Č. 6836.

Shromažďovací právo. — Policejní právo trestní (Slovensko): Podléhá schůze místní organisace politické strany v hostinské místnosti povinnosti oznamovací?
(Nález ze dne 26. října 1927 č. 19899).
Věc: Ludvík P. v N. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález pro přestupek shromažďovacích předpisů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Podle oznámení četnické stanice v K. z 12. prosince 1924 svolal st-l dne 6. prosince 1924 do hostince Karla P. v K. bez jakéhokoli povolení veřejné shromáždění lidu. Celkem sešlo se tam na 70—80 mužů a st-l, tajemník maďarské malorolnické strany, řečnil prý tam mezi otevřenými dveřmi o placení dávky z majetku a o daních. Byv vyslechnut, udal prý, že neměl úmyslu pořádati veř. schůzi, chtěl prý držeti jen členskou poradu, poněvadž však sešlo se tam více osob i jiných polit. stran, na 30—40 osob, byly dveře pootevřeny, aby slyšeli i ti, kdož stáli venku. Schůze byla pak četnictvem rozpuštěna. Přítomni byli i notář a rychtář z K.
Podle protokolu z 28. února 1925 udal st-l, byv vyslechnut okr. úřadem jako obviněný, že je pravda, že uspořádal onoho dne v K. v hostinci schůzi, ale jen pro členy maď. maloroln. strany a v uzavřené místnosti, chtěje promluviti tam o daních a všeobecných věcech, prospěšných pro hospodáře. Ohlásil tento svůj úmysl hned s počátku tamnějšímu notáru a rychtáři, kteří neměli námitek a schůzku povolili. St-l mluvil prý pak v uzavřené místnosti za přítomnosti starosty a několika členů, celkem asi 80 osob o oněch otázkách a trvala schůze asi hodinu, načež promluvil též G. o pojišťování. Zatím přišel notár a dav si vyvolati st-le, chtěl, aby se legitimoval, ježto schůze bez úředního povolení se nesmí odbývati. Starosta se však st-le ujal, že prý ho zná a že schůzi povolil, poněvadž se mluví jen o veř. věcech, nikoli však politických. K notárově výzvě st-l schůzi rozpustil a odešel.
Rozsudkem z 18. července 1925 uznal okr. úřad v Parkáni jako policejně trestní soud st-le vinným přestupkem nařízení min. pro Slov. č. 4916 ze 6. června 1920, spáchaným tím, že dne 6. prosince 1924 v krčmě P. v K. bez úředního povolení držel shromáždění lidu, a odsoudil ho podle § 10. zák. čl. LXIII: 1912 s použitím § 21 zák. čl. X: 1879 k peněžitému trestu 60 Kč případně vězení na tři dny, a k pokutě 40 Kč, případně k vězení na další 2 dny.
Rozsudkem z 24. září 1925 zamítl župní úřad v Nitře st-lovo odvolání a potvrdil rozsudek I. instance s tím, že st-l odsuzuje se pro přestupek nař. min. pro Slov. č. 4916/20 a trestá se podle oběžníku býv. uh. min. vnitra ze 13. února 1898 č. 766 pres. s použitím § 21 přest. zák.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání a potvrdil rozsudek II. instance s tím, že st-l uznává se vinným přestupkem nař. býv. uh. min. vnitra č. 7430 pres. z roku 1913.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Na rozdíl od nižších instancí nepřihlédl již žal úřad, kvalifikuje čin st-li za vinu daný, k nař. min. pro Slov. z 9. června 1920 č. 4916 pres., nýbrž k nař. býv. uh. min. vnitra z 30. září 1913 č. 7430 (Rend, tára 130/13). Z doslovu tohoto nařízení je však zřejmo, že vztahuje se jen k veř. schůzím, případně shromážděním lidu (Nyilvános gyülés — népgyülés) a k průvodům a shromážděním pod širým nebem, vyžadujíc, aby shromáždění a schůze takové byly předem ohlášeny příslušnému polic. resp. polit. úřadu pod trest. následky tam blíže uvedenými.
Žal. úřad, jak z odůvodnění, jež ke svému výroku připojil, patrno, vycházel z předpokladu, že v daném případě šlo skutečně o veřejnou schůzi lidu, jež v předepsané lhůtě příslušnému úřadu ohlášena a tímto povolena nebyla.
Pokud st-l dovozuje svou beztrestnost z toho, že prý onu schůzku předem hlásil obecnímu vedoucímu notáři, který prý oznámení to vzal na vědomí, jest námitka ta bezdůvodná, kdyžtě podle cit. min. nař. č. 7430/13 ve velkých a malých obcích orgán k úkonu tomu příslušný jest hlavní služný (podle nař. min. pro Slov. č. 4916/20 politický úřad I. instance), a tudíž by st-l znamení u ob. notáře jakožto u orgánu nepříslušného své ohlašovací povinnosti nebyl vyhověl, a povolením notářem případně daným nebyly by splněny náležitosti normou tou požadované.
St-l opřel však svou obranu již ve správním řízení a to ve všech třech instancích o okolnost, že nešlo vůbec o veřejnou schůzi, nýbrž o důvěrnou schůzku příslušníků určité politické strany a to schůzi konanou prý v uzavřené místnosti za účelem porady o daních, o pojištění proti ohni, o opatření strojených hnojiv atd. a nabídl o tomto svém tvrzení důkaz svědky.
Bylo-li by tomu tak, nešlo by o veřejné shromáždění lidu, jak je má na mysli cit. nař. býv. uh. min. vnitra č. 7430 z roku 1913, které naopak v části A pod č. 9. výslovně prohlašuje, že jeho předpisy nevztahují se zejména ani na schůze korporací založených podle toho kterého zákona a podobně i cit. již nařízení min. pro Slov. č. 4916 z roku 1920, jehož se st-l ve svých odvoláních expressis verbis dovolával, ustanovuje v bodu XI, že porady výkonných výborů nebo důvěrnické schůzky polit. stran nepovažují se za veřejná shromáždění, pokud jsou jako takové svolány a konají se v uzavřených místnostech, a že takové pořady nemusí býti vůbec předem oznámeny.
Z toho je zřejmo, že právě moment, šlo-li skutečně o veř. shromáždění, či snad jen o důvěrnou, v uzavřené místnosti konanou schůzku místní odbočky politické strany, jest rozhodným pro vyřešení otázky, pokud onoho oznámení a povolení bylo vůbec třeba, a pokud tedy jsou zde známky trestného činu st-li za vinu kladeného.
Když tedy žal. úřad k okolnostem st-lem po této stránce předneseným vůbec nepřihlédl a jich nezjistil, spočívá jeho závěr, že šlo o veřejnou schůzi, na řízení vadném a to vadném v podstatném bodu, kdyžtě běželo o zjištění známek tvořících skutkovou podstatu trestného činu, z něhož byl st-l obviněn.

Citace:

č. 6836. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 383-385.