Č. 6720.

Volby do Národního Shromáždění. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. O konečném rozvrhu výloh spojených s rozmnožením kandidátních listin pro volbu do Národního Shromáždění dle § 29, odst. 4. vol. řádu do poslanecké sněmovny rozhoduje ministerstvo vnitra. — II. Do výroku takového je přípustná stížnost k nss-u.
(Nález ze dne 14. září 1927 č. 18844).
Věc: Německá národně-socialistická strana dělnická v B. (adv. Dr. Kar Hrubý z Prahy) proti ministerstvu vnitra o náklady na rozmnožení kandidátních listin.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítlo žal. min. jako nepřípustné odvolání, jež podala st-lka proti usnesení předsedy kraj. vol. komise v B. z 28. prosince 1925, kterýmž proveden rozvrh nákladů na rozmnožení kandidátních listin vydaných k volbě do senátu s tím odůvodněním, že rozvrh ten jest konečný a nepodléhá instančnímu řízení.
Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané musil se nss v prvé řadě zabývati námitkou nepříslušnosti tohoto soudu k přezkoumání nař. rozhodnutí, vznesenou žal. min. v odv. spisu. Námitka tato opírá se o názor, že právě proto, že ve stížnosti vytýkán jest nezákonný postup ve volebním řízení (§ 8 čís. 3 a § 11 lit. b) zák. o vol. soudě), jde o věc, jež dle § 57 řádu volení do posl. sněmovny a § 8 zák. o vol. soudě patří před vol. soud.
Námitku tuto nss neuznal důvodnou. Podle § 8 zák. o vol. soudě jsou ovšem některé věci z kompetence nss-u vyňaty, nikoli však všechny volební věci, nýbrž pouze ony volební spory a volební záležitosti, jež v § 8 cit. zák. jsou výslovně vypočteny. V daném případě mohou přijíti v úvahu jedině stížnosti uvedené v § 8 pod č. 3 cit. zák. To však jsou výhradně stížnosti do voleb do Nár. shromáždění. Pokud jde o tyto volby, možno sice dle § 11 lit. b) podati k vol. soudu stížnost do každého nezákonného postupu ve vol. řízení, leč ze srovnání § 11 lit. b) s § 20 se podává, že zákon o vol. soudě měl na mysli pouze nezákonný postup při volbě, t. j. jen takový postup, jenž je virtuelně způsobilý projeviti nějaký vliv na výsledek volby. Jen pro vady tohoto druhu jest vyhověti stížnosti vznesené podle § 11 lit. b). Jisto však je, že žádná nezákonnost, jež se sběhne při konečném rozvrhu výloh spojených s rozmnožováním kand. listin, nemůže na výsledek volby míti nikdy vlivu. Vol. soud musil by tedy podle § 20 vždy a za všech okolností zamítnouti jako bezdůvodnou stížnost, jež by uplatňovala nějakou nezákonnost, sběhnuvší se při konečném rozvrhování zmíněných výloh. Nelze však míti za to, že by byl zákon chtěl sice dáti stranám možnost k vol. soudu si stěžovati, že by však současně jim a priori odnímal možnost dosíci příznivého vyřízení takovéto stížnosti. Znamenalo by vkládati do zákona zřejmou protismyslnost, kdyby se mu připisoval úmysl, dávati stranám pro nesprávnosti při konečném rozvrhu řečených výloh a priori bezvýhledné právo stížnosti k vol. soudu, a tím jim zároveň odníti možnost, aby nastoupily cestu jinou, která by snad byla úspěšná. Veden těmito úvahami nemohl nss námitce nepříslušnosti vyhověti, pročež bylo' se zabývati obsahem stížnosti.
Stěžující si volební strana domáhala se u žal. min. rozhodnutí o rozdělení výloh spojených s rozmnožením kandid. listin. Žal. min. odepřelo však rozhodnouti s odůvodněním, že o této věci má předseda kraj. vol. komise rozhodovati s platností konečnou.
Ve volebním řádě, novelisovaném zák. z 15. října 1925 č. 205 Sb., není ustanovení, dle kterého by rozhodování o konečném rozdělení zmíněných výloh příslušelo buďsi kraj. vol. komisi nebo jejímu předsedovi. V § 21 a 29 stanoví se pouze, že předseda jmenované komise má vol. straně vydati písemně vyrozumění o tom, kolik strana ta složiti má jako zálohu. Tato záloha má se rovnati aspoň polovici skutečných výloh a může ovšem tuto polovici také převyšovati. Je jasno, že preliminování celkových výloh, jež tu předseda komise provádí, ani resultující z toho přibližná polovice, jež má se složiti jako záloha, nepředstavuje ještě konečné vyúčtování oné kvóty výloh, připadajících podle § 29 odst. 3 z polovice na stát a z polovice na strany, kterouž zaplatiti má vol. strana. Písemným vyrozuměním předsedy tedy výše nákladů, jež vol. strana má nésti, ještě definitivně se nestanoví a podle úmyslu zákona patrně tímto způsobem stanovena býti nemá, neboť nelze míti za to, že by zákon konečné rozvržení nákladů na stát a strany byl chtěl přenechati předsedovi komise S druhé strany se v § 29 odst. 5 ke konci zřejmě předpokládá, že existují vykonatelné a tedy autoritativní platební rozkazy, jež mají stranám býti doručeny a jež dle své povahy nemohou býti vydávány dříve než až po skončeném volebním řízení, tedy v době, kdy činnost kraj. vol. komisí již zanikla (§ 25 odst. 7.)
Není tedy ovšem positivního předpisu, jenž by tento konečný rozvrh výloh přikazoval min.-u vnitra, leč uváží-li se, že úřední úkon, jenž se tu dle positivní úpravy vol. řízení jeví nutným, a byl tedy zákonodárcem implicite zamýšlen, a hledí-li se dále k tomu, že v jednom případě (§ 29 odst. 5), jmenovitě, pokud jde o hrazení veškerých výloh stranou, zákon zcela zřejmě předpokládá úřední výrok, jenž dle povahy věci může vycházeti jedině od min. vnitra, a přihlédne-li se konečně k tomu, že podle § 64 má ministr vnitra tento řád volení provésti (kterážto zásada došla zřejmého výrazu i v ustanoveních §§ 11, 15, 55 a 56, dle nichž právě ministru vnitra svěřeny jsou různé, pro nerušený chod vol. řízení potřebné a vol. komisím nepřikázané úřední úkony), pak je možno jen ministra vnitra uznati za orgán kompetentní, aby o konečném rozvržení výše uvedených výloh rozhodl.
Odepřel-li tedy min. vnitra vydati stěžující si straně požadované rozhodnutí, nedá se tedy toto jeho stanovisko zákonem odůvodniti, pročež slušelo nař. rozhodnutí zrušiti dle §u 7 zák. o ss.

Citace:

č. 12694. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1220-1221.