbitter«, nýbrž »Becherbitter«. Nss v tomto postupu min. och. neshledal podstatné vady řízení správního zřetelem k tomu, že skutková okolnost stížností tu tvrzená, i kdyby byla pravdivou, neměla by pro otázku dnes spornou právního významu, ježto pro spor podle §u 3 známk. novely jest rozhodným toliko obsah zápisu do známk. rejstříku. Správnost tohoto zápisu, pokud jde o známku č. 3436, však st-lka nepopřela.
Pokud jde konečně o otázku klamavé podobnosti známek č. 3179, 3813 a 3817 se známkou 3436 Cheb, sluší uvésti toto:
Nař. rozhodnutí dospělo k závěru, že známka č. 3436 Cheb jest klamavě podobna známkám st-lky, na podkladě úvahy, že ve známce č. 3436 přicházejí slova »Teller« a »Bitter«, ve známkách pak st-lky slovo »Tellerbitter«. Tato slova tvoří po názoru žal. úřadu charakteristické specifické označení zboží určitého původu a zakládají mezi spornými známkami podobnost podle §u 3 známkové novely z r. 1895. — Stížnost nepopírá, že právě uvedeným slovům jest přiznati ve známkách, v nichž jsou obsažena, charakterisující a individualisující význam, který jim nař. rozhodnutí přikládá, namítá však přes to, že žal, úřad, řeše otázku podobnosti podle §u 3 známk. novely z r. 1895, neprávem se obmezil toliko na srovnání těchto slov a nepřihlédl vůbec k rozdílům, jimiž se sporné známky ve svém obrazovém provedení navzájem liší. Stanovisko stížností tu zastávané bylo však již vyvráceno nál. Boh. 3319 adm., v němž vysloven a podrobně odůvodněn právní názor, že také u známek kombinovaných určitá slova mohou míti povahu individualisujícího označení původu a že v takovém případě jest při srovnávání známek bráti v úvahu toliko je. — Výtky stížností činěné žal. úřadu v této příčině nejsou tedy důvodné.
Dále vytýká stížnost, že žal. úřad nesrovnával známky, o něž se jedná, tak jak byly registrovány, ježto slovo »Tellerbitter« se ve známce č. 3436 jako slovo jedno nevyskytuje, nýbrž že tam jde, podle zjištění nař. rozhodnutí, o slova dvě, totiž »Teller« a »Bitter« a že názor žal. úřadu, že slova ta je pojímati stejně jako slovo »Tellerbitter« proto, že je tak pojímá ustálený zvyk zúčastněných kruhů obchodních, není zákonem odůvodněn.
K tomu sluší uvésti, že žal. úřad označil v nař. rozhodnutí právě ona dvě slova »Teller« a »Bitter« jako z celkového textu známky č. 3436 nejvíce vynikající a konstatoval jejich klamavou podobnost se slovem »Tellerbitter«, jemuž přiznal ve známkách st-lky význam podobný. Toliko k potvrzení svého názoru, že prve uvedeným oběma slovům přísluší tento vynikající význam ve známce č. 3436 Cheb, poukázal úřad též na panující názor zúčastněných kruhů obchodních, z něhož jest patino, že tato slova označují zboží pocházející ze závodu spolužalované strany. Min. obch. utvořilo si tedy o slovní výplni sporných známek, tak jak jsou registrovány a o významu toboto textu svůj vlastní úsudek, jak to předpokládá § 3 známk. novely z r. 1895 a toliko k dotvrzení správnosti úsudku, ke kterému došlo, poukázalo i na úsudek ustálené obchodní prakse. Takovému postupu nelze však vytýkati ani nezákonnost ani formelní vadnost. Došel-li pak žal. úřad, srovnávaje takto bezvadně zjištěný slovní obsah známek, o něž tu jde, k závěru, že vzbuzuje podobný dojem zrakový a sluchový a v důsledku tobo i k úsudku, že známky ty mohou býti průměrným kupcem při obvyklé pozornosti zaměněny a že jest je tudíž nutno považovati za podobné podle §u 3 cit. známk. novely, nelze ani tento jeho úsudek označiti jako nesprávný.
Stížnost není tudíž v žádném směru důvodnou.

Citace:

č. 6722. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 192-195.