Č. 6647.

Školství: O kriteriích »soukromé školy hudební« na rozdíl od »domácího vyučování hudbě.«
(Nález ze dne 15. června 1927 č. 13002),
Prejudikatura: Boh. 3171/25 a 6646/27 adm.
Věc: Marie Cz. v M. (adv. Dr. Arn. Lampl z Mohelnice) proti zemské správě politické v Brně o trestní nález.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v Z. z 28. listopadu 1924 byla st-lka uznána vinnou přestupkem cís. nař. z 27. června 1850 č. 309 ř. z., spáchaného tím, že udílí hodiny klavírní, nemajíc k tomu koncese, a byla odsouzena k pokutě 50 Kč, v případě nedobytnosti k vězení 5 dnů. Nař. rozhodnutím zsp v Brně odvolání nevyhověla, poněvadž skutková podstata přestupku je prokázána.
O stížnosti do toho podané uvážil nss takto:
Žal. úřad spatřuje skutkovou podstatu přestupku st-lce za vinu kladeného v tom, že tato bez úředního povolení školským způsobem vyučuje hře na klavír. Žal. úřad spatřuje tedy ve vyučování st-lkou udíleném neoprávněné provozování soukromé školy hudební; stížnost naproti tomu tvrdí, že st-lka udílí toliko vyučování domácí, které podle § 16 a 19 cís. nař. č. 309/1850 nepodléhá omezením, stanoveným pro soukromé školy. Na sporu je tedy otázka, zda v případě st-lčině jde o provozování soukromé školy anebo o pouhé domácí vyučování. Ani cís. nař. č. 309/1850, ani jiný zákon nepodává povšechného výkladu o tom, co jest »soukromá škola hudební« a co pouhé »domácí vyučování.« Zejména nečiní tak ani § 120 úst. listiny, ani §§ 1 a 2 zák. č. 292/20, ani § 10 zák. č. 189/19; na vyučování hudbě nelze také použíti definice, kterou o pojmu domácího vyučování podává § 38 zák. č. 73/22, poněvadž tento zákon platí jenom pro vyučování naukám obchodním, moderním jazykům, krasopisu, těsnopisu a psaní na stroji, a poněvadž cit. ustanovení — jako předpisu singulárního — nelze ani obdobně rozšiřovati na vyučování hudbě.
Nss vyslovil však již v nál. Boh. 3171/24 adm. právní názor, že podle přirozeného významu slov možno rozuměti »soukromou školou« jen takový podnik vyučovací, který — maje určité pevné stanoviště a zvláštní místnosti provozovací k účelům školským zřízené, — pravidelně a podle všeobecné, pro všechny žáky nebo pro určité kategorie žáků společné osnovy vyučování vyučuje určitým předmětům hromadně, kdežto soukromým vyučováním možno rozuměti jen takové vyučování, které (třeba ovšem se děje také podle určitých metod) udílí se jen jednotlivým žákům nebo malým skupinám žáků podle individuelních potřeb jednotlivého žáka bez zvláštních školsky zřízených místností provozovacích.
Na tomto právním názoru setrvává nss i v daném případě, a to přes vývody odv. spisu žal. úřadu stran možnosti a obvyklosti hromadného vyučování hudbě a stran domnělého historického vzniku předpisu § 16 cís. nař. z roku 1850 o vyučování domácím; neboť že i hudbě, zejména některým odvětvím a oddílům umění a vědy hudební — jako sborovému zpěvu, hře orchestrální, theorii hudby a pod. — lze vyučovati, ba i nutno vyučovati hromadně — je denní zkušeností prokázáno; v druhém směru pak rozhoduje pro výklad zákona to, co zákonodárce řekl, a tu nelze ze zcela všeobecného znění § 16 (resp. 19) cís. nař. č. 309/1850 vyvozovati dedukce činěné žal. úřadem, jakoby totiž předpis ten měl vzhledem k poměrům v době jeho vydání panovavším na mysli jenom domácí vyučování, konané v rodině žákově a to prý zpravidla jenom v jedné rodině.
Podle shora uvedeného právního názoru sluší tedy otázku, zda v konkrétním případě jde o soukromou školu anebo o pouhé domácí vyučování, posuzovati podle shora uvedených kriterií jednak osobních, jednak lokálních, jednak pedagogických.
V daném případě bylo konaným šetřením podle zprávy četnické stanice v M. zjištěno, že st-lka, jejíž manžel je odborným učitelem, vyučuje ve svém bytě jedenáct děvčat jednotlivě; st-lka pak udala na měst. úřadě, že nemá hudební školy, nýbrž udílí jednotlivě domácí vyučování klavíru, k čemu není koncese třeba; nedělá reklamu, nemá štítu na bytě; podobně uvedla ve svém odvolání, že není ani kolektivního vyučování ani jednotného programu vyučovacího, a že vyučuje v míře zcela omezené.
Dle toho nebyla tedy zjištěna kriteria, která by podle toho, co shora rozvedeno, činila vyučování st-lkou udílené vyučováním po způsobu školském, zejména nebylo zjištěno, že by st-lka měla zvláštní nebo zvláště zařízenou místnost školskou, že by vyučovala hromadně a podle určité společné osnovy. Shledal-li tedy žal. úřad již v tom, že st-lka ve svém soukromém bytě vyučuje několik žákyň klavíru, neoprávněné provozování soukromé školy hudební a přestoupení předpisu cís. nař. č. 309/1850, posoudil sporný případ po stránce právní nesprávně, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6647. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 57-59.